V mé publikaci Filozofie šťastného života jsem štěstí postuloval jako nejvyšší cíl lidské existence a z pohledu filozofie jsem ho označil jako cestu životem, kterou kráčí člověk, který pochopil a zda zvnitřnil, že štěstí nespočívá v neustálém splňování si materiálních přání, stoupání stále výše na žebříčku a na společenském uznání. To vše může přinést jen povrchní, chvilkové a rychle pomíjivé „štěstí“. Opravdové a trvalé štěstí lze nalézt jen v úrovni bytostné a projevuje se vnitřní spokojeností, vnitřní vyrovnaností a vnitřní svobodou.

Pojem toho co je štěstí se v průběhu různých epoch měnil. Antický pojem štěstí byl zcela jiný, než si představuje zažívání štěstí moderní člověk. Lze však říci s jistotou, že ani teď, ani tehdy neexistovala žádná obecně platná definice štěstí. Štěstí – podobně jako svět barev – zažívá každý individuálně.

Již Aristoteles analyzoval aspekty štěstí. Jak jej lze dosáhnout? Pochází z majetku a bohatství? Ze slávy a vysokého postavení? Nebo z kreativní práce? Podle něj ani jeden z těchto aspektů nepostačoval k tomu, aby nabízel někomu úplné štěstí. Aristoteles vycházel z toho, že každý člověk může zlepšit své vyhlídky na pocity štěstí, vyhýbá-li se extrémním a excesivním stavům ve svém životě a pokud ho vede eticky a rozumně. Podobně jako Aristoteles učili i řečtí stoici a epikurejci, že klíčem k bráně štěstí je vnitřní disciplína a kontrola zbytečných afektů. Aristoteles byl přesvědčen, že všichni lidé usilují o dosažení štěstí. Podle něj, kdo dosáhl štěstí opravdu, ten dosáhl i absolutní dobro. Kdo je trvale šťastný, ten nepociťuje sebemenší potřebu dělat zlo.

Na dnešní lidi – kteří jsou extrémně ovlivněni vymoženostmi našeho přetechnizovaného světa – působí takový pojem štěstí příliš abstraktně a filozoficky. Dnešní lidé spojují pojem štěstí především s úspěchem, kariérou, penězi, bohatstvím. Ale ve skutečnosti šťastní nejsou.

Filozof na římském trůnu, císař Marc Aurelius, mluvil o štěstí něco zcela jiného: Šťastný je ten, kdo má pozitivní myšlenky. Také řekl: Nezapomeňte nikdy – kdo je šťastný, ten nepotřebuje mnoho.

Na druhé straně stojí výpověď jednoho z největších křesťanských teologů, svatého Augustina: Šťastný je ten, kdo má všechno, co si přeje.

Velký psycholog Erich Fromm o štěstí řekl: Kdo v životě upřednostňuje hodnoty materiálního charakteru před hodnotami bytí, ten nenajde štěstí nikdy.

Je velmi pozoruhodné, že můj přítel, Erich Fromm, jehož moudrost a poznání si nesmírně cením, se svou výpovědí o štěstí velmi přibližuje k tomu, co řekl Marc Aurelius a zároveň je v naprostém protikladu vůči tomu, co o štěstí vyslovil Augustin.

Existují psychologické studie, které dokazují, že bohatství a nebo velké peníze, které nečekaně získáme nebo si nabudeme, vyvolávají jen krátkodobé pocity štěstí a nikdy ne štěstí trvalé. Tyto studie ukázaly, že výherci milionů v lottu či loterii, po několika dnech, případně týdnech povznášejících pocitů štěstí spadnou opět na normální emocionální úroveň, která se nevyznačuje pocity štěstí.

Přátelé, přeji vám všem, abyste v životě našli štěstí a sice trvalé štěstí a ne jen krátkodobé momenty štěstí přechodného a rychle se ztrácejícího. Potřete štěstí trvalé a jestli pokuste se naučit štěstí takovému, které ve vás zůstane a bude neustále přetrvávat ve vaší duši. A to je jen takové štěstí, jak o něm mluví Eric Fromm a Marc Aurelius.

Šťastný je ten, kdo nechce víc, než nutně potřebuje, kdo umí dát tomu, kdo má méně než on a cítí přitom radost. Šťastný je ten, kdo myslí víc na jiné než na sebe a ten, kdo nepotřebuje uznání ani pochvalu.

Šťastný je ten, kdo nosí v srdci soucit pro bolest jiných a potěchu v duši z dobrých skutků.

A nejšťastnější je ten, kdo kromě toho umí opravdu milovat a nezná ani závist ani nenávist.

A ještě něco dodám, co je pro štěstí velmi důležité.

Kdo se vydá do rukou iracionálních autorit a podlehne jejich manipulacím, ten nikdy neobjeví SÁM SEBE a proto nenajde opravdové štěstí a nakonec ukončí svůj život dřív, než by ho byl vůbec někdy začal. A proto nedovolme, abychom celý život prožili nesvobodně a jen v otroctví ducha, jehož svobodu jsme dobrovolně odevzdali a nebo prodali jiným!