![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Jak se baví internet: Jak nalákat Čechy k moři a do hotelů v Chorvatsku
EMA
Jak se pozná, že muslim je bisexuál?
Bydlí společně s kozou i s ovcí.
Přijede takhle Andrej do jedné zapadlé vesnice na Šumavě na návštěvu. Probírá se starostou, co všechno je trápí.
,,Tak pane starosto, co byste potřeboval ze všeho nejvíc?“
Starosta: ,,Nejvíc nás trápí dvě věci. Za prvé. Jsme daleko od města a chybí nám tu hasičská zbrojnice. A za druhé…“
,,Moment“, přeruší ho Andrej. Vytáhne mobil, deset minut do něj mluví, pak se otočí a povídá: ,,Tak je to vybavené, příští pondělí se začne stavět a do měsíce je hotovo.
A co ten druhý problém?“ Starosta: ,,No vůbec tu nemáme signál od žádného mobilního operátora.“
Klasickou hudbu si rozvracet nedáme
My od Hooka držíme prst na tepu doby a proto samozřejmě víme, že již nějakou dobu probíhá celosvětová kulturní revoluce. Mimo jiné i v hudbě.
Jak jsme zaznamenali, je současnými kulturními aktivisty kritizována klasická hudba. Že není dost multikulturní. A že není vhodná pro etnickou rozmanitost současné společnosti.
V překladu – ten, kdo je od mala zvyklý na melodickou vuvuzelu, považuje hudbu Janáčkova kvarteta za nic neříkající komplikovaná pičikáta, nechápe ničeho, při poslechu je v tenzi a akorát si nervózně pohazuje oštěpem. Což není bezpečné.
My od Hooka tomuhle rozumíme. Chápeme to. Ale myslíme si o tom své.
Abych mluvil za sebe – vyčítat třeba Bambini di Praga, že maj v souboru málo Eskymáků, může podle mne jen hlupák.
A stejně hloupé je tvrdit, že klasická hudba by měla být obohacena o další kulturní prvky, jako jsou různé bubínky a drnkačky a pokud se to nestane, tak by se měla zakázat.
Jeden absovent genderových studií z Krymské mi k tomuhle řekl, že asi nejde úplně o to, aby se do Beethovenovy Osudové přidala bongová sekce, ale aby se obecně africká hudba zakomponovala do již existujícího.
Jeho kolega dodal, že on osobně by uvítal, kdyby třeba Mozart při svých kompozicích více pracoval s africkou antifonální technikou, což je rozvinutí krátké melodicko rytmické fráze na bázi otázky a odpovědi.
V základní figuře se to zobrazuje tak, že jeden z hudebníků hledá lva, ptá se po něm a druhý mu říká, jestli přihořívá. Oba při tom rytmicky chřestí.
A tohle že v klasické hudbě chybí.
A pak se objevil ještě jeden model a ten byl uvědomělý moc a šermoval mi před xichtem atrofovanou pěstí, že je do nebe volající ponižovat africké umělce jen proto, že nedokážou na klavír vystřihnout Bumblebee, když ujařměni bílým farmářem se za svůj hudební život dostali tak akorát k vydlabaný tykvi.
A pak se k nám přichomejt jeden extremista, kterej řek, že když toho bílýho farmáře konečně poslali do prdele a přestali bejt ujařměni, mohli ho poprosit, ať jim tu tykev nechá, že teď můžou tak akorát před chajdou podupávat a pak se zvyšovaly hlasy a celkově to tam bylo jako vždycky, znáte to, intelektuální hipsterská Krymská a my od Hooka si myslíme, že přesně tohle je to pověstné blbnutí na kvadrát.
Že hudba je buď dobrá nebo špatná a všechno další je jako u všeho zbytečné a navíc a já si pustil Tom Traubert’s Blues od Waitse a když posloucháte jeho drhnoucí hlas a zavřete oči, je vám celkem u prdele, jestli bílej hraje černošskou hudbu či naopak, protože v tuhle chvíli je vám fajn a poslední co chcete je řešit nějaký multikulturní píčoviny.
Tak.
Pandemie koronaviru notně zamávala mimo jiné i s turismem. Jsou dokonce státy, respektive oblasti, které jsou na turismu ekonomicky závislé. Ačkoliv se Evropa dostala z nejhoršího a koronavirus je zde spíš na ústupu, lidem se stále moc cestovat nechce. Minimálně ne v takovém rozsahu, jako tomu bylo minulý rok. Na nízký turistický ruch se samozřejmě země snaží různě reagovat, aby do svých regionů turisty nalákaly.
Chorvatsko, nejoblíbenější dovolenková destinace pro většinu Čechů, si je vědomo toho, že čeští turisté tvoří značnou část z celkového počtu všech turistů, proto politiku „nalákání“ zaměřují převážně na Čechy.
„Provozujeme menší letovisko kousek od pláže. Normálně tu máme plno už od května, a to mluvím převážně o Češích. Teď jsme sotva na třetině z celkové kapacity. Situace byla ještě horší, ale před týdnem jsme začali dávat brzy ráno a navečer k příjezdové cestě k letovisku igelitové tašky plné řízků s chlebem. To pokaždé zabere. Teď před chvilkou jsem byl zrovna zkontrolovat jednu z igelitek a nachytal jsem kolem ní šest Čechů. Ihned jsem je tu ubytoval,“ chlubil se Zoran Primulič, provozovatel letoviska kousek od Zadaru.
Zoran Primulič není sám, kdo přešel na taktiku lákání a kladení pastí. Stovky dalších Chorvatů následovaly doporučení chorvatské vlády, která instruovala občany, jak nalákat Čechy k moři a do hotelů.
„Jedeme doslova nadoraz. Ráno a večer lovíme Čechy a přes den se staráme o ty již ubytované. Je to práce, která nikdy neskončí, ale doba si to žádá. Díky lákání jsme zhruba na polovině obsazení oproti loňskému roku a za to jsme neskonale vděční. Řízky s chlebem fungují. A co víc, přidáváme i igelitku s paštikou a rohlíkem. To je taková naše specialita,“ chlubil se provozovatel čtyřhvězdičkového hotelu ve Splitu Gorko Šajtlič.
„Vidíte? Zrovna támhle u příjezdové cesty. Igelitka s paštikou přilákala menší hejno Čechů. Můžeme vidět dva samečky a jednu březí samičku,“ ukazoval Gorko Šajtlič k silnici, kde do igelitové tašky s paštikou nejprve zvídavě nahlédl muž, načež obsah očichal, namazal paštiku na rohlíky a nabídl zbytku rodiny.
„Teď jsou zabraní do potravy. Ideální čas na to, nepozorovaně je ubytovat,“ promnul si Gorko ruce, přesvědčil se, že není k Čechům po větru, aby je nevyplašil, a potom je šel ubytovat do hotelu.
Chorvatští provozovatelé hotelů se shodují, že strategie igelitových tašek s řízky či paštikou funguje. Někdo ještě přidává ponožky v sandálech, což je v kombinaci s řízkem a chlebem téměř jistota.
A pár tweetů od Dojnice:
- Já teda doufám, že nám ty vlaky do Chorvatska Slovinci nezablokujou, protože co jinak budeme dělat s těma konzervama nakoupenýma za koronáče?
- Nechápu, jak mohl Andrejův PR tým prošvihnout tu cestu vlaku do Chorvatska. Babiš by jel s lidma, vyprávěl by historky na téma sysle a motýle a taky o Kalouskovi. A lidi by si mezi sebou říkali, jak je bezvadnej a lidovej a jak je hrozný, co všechno ten Kalousek rozkrad.
- Samozřejmě je pěkné, pokud vás živí daňoví poplatníci nebo jste se stali rentiéry. Ale absolutním vítězem se stáváte až tehdy, když vám posílá desítky milionů firma, se kterou nemáte nic společného.
- Tak to vypadá, že ten schodek 500 mil. Kč projde, ale já se pořád nevzdávám naděje, že to Alena na ten bilión vytáhne.