Zaútočí Si Ťin-pching na USA, aby zabránil svému politickému pádu?

Proslýchá se, že mocný Si Ťin-pching ztratí během několika následujících měsíců své stranické i státní funkce. Je zde ale i velká skupina pozorovatelů Číny a akademiků, kteří tvrdí, že se nic (nebo téměř nic) neděje a že je Si Ťin-pching v pohodě.

Ať už je pravda jakákoliv, musí se USA i další země připravit na to, že čínský režim může bez varování zaútočit. Si Ťin-pching má totiž nyní možná důvod všechny překvapit.

Existují jasné známky toho, že Si Ťin-pching ztratil kontrolu nad nejdůležitější frakcí Komunistické strany Číny – Čínskou lidovou osvobozeneckou armádou. Série článků, která začala vycházet 9. července loňského roku v hlavním propagandistickém plátku čínské armády PLA Daily, velebila „kolektivní vedení“, což je jasná kritika Siova stylu vlády jednoho muže. Současně bylo ze svých funkcí odstaveno mnoho Siových loajalistů.

Nejvýznamnějším z nich byl Siův nejbližší spolupracovník generál Che Wej-tung, který se naposledy objevil na veřejnosti 11. března. Někteří pozorovatelé se domnívají, že tento druhý nejvyšší armádní důstojník spáchal v květnu „sebevraždu“ v pekingské Armádní nemocnici č. 301, přibližně ve stejnou dobu, kdy byl údajně zabit další Siův stoupenec generál Che Chung-ťün.

Existují také náznaky, že Si ztratil podporu vysokých civilních úředníků. Jeho absence na summitu BRICS v Riu de Janeiru na začátku července (tuto akci vynechal poprvé) vyvolala spekulace, že buď měl takové potíže, že cítil potřebu zůstat v Pekingu, nebo že mu ostatní členové vedení zabránili opustit zemi.

Analytici, kteří pozorně sledují Komunistickou stranu Číny (dnešní verze kremlologů z dob studené války) si všimli, že státní a stranická média od konce dubna do konce června vykreslovala Si Ťin-pchinga v oslabené roli. Například Charles Burton z pražského think tanku Sinopsis poukázal na to, že Si Ťin-pching byl na sympoziu Komunistické strany Číny 13. června veřejně donucen chválit „kolektivní vedení“, což je další známka toho, že ztratil vliv.

Mnoho akademiků a zkušených pozorovatelů Číny se však domnívá, že se nestalo nic neobvyklého. „Většina spekulací o politických neúspěších Si Ťin-pchinga se opírá o nepodložené zvěsti a zjevnou neznalost souvislostí,“ píše newyorská poradenská společnost SinoInsider ve své analýze z 25. června. „V některých případech stačí letmý pohled na takzvané ‚známky‘, aby bylo zřejmé, že se jedná o zcela běžné jevy. V některých případech existují pro události považované za neobvyklé jednodušší a přesvědčivější vysvětlení.“

V současné době panují mezi analytiky sledujícími Čínu velké neshody ohledně toho, zda je za pravidly zveřejněnými 30. června a omezujícími Siovy pravomoci nad vnitřními komisemi a skupinami politbyro Komunistické strany Číny. Hongkongský deník South China Morning Post totiž ve svém článku naznačuje, že tato pravidla inicioval sám Si Ťin-pching, protože chtěl delegovat pravomoci.

Vůdce Si Ťin-pching ale není známý tím, že by na někoho delegoval pravomoci. V každém případě se letos událo opravdu mnoho neobvyklých událostí.

„Není kouře bez ohně,“ řekl tento měsíc Gatestonu Charles Burton, který v minulosti v Pekingu působil jako kanadský diplomat. „Si má zjevně nějaké potíže. Kouř se stále valí.“

Co to všechno znamená pro zbytek světa?

Pokud je Si Ťin-pching skutečně oslabený a smířil se se svým osudem, důsledky pro ostatní země pravděpodobně nebudou nijak závažné. Objevily se zprávy, že Siova matka na začátku června uspořádala oběd pro stranické veterány, během kterého svému synovi vyjednala bezpečný odchod. Pokud je to pravda, měl by přechod moci v Pekingu proběhnout relativně hladce.

Pokud by Si Ťin-pching byl stále u moci a byl stejně silný jako dříve, tak by neměl žádný důvod narušovat status quo.

Pokud se ale Si Ťin-pching rozhodl bojovat o své politické přežití, tak riziko roste. V tomto případě – podle mého názoru nejpravděpodobnějším – by mohl mít pocit, že má všechny důvody k tomu, aby se nezastavil před ničím, aby se zachránil. Mohl by například vyvolat konfrontaci nebo zahájit válku, nikoliv proto, aby sjednotil čínský lid – v současné době čínský lid válku nechce – ale aby odradil ostatní vysoké představitele Komunistické strany Číny od útoků na něj.

Si pravděpodobně nemá sílu nařídit armádě zahájení velké operace, jako je invaze na hlavní ostrov Tchaj-wan, ale může vyvolat válku.

Mohl by například aktivovat sítě čínských agentů ve Spojených státech amerických a přikázat jim, aby přerušili elektrická vedení, otrávili vodní nádrže, zorganizovali pumové útoky na nákupní centra, rozpoutali lesní požáry a zabíjeli Američany.

Je zjevné, že v USA jsou rozmístěni čínští agenti. Ke konci vlády Bidenovy administrativy příslušníci americké pohraniční stráže zaregistrovali skupiny čínských mužů ve vojenském věku přicházející z Mexika, kteří měli identickou výstroj. Pohraniční stráž zřejmě věděla, že někteří migranti měli vazby na čínskou armádu. Pohraniční stráž se domnívá, že tuto infiltraci zorganizovala čínská armáda.

Příliv podezřelých čínských ilegálních imigrantů se časově shodoval s výrazným nárůstem počtu čínských státních příslušníků, kteří se pokoušeli proniknout na americké vojenské základny. Současně došlo i k nárůstu ilegálních pokusů sledovat tato zařízení. Čína zjevně studuje vzorce a hledá slabá místa. Je to příprava na útok.

Proč by mohl Si Ťin-pching nařídit útok? Třeba proto, aby ostatním představitelům Komunistické strany Číny ukázal, že má sílu postavit se Spojeným státům a aby vyvolal krizi, během níž by se ho nikdo neodvážil sesadit.

Třeba se ale čínský režim neotřásá. V neprůhledném politickém systému Komunistické strany Číny je těžké vědět, co se děje. USA ale kvůli tomuto „kouři“ musí být připraveny na to, že by se čínský režim mohl pokusit vyřešit své vnitřní spory tím, že zapálí Ameriku – a možná i zbytek světa.