Dukovany: A komu tím prospějeme? Druhé straně?

Minule jsem vás poučoval o ekonomii. A přednášet o něčem, o čem nemám ani páru, myšleno v porovnání s obvyklou mírou nekompetentnosti s jakou se obvykle vyjadřuji k jiným, méně odborným tématům, se mi velice zalíbilo. Takže dnes to bude o jaderné energetice a geopolitice. 

Úvodní off topic: Asi vstoupím do strany a budu příští rok kandidovat do sněmovny. Hlavní a jedinou kvalifikaci – brouk Pytlík – už nepochybně mám. Všude jsem byl, všechno znám a od všeho mám klíče. A i kdyby ne, nevadí. Politikem se přece můžete zjevně stát i když má váš mozek velikost velice podprůměrného burského oříšku a stěží dáte dohromady holou větu. Kdy, pro co a hlavně jak hlasovat vám včas řeknou. Co případně, nebude-li vyhnutí, odrecitovat do mikrofonu, taky. A že to úplně nejdůležitější je za všech okolností stoprocentně souhlasit s vedením strany a cizinou, se rychle naučí i zaostalejší orangutan.

Nebo budu novinářem. Kvalifikační požadavky dokonce ještě nižší a jste de facto cosi jako politik, ale bez otravné nutnosti skládat čas od času účty voličům.

Komu tím prospějeme je jasné 

A nyní zpět k tématu. Bez elektrické energie se neobejdeme. Tedy pokud se nechceme vrátit k petrolejkám a vodnímu kolu. Uhlí je politicky nepřijatelné, vody máme málo, slunce a vítr jsou silně nestabilní zdroje s malou účinností. Takže dokud se pár chytrých hlav nesejde v socialistických USA a nevymyslí něco nového, nepřiletí ufoni a neobdarují nás technologií, nebo nesvrhneme zelené magory a nevrátíme se k užívání rozumu, zbývá nám jen jádro. Jinak se připravte na dobu svíčkovou.

Pikantní na tom ovšem je, že energii z jádra už v Evropské unii zvoní hrana stejně jako uhlí. Jen se o tom zatím nemluví nahlas a našemu československému premiérovi to asi neřekli ani potichu. Jádro je jednak v bruselské mytologii stejně fuj jako uhlí nebo ještě víc a za druhé, silně pochybuju, že Německo dovolí někomu v třetí říši vlastnit jaderné elektrárny, když si je samo slavně ve jménu ekologie zavřelo. Takže celá ta vzrušená debata o tom, kdo a kdy dostaví jadernou elektrárnu Dukovany, je už nyní debatou o nesmrtelnosti chrousta.

Přátelé, je úplně fuk, kdo tu zakázku dostane. Než to bude hotové, respektive než se to vůbec začne stavět – jsme v Čechách, že – bude výroba elektrické energie pomocí jádra dávno zakázána. Nahlíženo tímto nezvratným faktem to můžeme úplně klidně přidělit třeba Jaromíru Soukupovi nebo rodině Kočkových.

Bezkonkurenčně nejvíc se ale mluví o tom, že tendr za účasti Číňanů a Rusů by ohrozil národní bezpečnost. Ano, už jen jejich účast v soutěži, což mi přijde jako opravdu zajímavý argument. Prý by mohli zneužít strategicky citlivé informace, které v tendru získají, protože to jsou naši nepřátelé. Vida. Jsem nevěděl, že s někým válčíme.

No, nevím. Jadernou fyziku ani plzeňská práva jsem nestudoval, ale nenapadá mne nic, co by se Rusové mohli v soutěži, či dokonce, ani pomyslet na to nechci, v případě vítězství dozvědět strategicky citlivého. Jakože se i u nás svítí elektrikou?

Nebo snad mezi naší politickou a mediální reprezentací panuje obava, že Rusové do toho reaktoru zabudují nějaký tajný bazmek, kterým to, až se jim to bude hodit, vypnou nebo vyhodí do luftu? Jako vážně??

Jaderné elektrárny s ruskou, respektive sovětskou technologií, u nás fungují od roku 1985 a zatím jsme se kvůli tomu ruskou gubernií nestali. Po roce 1989 pak byly v obou našich jaderných elektrárnách, pokud vím, postupně na ruský takzvaný „jaderný ostrov“ instalovány komplet západní řídící a obslužné technologie. Jaderné palivo nakupujeme v USA. Závislost na Rusku reálně nulová.

A všechno to funguje, ruští výsadkáři kvůli tomu dosud Prahu neobsadili a nevšimnul sem si, že by se kvůli tomu někdo vyvracel a vřískal o ohrožení národní bezpečnosti.

A stejně by to bylo i v případě dostavby Dukovan. Rosatom nabízí instalaci jaderného ostrova, rozsáhlé zapojení českého subdodavatelského sektoru a řídící technologie může klidně být klidně zase americká. Silně pochybuju, že třeba Westinghouse je stejně velkorysý. A stejně drahý.

Vynechám Číňana, je moc daleko. Rusko je blíž a jsme s ním v té hybridní válce. Rusko má naprosto srovnatelnou zkušenost s jadernou technologií jako USA. Šťoural teď jistě řekne: „Černobyl.“ Jistě. Komu z jaderných velmocí na celém světě se nikdy nestal nějaký jaderný průser, ať klidně hodí kamenem.

Rusko postavilo už stovky jaderných reaktorů po celém světě, všechny fungují a nezaznamenal jsem, že by si nějaký jejich uživatel stěžoval, že se tím dostal do ruského područí. V současnosti staví Rosatom reaktory třeba v Indii nebo v Maďarsku a Finsku. V souvislosti s tím teď položím pár prostých otázek.

Proč si Indie, demokratická země a jaderná velmoc s historicky nesmírně silnou vazbou na Západ, vybrala jako dodavatele ruský Rosatom? Jsou snad Indové blbci nebo jim nezáleží na indické národní bezpečnosti?

Proč si Maďarsko, demokratická země (mínění Bruselu, místa, kde demokracie chcípá hlady v koutě, je v tomto ohledu naprosto bezvýznamné), vybralo jako dodavatele, a dokonce bez tendru, Rosatom? Jsou snad Maďaři blbci nebo jim nezáleží na maďarské národní bezpečnosti a nezávislosti? Ausgerechnet Maďarům? Národu, který v době, kdy jsme si my a celý Západ před Rusem chcali do kalhot, vzal z půd předovky po předcích z dob tureckých válek a šel s nimi proti ruským tankům? Vážně?

A co Finsko? Kdysi po staletí součást Ruska, stíny kremelských věží doslova padají na Helsinky a hroby 50 tisíc Finů padlých při obraně vlasti v Zimní válce se Sovětským svazem jsou rozeseté po celé té maličké zemičce. Jsou i Finové, stabilní, obdivovaná a respektovaná součást Evropské unie snad taky jelita, co v zadání stavby reaktoru ruské firmě nevidí ohrožení své národní bezpečnosti? Už se můžu začít smát?

Můj názor je ten, že Indové, Maďaři ani Finové nejsou blbci ani jelita. Naopak, jsou natolik chytří, prozíraví a vlastenečtí (ech, smí se tohle slovo ještě používat?), aby vybrali to, co považují za nejlepší. Pro svoje zájmy a ne pro zájmy někoho jiného. A zřejmě i chápou, že zachování co nejkonkurenčnějšího prostředí má nejen v energetice naprosto zásadní význam.

Preventivní vyřazení Číňana a Rusa ze soutěže z naprosto pochybných, v podstatě pouze ideologických a ničím jiným nepodložených důvodů proto podle mého expertního názoru rozhodně není v zájmu státu. V zájmu státu je, aby soutěž proběhla za účasti maxima zájemců a aby byla vybrána ta pro stát, respektive, protože na stát sere pes, pro občany téhle země nejvýhodnější nabídka.

Bez intrik, bez politických tlaků, bez lobování, bez ideologických brejlí a dezinformačních kampaní tajných služeb zjevně hrajících do karet jinému konkrétnímu zájemci. Hm, to bych asi chtěl fakt modrý z nebe.

A co se týká těch, co nejhlasitěji křičí po okamžitém vyřazení Ruska a Číny z budoucího tendru, mám i v tomto případě svůj expertní názor.

Dílem jde zřejmě o prosté pitomce papouškující, co si přečetli či slyšeli v médiích, dílem o agenty domácích tajných služeb a dílem o agenty cizích mocností. Kromě Ruska a Číny.

Když se například dívám na současný politický vývoj v USA i tamní společenské trendy a zároveň si promítnu historii jejich způsobů prosazování svých zájmů, mám o dost větší obavu z toho, že tendr „vyhraje“ právě Westinghouse, než kdyby snad nějakým opravdu božím zázrakem vyhrál Rosatom. Stran možných teoretických rizik pro českou národní bezpečnost proto stavím Westinghouse zhruba na úroveň China General Nuclear Power.

Ale protože já nejspíš nebudu pro českou vládu v tomto ohledu směroplatný, soutěž vyhraje Američan. Co si budeme nalhávat, Dukovany má dostavět a taky dostaví Westinghouse, i kdyby tam doposud marně dumali nad problémem, jak rozštěpit atom aniž zároveň dojde k jadernému výbuchu. Protože teď prostě kamarádíme s Washingtonem a ne s Moskvou. Komu žalovati.

Zároveň ovšem existuje poměrně slušná pravděpodobnost, že se kvůli tomu asi nepověsím.