
Život bez únosců?
[ad#textova1]
Dokážete si představit život bez státu? Kdybyste neměli stát, kdo by vám stavěl silnice? Kdo by vám poskytl vzdělání? Kdo by vybíral daně? Kam byste chodili volit? Je hrozné představovat si nemít nic z dobrodiní státu. Muset si platit silnice sám, najít si své vzdělání, své zdroje peněz, činit volby sám za sebe. Jenom naprostý blázen by chtěl něco takového. Státy jsou tu pro naše dobro, bez nich by se svět rozpadl.
Kolektivní Stockholmský syndrom je stav, kdy velká skupina lidí je citově závislá na svém únosci (či jiné osobě, jež jim ubližuje). Ke státům existují citové vazby, jako tradice, nostalgie, výchova, iluze starosti o druhé atd. Nejvážnějším citem je však strach. Strach z toho, co by bylo, kdyby nebylo. Spousta lidí, i když se snaží stát rozebírat a kritizovat rozumem, nakonec narazí na obavy z toho, že kdyby stát přeci jen přestal existovat, stalo by se něco hrozného, před čím nás stát chrání. Ale opravdu může být něco horšího než stát? Celé dějiny ukazují, čeho jsou státy schopny. Mě hrůzou nenaplňuje myšlenka absence státu, ale myšlenka jeho existence.
[ad#pp-clanek-ctverec]
Autor: Velkej Ká