9.5.2020
Kategorie: Politika

Kde je to sebevědomí, pane prezidente?

Sdílejte článek:

IVANA MÁDROVÁ

Musím si to sem odložit. Přestože jsem se s předtuchou řady nehorázností pečlivě vyhýbala všem zprávám o tom, jak se kde slavil tento svátek, stejně mě to dostihlo. Odpustila jsem si pohled na šourajícího se starce na Vítkově, nicméně jsem neunikla sdělení o dopisu, kterým se opět vnucoval do ruského zadku.

Jistě se dá komentovat toto výročí neutrální diplomatickou řečí a není nutno se přitom ponižovat. Nepotřebuji poslouchat, takové žvásty jako že bychom bez nich nebyli nezávislým a sebevědomým národem. On opravdu ztratil paměť? On zapomněl, že jsme díky poválečnému rozdělení byli léta ruským vazalem a nakonec i čtyřicet let okupovanou zemí? Že naše sebevědomí utrpělo natolik, že si dobrovolně volíme do vedení země takový šunt jako je on sám a slovenský estébák, čelící trestnímu stíhání, jehož nezákonnou činnost probírá EP? Že si mnozí neváží našeho členství v NATO a EU a snaží se o destabilizaci těchto vztahů. A to nemluvím jen o nějakých Pepících z Horní Dolní, ale o našich zastupitelích?

Že je celé vládnoucí hnutí ANO plné bezduchých vazalů, kteří touží jen po jediném, a to sloužit svému páníčkovi? Kde je to sebevědomí?

Já ho vidím jen u těch, kteří se každý den potýkají s nesmyslnými nařízeními, byrokracií a odhazováním klacků, házených jim touto vládou pod nohy. Těch, kteří tvoří sůl země, protože plní státní kasu, kterou nezodpovědně Hrabiš rozhazuje.

Nečetla jsem o tom, že by existoval takový dopis, adresovaný alespoň velvyslanci USA, které měly také nepominutelnou zásluhu na našem osvobození. Zato se tu leze do zadku hromadně i Číně a mnozí se tváří, jako bychom nepřežili bez dodávek jejich nefunkčních respirátorů a testů. Jasně, byznys je byznys, klukům z KPR a kámošům brzy skončí doba chránění a tak musí ještě nahrabat.

A završí to kráča Konečníková, krmící lid neustálými zdravicemi a ruským vlezdoprdelismem, oslavou komunismu a nehoráznostmi typu – „díky vám mluvíme česky“. Tak intenzivní chuť jí jednu natáhnout, jsem musela zahnat totálním se odstřižením od netu alespoň pro tento den.

Takže dnešek mě nenaplnil radostí nad koncem válečného utrpení, ale starostí o budoucnost téhle země, protože čím dál víc pošahaných magorů se dostává do vedoucích pozic, do zastupitelských orgánů a konečně i do veřejného prostoru prostřednictvím snadného šíření těch jejich úchyláren. Prezidentem počínaje a Falmerem konče. A nejvíc mě děsí, kolik lidí je ochotno jim naslouchat, věřit a interpretovat ty jejich nehoráznosti.

Kdybych byla věřící, řekla bych, bože chraň tuto zemi. Ale protože nejsem a protože jsem už něco zažila, vím, že si můžeme pomoc jen my sami. A to mě docela děsí. Tohle si přece nezasloužíme, máme na víc. Chtějme to a volme si lepší budoucnost. A byla bych ráda, kdyby to pochopili i ti, co nejsou v mojí bublině. Je mi fyzicky zle z toho, co se tu děje.

Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (34 votes, average: 2,94 out of 5)
Loading...
https://pravyprostor.net/wp-content/uploads/2022/05/JAROBANNER2.jpg