13.11.2021
Kategorie: Politika

Naše hodně drahá Evropská unie

Sdílejte článek:

JIŘÍ JOHN

jiri-john68356105_0O ceně „dobra“, plynoucího z „Bruselu“. Je současná EU požehnáním nebo tragédií? Jak získává EU peníze na rozdávání „dobra“.

Celní unie znamená i to, že zboží, které se dováží ze zemí mimo EU, podléhá proclení. Tím je dražší pro spotřebitele. EU výběrem cel získává cca 15% ze svých příjmů.[1] Toto clo způsobuje zvýšení konkurenceschopnosti firem z EU na trhu EU, ale současně tak pomáhá přežít nekonkurenceschopným firmám a vede k technologickému zaostávání.

Dle oficiálních informací je zaměstnáno v bruselském centru EU cca 50 000 úředníků a jen na jejich výplaty a správu budov se spotřebuje „pouhých“ 6 % ročního rozpočtu EU, který činí cca 1% HDP všech členských států. EU, tedy 0,6 promile HDP všech států.[2] Mimo úředníků jsou v Bruselu zaměstnány desetitisíce uklízeček, strážných, kuchařů,…

Tato zdánlivě nepatrná částka 6% rozpočtu EU, tedy je ve skutečnosti daleko vyšší než se zdá. Manipulativní přepočet na podíl z HDP ve skutečnosti skrývá děsivou skutečnost. Stát totiž nemá k dispozici částku ve výši celého HDP, ale jen část, kterou vybere na daních. Jednoduchá daňová kvóta (tedy součet všech daní bez zdravotního a sociálního pojištění) v ČR činila v roce 2019 19,9% HDP, tedy cca 1/5 HDP.[3]

Těch 0,6 promile HDP spotřebovaných na činnost Bruselského vedení EU, činí tedy cca 3 promile všech daní, které náš stát vybere. Obdobné to bude i v jiných zemích EU, protože ČR má cca průměrnou výši daní. Celkové náklady našeho státu v souvislosti s činností EU, včetně výplat, údržby budov, pravidelného stěhování EU z Bruselu do Štrasburku, převodu nařízení a směrnic do národní legislativy, na úředníky provádějící často nesmyslná nařízení EU v jednotlivých státech, na přidělování a kontrolu dotací, vyšetřování a trestání rozkrádačů „dotací“,…. bude daleko vyšší. Na každém ministerstvu i krajském úřadě je mnoho lidí, jejichž pracovní náplň určuje administrativní agenda EU. Těchto úředníků je řádově více, než europoslanců, jejich sekretářek a asistentů v bruselském centru EU. Rovněž firmy musí vynakládat značné částky na plnění nařízení EU, což také prodražuje jejich produkci. Tyto náklady ale nejsou zahrnuty v nákladech EU, ale v nákladech na provoz našich úřadů, institucí a firem, tedy „mimo“ statistiku nákladů a výdajů EU. Střízlivým odhadem počítejme náklady na tuto neproduktivní administrativu cca 4 % HDP, čili cca 20% všech daní, které stát od občanů vybere (!!). Např. každý zemědělec musí za rok vyplnit desítky hlášení, protože je závislý na „dotacích“ a každé pole sledují z družic, jestli pěstuje to, na co mu byly přiděleny „dotace“. [4]

Převeďme to do konkrétních čísel: HDP České republiky v r. 2019 bylo 5,32 bilionu Kč. [5] Náklady České republiky na provoz bruselského ústředí EU ve výši 0,6 promile HDP tedy činily 3,19 miliardy Kč. Celkové náklady na administrativu spojenou s činností EU v odhadované výši 4% HDP tedy činily 212,8 miliardy Kč.

V průběhu celého roku 2018 obdržela České republika z rozpočtu EU příjmy ve výši celkem 94,9 mld. Kč a současně odvedla do evropského rozpočtu 49,6 mld. Kč.[6]

V průběhu celého roku 2019 obdržela České republika z rozpočtu EU příjmy ve výši celkem 119,9 mld. Kč a současně odvedla do evropského rozpočtu 51,4 mld. Kč. ČR tak za celý rok 2019 obdržela o 68,5 mld. Kč více, než do rozpočtu EU odvedla.[7] Odečteme-li od čistých příjmů náklady na administrativu v souvislosti s EU, prováděnou úřady a firmami v ČR v ČR, tak je celková bilance členství v EU vysoce ztrátová.

Dosud činí příspěvky do rozpočtu EU 1 % HDP každého členského státu (tedy cca 5% vybraných daní). Nyní, v době koroanaviru, chtějí eurokomisaři zvýšit příspěvek na 2% HDP a ještě si schválili tzv. „vlastní zdroje“, tedy nové daně, které nebudou vybírat jednotlivé státy, ale takové, které půjdou přímo do rozpočtu EU.

„Naše“ Eurokomisařka Jourová říká: „my jsme řešili, že členské státy nebudou chtít platit do rozpočtu více, až 2% HDP. Tak jsme hledali nové vlastní zdroje.” No a hned se dozvíte, co ty nové vlastní zdroje jsou. Nové celoevropské daně !!! Uhlíková daň, digitální daň, daň z nerecyklovaných plastů, daň z finančních transakcí, z letecké a lodní dopravy, zdražené emisní povolenky“.[8]

Tedy příspěvky 2% HDP na provoz EU by činily cca 10 % (!!) všech daní, které stát vybere. Ty nové daně samozřejmě také zaplatí každý občan. ČR má cca průměrnou výši daní, takže obdobné to bude i v jiných zemích EU.

Ještě absurdnější je poslanci Evropského parlamentu 23. 7. 2020 schválené gigantické společné zadlužení ve výši 750 miliard €. Daňové poplatníky členských států zatíží vysokými dluhy na desítky let. Peníze budou vydávány za účelem podpory firem, ne států (!), a to na jejich projekty, zejména v rámci „zeleného údělu“ nebo zavádění 5G sítí. Deklarovaná pomoc firmám postiženým koronavirem byla tedy jen záminka. Zadlužení schválili, aniž je jasné, na co se konkrétně peníze budou smět použít, za jakých podmínek si EU peníze půjčí a jak a z čeho je budou splácet.

Z hlediska České republiky je zajímavé, že deklaraci nepodpořilo 12 z 21 poslanců (ODS, ANO, SPD), podpořilo ji 9 poslanců EP (Piráti, KDÚ-ČSL, KSČM, TOP09, Starostové). Celkově zadlužení podpořily dvě třetiny EUroposlanců (465), 150 hlasovalo proti a 67 se zdrželo.[9]

Konkrétní „projekty“, iniciované z EU, už stojí naše daňové poplatníky biliony Kč:
– Biopaliva z řepky a palmového oleje, která produkují 2 až 3 krát tolik CO2 než fosilní paliva, kácejí se kvůli nim deštné pralesy a u nás tráví půda chemií.
– České solární elektrárny jsou „dotovány“ každoročně cca 50 miliardami Kč [10]. Jejich vlastníkům se platí po 30 let mnohonásobně více oproti ceně elektřiny vyprodukované v současnosti v solárních elektrárnách v zahraničí. [11]
– Životní prostředí kontaminované prudce jedovatou rtutí z rozbitých „úsporných žárovek“,
– Nutnost spolufinancování neživotaschopných, předražených „projektů“,…[12]

Objevují otázky obdobné těm uvedeným níže.

Nebylo by pro obyvatele EU prospěšnější, kdyby se EU vrátila hodně daleko zpět, tedy před Lisabonskou a i před Maastrichtskou smlouvu a věnovala se pouze projektům, které by byly výhodné pro všechny zúčastněné státy, které by do spolupráce nebyly nuceny, ale mohly se zúčastnit jen vybraných projektů, které by si svobodně zvolily? Stačilo by na to jen pár procent bruselských byrokratů a politiků a stálo by to jen zlomek nákladů na fungování současné EU.

Je pro fungování i pro image EU prospěšné, když velké státy mohou přehlasovat státy menší, a tím je nutit k přijetí pro ně nevýhodných rozhodnutí?

Nezměnila se Lisabonskou smlouvou EU v diktaturu?

Je současná byrokratická EU prospěšná, nebo je to pijavice, která postupně přivede každý stát blízko bankrotu, jak se to stalo nejen „jižním zemím eurozóny“?[13]

Podmínku maximálního zadlužení ve výši 60% HDP pro země eurozóny dnes mimo pobaltských republik splňuje jen Slovensko. I vůdčí Německo se po 17 letech překračování povoleného zadlužení nachází těsně nad 60 %, když se mu podařilo snížit dluh z maximální výše 79,9% v roce 2012.[14]

Odtok dividend ve výši stovek miliard Kč do zahraničí z podniků, které jsou v zahraničním vlastnictví, registrované často na Kypru nebo v Holandsku, nebo v jiných daňových rájích mimo EU, také rozvoji ČR příliš neprospívá.

Nejsou některá rozhodnutí „Bruselu“ rizikovější než mnoho ruských divizí?

Ještě se někdo diví, že pamětníkům začíná současná EU připomínat bývalou RVHP?

Logický závěr říká, abychom si na tyto otázky odpověděli před volbami do Europarlamentu. Ale Euroarlament má 705 poslanců (stav od 1. 2. 2020), Česko zastupuje 21 poslanců. Kde je suverenita států?

Je to stále demokracie?

Budoucnost je ještě alespoň částečně v našich rukou. K volbám do EUroparlamentu přišlo v r. 2019 necelých 30% oprávněných voličů a na jeden mandát Europoslance stačilo přes 80 000 hlasů[15]. Začít musíme u domácích voleb. Lidé nejdou k volbám a potom se diví, jak bizarní, odtržené od reality a našich potřeb jsou bruselská rozhodují.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (23 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...