Dobré zprávy pro tyto týdny

Neprožíváme nic veselého. Naopak. Ale… Dobré zprávy tu jsou, a je jich víc, než by se zdálo.

Služby a profese, které mají fungovat, fungují. V těžkých podmínkách, ale dávají to. Zdravotnictví především. Lékaři a sestry padají na ústa, ale jedou. Podobně policie, hasiči, lékárny… A přišli na pomoc medikové. Potlesk vestoje.

To, co není, už brzy bude. Aktuálně prý pomůže Čína. A ty, kteří nám v těchto týdnech pomáhají, bychom si měli dobře pamatovat. Potlesk těm, kteří to dokázali vyjednat, a těm, kteří nám pomohou.

Ale i to, že není u nás aktuálně dost toho, co by být mělo, probudilo mezi lidmi nebývalou sounáležitost – akce roušky je toho důkazem. Šijí se na radnicích, v divadlech, u švadlenek… Šijí zpěvačky, herečky… Prostě národ se zmobilizoval. Jak jde do tuhého, umíme to. Držet spolu. To je hodně dobrá zpráva. Potlesk tedy všem současným švadlenkám za to, že nám to připomněly!

Skvěle fungují radnice. Tedy abych byla přesná – více než skvěle. Protože dělají x násobně víc, než musí. A nejen to – drží své občany v klidu, neváhají i zavtipkovat, nevádají stále uklidňovat. Povšimněte si, že si nestěžují, i když by měly na co. Využívají znalostí ze své obce, ví, na koho o co se mají obrátit, nejí, nespí – a pokud, tak spí na radnici. Někdy. Tedy velký potlesk starostům a starostkám.

Podobně fungují kraje. Můj měl nyní těžkou zkoušku. Uzavřená města a vesnice. A zvládá to. Tedy potlesk všem hejtmanům.

Rodiče pečující o své děti, a děti pečující o své rodiče, zaslouží rovněž ovace. Jste skvělí, jak se střídáte, jak se dětem věnujete. I babičky a dědové…. prostě – potlesk českým rodinám, jak umí držet spolu.

Technická univerzita v Liberci vynalezla v tyto dny skvělé roušky. Tedy skvělé složení materiálů na roušky. S ohledem na současné dění ve světě tím může vstoupit do dějin. Tedy potlesk univerzitě a vědcům v ní. V této době to zahřálo u srdce.

Školy se dokázaly přizpůsobit, a mnohé učí děti virtuálně. Třeba to přinese do budoucna oživení klasického školství, a krok vpřed směrem k občas domácí výuce. Třeba v chřipkových epidemiích i preventivně. Velký potlesk za kreativitu. Není snadné stoupnout před kameru!

Advokáti radí v rámci Korotýmu… Se všim. Prostě chceme pomáhat. Zahřálo mne to, jsa příslušnice tohoto profesního stavu.

V obchodech je vše, co má být. Ustály i nájezdy, které jsme předvedli my. Co se vykoupilo, druhý den bylo. A prodavačky zvládají, přes tak trochu ohrožení sebe sama, normální provoz. Takže potlesk prodavačkám, doplňujícím do regálů, pekařům… zkrátka všem, díky kterým jíme a pijeme.

A pak potlesk všem, kteří chodí do práce. Všichni prostě zůstat doma nemohou.

A nakonec si nechávám uznání nejvíce sporné. Naší vládě. Za to, že projevila rozhodnost, a přes výtky Bruselu zavřela hranice. Že přikázala karanténu. Že se snaží přes vše, co někdy podědila, někdy způsobila, což je nyní zbytečné rozplétat, řešit. Nikdo nevíme, co je nejlepší a důležité, ale právě proto raději více kroků, než méně. A nenechala si do toho mluvit zvenku. Takže vládě potlesk za to, že přestala poslouchat Brusel, a že jdeme vlastní cestou. Jakkoli těžkou. A přesto, že se evidentně učíme za chodu, a že stát by patrně měl být připraven víc. Přesto – buďme nyní chápaví více, než jindy.

Ostatně máme tu odborníky na slovo vzaté, kteří i vládu usměrní (Roman Šmucler a další). I to je dobrá zpráva.

Jistě, našla bych i důvody, proč někoho vypískat. Nechci. V těžkých dobách to chce táhnout za jeden provaz, v hodnocení jiných být velkorysý a představit si sebe na jejich místě. A pak spíše si vzít z toho všeho poučení. Pak.

Takže opírejme se dnes o to dobré v nás, o skvělé lidi, které tu máme, sami přispějme svou disciplínou, a pokud bych si co přála do budoucna, pak jen – nezapomínejme na nic z toho, co dnes prožíváme. Věřte, bude se to hodit ve chvíli, kdy se po nás budou chtít určitá rozhodnutí. Třeba ta dotýkající se naší české vlajky. Na kterémkoli stole.

Tedy závěrem potlesk nám všem. Za to, jak zvládáme dnešek, a jak zvládneme, poučeni dneškem, lépe zítřek. Včetně pomoci těm, kteří to budou potřebovat jako sůl. Malé podniky, živnostníci… Abychom přežili nejen ve zdraví, ale s fungující ekonomikou. A opět – dělejme to po svém. Brusel ať mlčí. My teď rozdáváme svoje karty. A to je taky dobrá zpráva. Že se to zase učíme.

• Jana Zwyrtek Hamplová