11.3.2020
Kategorie: Společnost

Bodejť by lidé nepanikařili, když se opatření dělají polovičatě a na oko

Sdílejte článek:

MIROSLAVA PAŠKOVÁ

Pojďte si zanadávat se mnou… Jsem zděšená a vytočená, jak se při zavádění opatření proti koronaviru postupuje. Místo toho, aby vláda vytáhla z šuplíku dávno sepsaný krizový plán, kde je v levém sloupci napsáno “když nastane A…” a v pravém, “…tak se udělá B,” tak ad hoc vymýšlí a vydává rozhodnutí s okamžitou účinností, k nimž nikdo nemá pokyny a metodiku.

Co předvedla s turisty v Itálii a dnes opět se školami, je donebevolající – ohlásí se zavření škol, mnoho rodičů si pro děti běží hned uprostřed vyučování, ptají se, jestli dostanou OČR, ministryně to v televizi kolem poledne slíbí a řekne, že jej vydají školy, což se tyto dozvědí a pokyn dostanou až za další hodinu. Proč, proboha, vláda neangažuje odborníky z příslušných resortů, aby udělali brainstorming, vytvořili jasné pokyny se všemi konsekvencemi, poslali je do škol, pročež teprve se svolala tiskovka, kde se zavření škol ohlásí? Notabene nevěřím, že ty hordy ministerských úředníků takové věci do šuplíku už někdy z nudy nenapsaly, jenže prý to nevěděl dopředu ani ministr školství, tak to je pak těžký.

Pokračování je, že školy jsou zavřeny do odvolání, laicky soudím, že aby to mělo nějaký smysl, tak by to mělo trvat dva i tři týdny, ale OČR se vyplácí 9 dní – kdy dostanou rodiče další informaci, jak to bude dál, zda se doba mimořádně prodlouží? Domyslela vláda tohle? Nemluvě o tom, že Babiš vyslovil přání, aby lidé chodili dál do práce, čímž zdůvodnil, že školky nechává otevřené. Tak co tím vůbec sleduje a dosáhne? Koho chrání? Starší dítě doma, menší ve školce, rodič ve fabrice. Obchoďáky otevřené, tam si pojedou užít odpoledne ti starší žáci a studenti, fabriky otevřené – v šatnách a kantýnách se navzájem třou stovky i tisíce lidí. Ovšem kina a divadla zavřené, sic takové Kino Lucerna prostě omezilo prodej na 100 lístků na promítání a jede se dál…

Nebýt toho, že Italové vyhlásili nakonec karanténu sami nad sebou, tak by bývali mohli courat po Praze, zatímco Češi po návratu z Itálie se zavřou doma. Babiš vykládal, jak nemůže Italům nic nařídit, dnes vidíme, že rakouský premiér pro ně zavřel hranice. Včera reportáže, jak se na českých hranicích měří teplota, včetně záběrů z Železné Rudy, kde o pár hodin později můj přítel projel a hlásil, že kontroloři žádní – ty doopravdy potkal až dnes – má si dát lístek za stěrač, aby ho příště coby pendlera nestavěli (teplota neteplota).

A pak je tu ještě ta kapitola s rouškami a respirátory. Nějaké jsme poslali do Číny (proč, proboha? – Číňani nám pošlou leda kulový, potřebovala je v tu dobu už Itálie, ale hlavně my sami!), načež vláda zakázala je prodávat, ale další týden nebyla schopna je sama objednat pro lékařský personál. Trapnost za trapností ve vystoupeních ministra zdravotnictví, který se na post kvalifikoval svojí ofinou.

Telefonní čísla na hygienu, ta ať vše rozhodne – kdo do práce má jít nebo nesmí, jenže se na ní nešlo samozřejmě dovolat a když, poslala nemocného lékaře ordinovat. Zase se ptám – proč od počátku vláda nenajala call centrum, aby čekací doba nepřesáhla pět minut? Ale proč vlastně neudělala webovky, kde by byly všechny informace? Avšak praktické a věcné?! – to zatím pořád chybí, proklikala jsem ty weby státních úřadů a je fakt marné tam něco dohledat.

Bodejť by lidé nepanikařili, když se opatření dělají polovičatě a na oko, o to více nepředvídatelně a s mediální pompou – zjevně se jejich účinnost měří nikoli počtem nakažených, ale počtem prokliků na článek. …Dodnes jsem si statečně nedělala žádné zásoby jídla, ale dnes už jsem dostala strach – ne z koronaviru, ale že vláda příště zavře obchody (logiku by to mělo). Stejně jsem nikam nešla, požádala jsem přítele, ať nakoupí v Německu (ono je to nakonec i levnější, kvalitnější a chutnější). A né rýži a mouku – co bych s nimi dělala? Ale už chápu lidi, kteří jsou obezřetní – mnozí neblbnou kvůli chřipce, ale protože tak moc nevěří státu.

Jinak se v tom ale snažím najít pozitiva. Zaprvé, tahle vláda se snad konečně odkope a skončí. Zadruhé, třeba se učitelé naučí používat moderní technologie pro e-learning. Zatřetí, lidé si – bohužel dost drsně – zažijí důležitost tvorby úspor. Začtvrté, uvědomíme si, jak jsme zranitelní, zvláště ale naši senioři a chronicky nemocní. Zapáté, třeba se vzedme nějaká nová vlna národní solidarity a sounáležitosti. Opak bohužel dokládají ty množící se nenávistné projevy typu bonzování sousedů, kteří byli v Itálii, nebo jdou do práce a nechají malé (rozumějte do deseti let) děti bez dozoru doma apod. Ale i to je nakonec bonus – ukáže se aspoň, kdo je kdo.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 3,17 out of 5)
Loading...