
Živnostník a státní rozpočet
KAREL PETŘÍK
Živnostník je ten, kdo chce dělat věci podle sebe a na vlastní zodpovědnost. Tím naráží na stát, který chce, aby se vše dělo podle jeho, často nesmyslných, nařízení a pravidel. Zatím co právníci velkých firem jsou schopni státu čelit, někdy úspěšně, živnostník si může zvolit odevzdanou poslušnost nebo se vzepřít, pak dopadne s pravděpodobností hraničící s jistotou, jak sedláci u Chlumce.
Stát, a nejen on, má navíc představu, že když se soukromník prodere přes klacky a klády předpisů, má ještě tolik sil, že při splácení dluhů ze zřízení a vybavení firmy vytváří finanční rezervy. Má přežít několikaměsíční výpadek v případě epidemie, živelné či společenské pohromy, nebo krátké války.
Tento 007 živnostník pak v úžasu sleduje frašku s názvem SCHVALOVÁNÍ STÁTNÍHO ROZPOČTU. Tento zákon by měl být výkladní skříní hospodářského úsilí a fungování země. Ale najednou jsme svědky prapodivného chování postrádajícího logiku, péči správného hospodáře o zodpovědnosti ani nemluvě.
Velikost státního dluhu ztrácí břehy. Stát vytváří rezervy tak, že si půjčí peníze. Nemluví se o úsporách, pouze o utrácení. Kdyby mělo být toto hospodaření vzorem pro soukromníky, tak z nich ekonomicky nepřežije nikdo. Kdo z nás zadluží své děti a vnuky? Stát nás zadluží všechny, protože některým musí pomoct (velké firmy, nepřizpůsobivé, zadlužené ….) a některé musí zachránit (politickou elitu). Až bude někdo mudrovat, jak mají soukromníci tvořit rezervy, zeptejte se ho, jaké vytvořil v dobrých létech stát a jak s nimi naložil. Zadlužování se stalo hlavním trendem států EU. Myslím, že nad hvězdami vlajky EU by mělo stát: PO NÁS POTOPA!