Poslední strana vzniklá zdola

… to jsou Piráti. Původně strana ajťáků, kteří měli jako první program bezbřehou svobodu internetu a bezbřehou svobodu kopírování, protože mu už nelze zabránit, protože kopírování se stalo laciným a všeobecně dostupným. Strana vzniklá v podstatě spontánně, bez velkých sponzorů, existuje už relativně dlouho, která ještě stále má delší historii mimo vrcholovou politiku než v poslanecké sněmovně. A když si přečtete jména jejích poslanců, člověk by vlastně ani nečekal, že většina z nich je u Pirátů už fakt dlouho. 

Leckdo si láme hlavu, jak se to stalo, že ze strany svobodného internetu a svobodného sdílení myšlenek vznikla strana cancel culture a podporující velký byznys, ale mně to zase až tak divné nepřijde. Ajťáci zpravidla prošli těmi stejnými školami jako sociologové a analytici Evropských hodnot, akorát se v politice začali angažovat ještě dřív, než jim jejich zaměstnavatelé a přátelé nařídili, čemu mají věřit. V roce 2009, kdy vznikli, nebyla masová migrace ještě téma. Putin se zdál být řvoucí myší a všichni tehdejší komentátoři se předháněli v tom, aby nám vysvětlili výhody globalizace a přesunu továren do Číny a zároveň jak nám bude skvěle v EU. Když se pak svět začal měnit, měnili s s ním i pirátští zakladatelé, které dneska nerozeznáte od německých Zelených. Je to jednoduché – jejich členy i příznivce zaměstnávají ty stejné globální a evropské firmy, jejich fejsbůkové profily jsou pod bedlivým dohledem personalistů a ambiciózních kolegů a tak generují stejné myšlenky, protože jedna věc je být nekonformní Pirát a druhá věc je být bez práce. 

A tak je tu dneska máme. Strana vysloveně progresivistická, ovšem s celorepublikovou působností, strana která zatím byla jen v opozici a tak neměla příležitost něco zkazit… s výjimkou Hřiba… ale Praha byla vždycky region razovitý. V Praze nemůže uspět nikdo a nikdy a je tam takový mumraj, že se musíte zviditelňovat tak moc, že kdekoliv jinde jste za šaška. 

Všechno co přišlo po Pirátech, to už byly jen politické projekty. Všechny se tváří jako politické strany, ale stojí a padají se svými zakladateli. Mladý Klaus, Šlachta, Okamura… a samozřejmě Andrej Babiš. Ten jediný ale dokázal voliče fakt přesvědčit o tom, že skutečně jde o projekt jednoho muže. Že volbou kteréhokoliv kandidáta ANO ve skutečnosti volí Babiše. Všichni ostatní se za to spíš jakoby styděli… 

Vlastně existuje ještě jedna síla, která se vyprofilovala podobně spontánně jako Piráti. Jen ještě nemá své politické zastoupení. A tím je antisystémové hnutí. To jsou ti, kteří mají už dávno pocit, že tu stát není pro ně, že volbou nic nezmění, že směr vývoje jde někam, kam si nepřejí. Mají pocit, že jsou umlčováni, že ta veselá ojrounijní budoucnost se jich netýká, protože oni nesou na hrbu všechny ty ptákoviny, které si úřednictvo vymyslelo. Každý nový nápad sledují s podezřením a zpravidla hned začnou počítat, co je to zase bude stát. Právě na tyto lidi dopadají exekuce, protože kdysi byli mladí a uvěřili kecům o tom, že je skvělé žít na dluh. Na ně dopadají nízké mzdy i když jako jediní něco doopravdy dělají rukama nebo hlavou. Na ně dopadají vysoké ceny vodného a stočného, náklady na studium dětí a oni nejtíživěji cítí, že si nebudou moci nikdy zajistit český sen – dům s pořádným plotem okolo. 

Tihle zatím nemají svojí stranu, nezformovali skutečné hnutí, ale jsou poměrně velkou, byť málo viditelnou silou. Volili a volí protestně a je jich už tolik  že si dokázali prosadit prezidenta navzdory mediální masáži. Volí zpravidla tak, aby do toho těm systémovým hodili vidle. Jejich hlasy dostávali Komunisti  – tedy dokud se zdálo, že by mohli být něčeho schopní. Pak to byl Okamura – tedy dokud se mu dvakrát nerozpadlo hnutí a ukázalo se, že víc kecá než dělá. A byl to také Babiš… dokud nepřišel koronavirus. 

Proč tak rozsáhlý úvod..

Dneska píšu o nečekaném spojenectví stran systémových i antisystémových, které dohromady vytvořily dočasný superblok, který podle mě dokonale přeoral celou politickou scénu. Na jedné straně máme ojrohujerské Piráty a k nim všechny ty kamarády milých krajanů a velkého byznysu v podobě TOPky a i části ODS a na straně druhé tu máme ty antisystémové. Já nemyslím, že by to bylo nějak naplánované, ale prostě si to dokonale sedlo. 

Antisystémoví by se dali charakterizovat zjednodušeně heslem: Za všechno může systém. Protože byrokracie, protože propojení s EU, protože propojení s velkým byznysem, protože korupce, protože drancování, protože ničení národa, rodin i jednotlivců, apod apod.  

Ti progresivističtí by se poslední rok dali charakterizovat heslem: Za všechno může Babiš.  Protože velký byznys, protože dotace a tím pádem korupce, protože drancování, protože nepodporuje neochvějně EU, protože je to hajzl, apod, apod. 

No a teď se to krásně potkalo. Babiš i systém zrovna byli těsně propojení, protože Babiš zrovna dělá premiéra. Babiš a systém se dočasně stali tímtéž a o to víc, že zrovna přišel covid, který systém notně přiblížil k domovním dveřím obyčejných lidí. Najednou začalo být důležité, kam chodíte a co tam děláte.   Tím vznikla nečekaná a nikým nedomluvená koalice. Tak silná, že hladce položila i i bohatého oligarchu s nekonečnými penězi. 

Já si ovšem myslím, že ze síly této dočasné koalice budou těžit pouze ti progresivisté. Využili toho, že druhá strana si systém ztotožnila s Babišem.  Paradoxně ti, kteří Babiše volili, aby do systému hodili vidle, ti ho teď odstraňují a nevidí, že Babiš sice půjde od válu, ale systém zůstane. Babiš se totiž nerovná systém. Naopak. On byl (možná proti své vůli) dost antisystémový. V EU ho neměli rádi, v Německu ho neměli rádi a i když tak nějak slíbil vrtulníky věrnost USA, hodlal to dodržet čistě počesku.  

Každopádně to vypadá, že veškerá Babišova snaha o cokoliv se už nepovede. Ať už z důvodů neschopnosti nebo prostě převálcování většími událostmi, zřejmě už svoje pozice neobnoví, protože mu nezůstanou ti antisystémoví. Babiš se pro ně stal systémem proti kterému bojovali už dávno. Babiš se pro ně stal ztělesněním všech těch řečí o čipování, nové totalitě, great resetu, neexistujícím covidu, který je tu jen pro ovládání stáda a podobně. Boj proti Babišovi se tak stal bojem za Piráty. Antisystémoví i progresivisté měli náhle stejného nepřítele.  

Nechci nic říkat, ale zrovna my protisystémoví jsme měli sakra přemýšlet, jestli je na místě bojovat proti nepříteli Pirátů. Protože jsme vybojovali jejich boj, oni z něj teď budou těžit a velmi brzy vůči nám nastaví klasickou agendu – lůza a póvl se neberou vážně a šajse čechen z vesnice nám nebudou kecat do zelené budoucnosti. 

My antisystémoví jsme narazili na svoje limity. Je nás sice hodně, ale nemáme své vlastní zastoupení. A covid ukázal, že ani nemáme společné cíle. Máme jen společnou zlost a společnou mizernou budoucnost. Vlastně bych měl teď vyzvat ke vzniku skutečné antisystémové strany vybudované zdola, ale nevyzvu. Jednoduše proto že mezi námi je spousta těch, kteří si antisystém vzali jako věčnou normu. Je bohužel nutné, abychom se rozdělili na ty, kteří chtějí vybudovat lepší a spravedlivější systém a na ty, kteří budou vždycky a za všech okolností proti jakémukoliv systému. Až do covidu jsme byli jedna masa, snadno jsme se shodli na příčinách našich problémů a chápali jsme navzájem naše argumenty. Covid ukázal, že jsou nejen věci, co nás spojují, ale i co nás rozdělují. 

Tentokrát se nelišíme v pohledu na Babiše nebo Okamuru, protože jsme všichni chtěli házet vidle do zaběhaných mechnaismů a volili jsme sice rozdílné strany, ale ze shodných důvodů. Teď už to tak není. Najednou začal být sakra rozdíl mezi názorem, že Babiš možná blbě a nešťastně bojuje proti covidu nebo že Babiš vítá covid a pomocí něj nás chce zadrátovat. Tohle už dohromady moc nejde. V podstatě ze dne na den jsme se rozpůlili na ty, kteří chtějí bojovat proti covidu třeba i s Babišem, protože je to pořád lepší varianta než Bartoš a na ty, kteří chtějí bojovat proti Babišovi, protože Babiš je covid. A ti, co bojují proti Babišovi zároveň bojují za Bartoše, protože náhle chybí kdokoliv, koho by se dalo volit, aby to bylo hození vidlí do systému. Vlastně by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby chvíli před volbami skončilo i Okamurovo hnutí. 

My antisystémoví budeme stát za pár měsíců před kardinální otázkou, zda to se skřípěním zubů znovu hodit Babišovi a pak znovu zjistit, že oligarcha dělá všechno proto, aby se o své voliče nemusel opírat, protože bude mít před očima, jak to dopadlo v době covidové a nebo sledovat, jak Bartoš sestavuje vládu. 

Dneska jsou to jen nesourodé myšlenky… je to začátek zamýšlení se nad tím, jak na tom doopravdy jsme a jestli z toho existuje nějaká cesta ven.