![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Jak se baví internet: Penaltový rasismus
EMA
Chladné ráno. Řeka Volha. po vodě se ještě válí mlha.
Z pravého břehu vyrazí pramice. Na ní sedí na špici muž, a poklidně kouří.
Žena usilovně vesluje!
Obdobná pramice se stejně usazenou posádkou (klidně pokuřující muž a usilovně veslující žena) vyráží i od levého břehu.
Uprostřed řeky se potkají.
„Tak kam, Ivane Iványči, pro vodku a pak na ryby?“
„Dnes ne Vasile Vasilyči, nejdřív sice pro tabák a tu vodku, ale pak hned vezu ženu do porodnice!“
Zuří 1. světová válka. Rabinovič a Abramovič sedí v zákopu. Vtom Rabinoviče vážně ranila kulka. Padl na do zákopu a nehybně leží. Po chvíli otevře oči a ztěžka řekne:
„Abramoviči, zastřel mě, abych se netrápil.“
„Nemůžu, nemám náboje!“
„Já ti prodám.“
Můj vůbec první pokus o upečení dortu dopadl výborně! Prakticky už jen stačí to celý vyhodit a je hotovo!
Fotbalový svátek Euro je sice za námi, avšak díky bezskrupulóznímu projevu rasismu ze strany italského gólmana Donnarumma, který v penaltovém rozstřelu vychytal penalty výhradně tmavým anglickým hráčům, bude mít poměrně razantní dohru.
„Tohle se mohlo stát dejme tomu před dvaceti lety, aby bílý brankář vychytal penalty výhradně tmavým hráčům. V dnešní době to je nepředstavitelný projev rasismu, který bude mít velikou dohru. Něco takového se nesmí dít. Vždyť my jako idioti iniciujeme poklekávání před zápasem jako boj proti rasismu a pak jsme svědky rasismu přímo na hřišti v nejdůležitější fázi celého turnaje,“ rozčiloval se John Fieldman, zmocněnec UEFA pro boj s rasismem jen pár minut po finálovém penaltovém rozstřelu.
Na jeho stranu se okamžitě přiřadila celá řada aktivistů a spolků zaměřených na boj proti rasismu.
„Myslel jsem, že jsme už udělali veliký krok dopředu, ale očividně to tak není. V životě, a to ani ve fotbale, není pro rasismus místo. Absolutně nechápu, jak italský gólman, vědom si toho, že ho sleduje polovina světa, udělá něco takového, jako je vychytat penaltu výhradně tmavým hráčům. Kdyby chytil penaltu alespoň jednoho bělocha, dalo by se nad tím přimhouřit oko, ale on všechny bělochy pustil, protože jasně protežuje bílou rasu,“ domnívá se Gunnar Klein, předseda německého hnutí „Černoši jsou stejně dobří jako běloši a možná i lepší“.
UEFA začala celý incident okamžitě prošetřovat a v posledních dnech přišla s poměrně zásadním verdiktem.
„Donnarumma už si v Evropě neškrtne. Jeho kariéru jsme samozřejmě okamžitě pozastavili a budeme apelovat i na FIFU, aby tento hráč měl dveře k fotbalu zavřené na celém světě. Čeká ho rovněž soud, kde mu hrozí kriminál. Tohle, co provedl, nemá obdoby. Samozřejmě taky provádíme veškeré kroky k tomu, aby se finále Eura opakovalo. Minimálně tedy penaltový rozstřel. Jako výraz dobré vůle nabídneme Anglii, aby si vybrala jednoho hráče tmavé pleti, který bude penaltu kopat do prázdné brány. Je to nejen gesto solidarity, ale i vztyčený ukazováček všem těm, kteří berou rasismus na lehkou váhu,“ vynesl verdikt John Fieldman, zmocněnec UEFA pro boj s rasismem, proti kterému není odvolání.
Zatímco anglická fotbalová reprezentace tento verdikt a následné opakování penaltového rozstřelu kvituje, italská strana cítí velikou křivdu.
„Já nejsem žádný rasista. Prostě to špatně kopli, tak jsem jim to chytil. Jednoho z nich jsem dokonce ani nechytil, ale trefil tyč. Za to já nemůžu,“ snažil se italský gólman Donnarumma situaci vysvětlit. Bohužel pro něj mu to nebylo nic platné, neboť podle antirasistických arbitrů hráč tmavé pleti vstřelil tyč, protože Donnarumma na něho vysílal od brankové čáry rasistické vibrace, což anglického hráče rozhodilo a rozesmutnilo. Donnarumma nyní čeká civilní soud a vedle doživotního zákazu fotbalu mu hrozí i pět let za mřížemi za rasismus.
Spánek léčí, …a proto v nemocnici:
5:00 budíček
5:30 další budíček – nese se čaj
6:00 další budíček – nese se teploměr
6:30 další budíček – nese se snídaně
7:00 další budíček – šup z postele, ať primář vidí, že mám čisté prostěradlo. Že 16 hodin po operaci žlučníku bych klidně ležel na odpadcích a nijak by mně nevadili ani potkani hodující mojí podestýlku nikoho nezajímá.
8:00 už skoro usínám, tak je potřeba, aby mě zkontroloval doktor, co nastoupil na ranní směnu. Operace žlučníku asi končí v 90 % případů smrtí, že nemůže počkat na vizitu.
8:30 přemýšlím, jestli má cenu zkusit usnout nebo se radši podělám do postele, aby měl pan primář radost
9:00 konečně vizita, pak se dospím
10:00 budíček holoto, vytírá se podlaha. Přesně ta samá podlaha, co se vytírala včera večer. Možná kdyby se vytírala jen trochu pečlivěji, stačilo by to jednou denně.
11:00 „Jéé, vy jste spal? Já se jdu jen zeptat, jestli vám něco nechybí …“ Odpovídám, že k dokonalosti mi chybí už jen klíč od dveří, ale z nějakého důvodu moji odpověď nikdo nebere vážně.
12:00 Oběéééd. Super! Nic mě nedokáže vytáhnout z postele tak, jako ten stavební materiál, co dovezla firma honosně se označující za catering. Právě jsem přišel o důležitou část zažívacího traktu a k obědu jsem dostal kaši, kterou kdyby znali naši předchůdci, nepotřeboval by Karlův most rekonstrukci ještě dobrých tisíc let. A abych si pošmáknul, topila se v oleji. Sice obvykle nemám nic proti pintě kvalitního vypečeného sádla, ostatně proto taky můj žlučový zásobníček už raději spáchal sebevraždu, ale jak mám mít vůli doma dodržovat žlučníkovou dietu, když si už z nemocnice přivezu špatné návyky?
13:00 „Jéé, vy jste nejedl?“ Ačkoliv věřím v to, že evoluci, svini pomalý, bude trvat ještě tisíce let, než přizpůsobí zažívací orgány člověka nemocniční stravě, odpovídám laskavě, že jsem ochutnal a bylo to tak vynikající, že si na to nechci zvykat, protože doma by mi to chybělo a určitě bych si způsobil zánět slepáku, abych se mohl zase tak dobře najíst.
14:00 První návštěva pro spolubydlícího
14:30 Všichni společně volají babičce, která kvůli stáří nemohla přijet a evidentně už i hovno slyší.
15:00 Svačina. A hele, puding! Zatím určitě nejlepší jídlo dne. Kdyby z něho šla vyndat lžička, určitě bych ho ochutnal. Ale voní hezky.
15:30 Další návštěva pro spolubydlícího
16:00 Návštěva pro mě
17:00 Další opozdilci na návštěvě
17:30 „Nese se večeře! Výborný kyselý chléb a máslíčko“ Už je to jasný, chtěj mě zabít. Přemýšlím, jestli jim připomenout, že ty tři díry v břiše neznamenají, že jsem si nechal udělat obřízku.
18:00 Vytírá se podlaha. Je to velice krátká, za to ale hodně hlučná epizoda.
18:30 Konečně dorazil objednaný čaj, který měl podle posledních informací z před hodiny dorazit „hned“.
19:30 Oči mi padají, půjde se spát.
20:00 Měření teploty. Přemýšlím, že bych někomu nejraději narval do zádi celou meteostanici, ale asi bych nebyl první.
20:30 Dědek vedle nabyl dojmu, že mám zájem rozebírat s ním scénář Ordinace v růžové zahradě. Jediné, co bych rád rozebral, je dědek. Tím, jak jsem se k němu otočil zády, jsem mu asi nechtěně potvrdil můj zájem, tak si s mojí zadní částí vesele povídá dál.
21:30 Dědek jak mávnutím kouzelného proutku usíná se závěrečnýma titulkama. Jde se spát.
22:00 Sestra si nás od dveří kontroluje, jestli spíme. Asi si nebyla úplně jistá, tak pro jistotu práskla dveřma. Dědek udělal jen „eeee chrrrrr“, za to já bych teď ocenil tu výměnu prostěradla, kterou jsem ráno pohrdal.
22:30 Dědek chrápe tak, že z vedlejší budovy odpadává izolace. Zkusil jsem po něm hodit bažanta, ale kapalina v něm na poslední chvíli nečekaně vychýlila jeho přesně vyměřenou trajektorii. Jsem bez munice jak Rus u Stalingradu. Kdybych nebyl po tom celodenním maratonu tak unavený, načůral bych mu do kapačky.
23:30 Asi jsem si zvykl na dělostřelectvo, jehož batalion zakempil na druhé posteli, protože i přes vytrvalou ofenzívu pomalu usínám.
0:00 Dědek rozsvítil, relé v nemocničních světlech nepochopitelně dělají takový kravál, že není možné to rozsvícení přeslechnout ani na rozjeté techno párty. Chce vylít bažanta, i když v něm má hovno. Teda „nic“, aby snad nedošlo k mýlce. Zase takovej borec, aby nasral do bažanta, teda fakt není.
1:30 Dědkův bažant má asi problémy s prostatou, protože dědek opět rozsvítil a chce vylít bažanta, kde skoro nic není. To už ho sestřičky sjedou, že mě nenechá spát a ať příště zavolá až ho naplní. Ještě že alespoň ony měly rozum a svůj šepot ztišily pod úroveň hluku startujícího Concordu.
2:00 Dědek chrápe.
3:00 Plomby už mám úplně vydřený, jak skřípu zubama.
4:00 Usínám. Zdá se mi o řízku. Utíká přede mnou. Ale než zdolá val z bramborového salátu, je můj. Už se blíží k mé puse, kdežto v tom …
5:00 „Vstávejte vy lenoši, přece nám tu neprospíte celý den!“ Kdo se sakra v 5 ráno prosil o veselou sestřičku?
Ten spánek fakt bodl. Úplně cítím, jak se mé břicho přes noc krásně zahojilo. I kdybych si musel na pokoj objednat rikšu, dnes jedu domů. Zachráním tím život jednomu starci, co zrovna čte napínavé slevy v letáku Kauflandu. Ještě že mě nikdy nečeká pobyt na šestinedělí. To bych asi kojil kefír.
A pár teetů od Dojnice:
- Ministerstvo zdravotnictví ve vší tichosti změnilo pravidla testování. A s tím já souhlasím, protože uvědomělý občan se totiž chodí 3 x denně dívat na jejich web, jestli se zrovna něco nezměnilo!
- V době, kdy firmy zoufale shánějí pracovníky a nabízejí jim nejrůznější benefity od pružné pracovní doby, přes 5 týdnů dovolené až po posilovnu na pracovišti, se si duo M+S dělá kampaň na „ochraně“ pracující, kteří by jinak museli přespávat v chlívech a jíst šlupky od brambor.
- Začíná olympiáda, naši sportovci zabojují o cenné covidy.
- To je nějaká neotřelá volební kampaň ČSSD, že se Maláčová a Stropnický převlékají za inspektory práce? Až vás zastaví policajt, nejdřív mrkněte, jestli to není převlečený Hamáček.
- Mnichov 1972 – do olympijské vesnice pronikli teroristé Tokio 2021 – do olympijské vesnice pronikl covid
- Dělat policejní zátahy na tancující je něco jako když VB dělala u Tuzexů zátahy na veksláky. Pracující lid sice tleskal, že došlo na tyhle příživníky, ale na nedostatku žádaného zboží v plánovaném hospodářství to nemohlo změnit nic.
- „180 mld. pro Česko? Vyřešte střet zájmů Andreje Babiše a těch 10 % pro Faltýnka je taky moc!“ vzkazuje Brusel.
- Bylo to Palermo, jen on pohádkové zbohatl úplně poctivě. Datace nechtěl, na to Čapí hnízdo mu je vnutil Bendl s Kalouskem. Má dva celostátní deníky, rádio a když napíše knížku, musíte si ji rychle přečíst, než jeho myšlenky zakážou. Ono to fakt na nějaké prvoky funguje?