Zákaz propagace komunismu

Poslanci schválili zákon o trestnosti používání symbolů komunistického hnutí a jeho propagaci. Jsou to ti stejní, kteří s velkou slávou prosazovali myšlenku, aby na Hradě zasedl symbol komunistického hnusu a bezpáteřnosti soudruh generál. Čím to, že tihle hrdinové mívají návaly odvahy k boji vždy tam, kde už nehrozí žádné nebezpečí?

Sladké plody 35 let svobody

Zákaz propagace komunismu přichází jako dárek občanům po 35 letech budování demokratické společnosti. Po době srovnatelné s délkou trvání komunistického režimu se stala myšlenka na obnovení takové společnosti tak nebezpečnou, že je ji potřeba zakázat zákonem. Dost to zavání přiznáním, že současné uspořádání politických poměrů nemá proti komunismu co nabídnout. Že ideje obhajující současnost neobstojí v konkurenci jiných myšlenek. Zákaz symbolů vyřeší co přesně? Lidé, kterým se komunismus líbí, ho přestanou vyznávat? Nebo všichni komunisté udělají, co soudruh státní prezident? Vymění rudou hvězdu za bílou hvězdu NATO? Postavení komunistické symboliky a vůbec myšlenek komunismu mimo zákon mělo smysl nejpozději v roce 1990. Tehdy to skutečně ještě mohlo být nebezpečné a možná i společensky prospěšné. Ale tehdy tihle pouťoví hrdinové mleli něco o tom, že přeci nejsme jako oni. Vzpomenete si ještě na tohle heslo sametové revoluce? Copak se stalo, že jsme najednou jako oni? Nepřestává mne udivovat, jak tihle dobrotrusové radostně bojují války bez nutnosti osobní oběti, či odvahy. Co třeba zkusit zakázat islám, který naši společnost zcela jistě ohrožuje mnohem více? Ó to ani omylem, protože z toho kouká skutečný boj a nepohodlí. Ale komunismus, ten se nemstí, fatva nehrozí, tak pojďme za zvuků bubnů vpřed. Morální solárium prohřeje naše duše.

Podle mého osobního přesvědčení je socialismus trnitá cesta k rovnosti v bídě a komunismus neuskutečnitelný nesmysl, který není schopen obstát ve svobodné diskusi. Už jen heslo komunismu „každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“ ukazuje jeho naprostou myšlenkovou vyprázdněnost. Co počít s jedincem, který nemá žádné schopnosti, ale potřeby bez omezení? Že Karle Marxi, jehož ručičky nikdy práci nepoznaly. Pro takové jedince měli v SSSR takové báječné heslo, které si dokonce dali do ústavy – kdo nepracuje, ať nejí. A tak se lidé pod vlivem tohoto hesla stávali zápolárními komsomolci. A tak by se dalo pokračovat. Nicméně jsem zásadně proti tomu, aby se lidem zakazovalo nosit trička s Che Guevarou, či rudé hvězdy nebo jiné symboly komunismu. Komunismus nebo marxistické myšlenky obecně se vždy prosazovaly tam, kde byly zakazovány. Stačí se podívat na posílení komunismu v tehdejším Československu po druhé světové válce.

Nebojte se, nebude se to zneužívat

Poslanci nás ujišťují horem spodem, že se to nebude zneužívat, ale zkušenosti s bojem proti neonacismu, xenofobii a rasismu hovoří zcela jasně. Postupně se záběr rozšiřuje a rozšiřuje až do úplných absurdností. Nemusíme chodit daleko, stačí připomenout skvělý zásah policie v případu chlebíčků sestavených do písmene Z. To ani nezmiňuji boj s nenávistnými projevy, který dokázal vyrobit už pěknou řádku trestních řízení. Při cestách odlehlými vesničkami v naší zemi lze vidět, že drtivá většina velkých rodinných domů byla postavena za socialistického režimu. Majiteli těchto domků jsou lidé dělnických profesí. Jejich děti si o tom, že si postaví podobný dům, mohou nechat jen zdát. A to ani nemluvím o šílených cenách panelákového bytu postaveného v husákovských časech. Když se těmhle lidem stýská po komunismu a dají to veřejně najevo, bude to propagace? Když na fízlbůku někdo napíše, že za komunistů bylo lépe, tak ho nějaký aktivní soudruh z protiextremistického odboru přijde sebrat? Tyto zákony se vždycky využívaly jako nástroje pro omezování svobody slova. Jak se chceme vyhnout objektivnímu hodnocení komunismu, když nenecháme mluvit jeho obhájce? Jak budeme usilovat o lepší stav? Bude to stejně jako za komunistických dob, kdy kapitalistická první republika byla popisována jako společnost hladu, která nutila bydlet dělníky v zpustlých brlozích? Nic na světě není černobílé. Co tím získáme, když z lidí hlásajících komunistické myšlenky vyrobíme mučedníky? Jejich odvaha a pevnost postojů budou inspirací pro další. Naopak zakázané ovoce chutná nejvíce. Je-li něco pravdivé, tak to nepotřebuje ochranu zákonem.

Nedá se nad tím jen tak mávnou rukou, dobře jim tak, komunistům. Jaké má důsledky omezení svobody slova bylo vidět v dobách covidích hrátek. Argument, že komunisté svobodu slova lidem nedopřávali, tak proč jim ji dávat, nemá platnost. Protože, oč jsme lepší než ti proklínaní komunisté? Lze také zmínit, že komunisté nijak nekřičeli po svobodě slova, když byli zavírání tzv. neonacisté nebo se nedovolávali práv občanů u zločinu předsudečné nenávisti. Nu a teď došlo na ně. Je jen otázkou času, kdo bude další na řadě. Jako slibná výživa pro orgány činné v trestním řízení se rýsují incelové nebo nositelé toxické maskulinity. Protože novou společnost lze vybudovat pouze udáváním a vzájemným špehováním ideové čistoty. Žádná demokracie se tím pochopitelně neposílí. Jakápak svoboda diskuse, když je zakázáno mluvit o kdečem? Jazyk přestane mít schopnost formulovat opoziční myšlenky. Jakmile vyslovíte něco, co není v souladu s obecným narativem, tak okamžitě vyskočí čiperní mluvčí z morálních majáků. Ti nás pak se zarmoucenými tvářemi budou upomínat, že tamto a ono se nesmí, protože oni to mají za špatné.

Budeme zakazovat britské vlajky?

Uzavření svobodné diskuse o politických idejích vede vždy jen k jednomu, stanou se zajímavějšími a díky pronásledování i přijatelnějšími. Když si vzpomenete na hodiny dějepisu a na Velkou francouzskou revoluci, tak lze připomenout, jakými metodami potlačovala revoluční vláda povstání ve Vendée. Už tehdy byly budovány obdoby koncentračních táborů a vražděni civilisté pro odlišný názor. Nebo si připomeňme britský vynález v Búrské válce – koncentrační tábory. V nich byly shromažďovány ženy a děti Búrů a hádejte, za jakým účelem? Obě zmíněné vlády se označovaly za lidové, demokratické, pokrokové a jinými báječnými přívlastky. Takže co? Zakážeme i demokracii? Zakážeme symboly francouzské revoluce? Britské vlajky?

Jak budou vypadat lidé, kteří budou znát jen jednu jedinou povolenou ideologii, protože nikdy nečetli Mein Kampf, Das Kapital nebo Leninovy spisy? Nikdy nebudou postaveni do situace, kdy budou muset své přesvědčení obhajovat. Výsledkem takového prostředí bez schopnosti vidět problém očima druhé strany jsou lidé jako Lipavský. Ten hloubku pochopení mezinárodních vztahů demonstroval svým až neuvěřitelně tupým výrokem, že rozšiřování NATO je v zájmu ruské bezpečnosti. Ani Milouš Jakeš si nedovolil říct, že v zájmu USA jsou sovětské jaderné rakety na Kubě nebo rozšíření Varšavské smlouvy o Mexiko. Zákaz komunistických symbolů je další omezení svobody slova a bude zneužíváno k dalšímu šikanování občanů. Budou nalézány podobné šifry jako u čísla 88, na vlajkách skautských oddílů budou nacházeny zakázané symboly a policejní šéfové budou veřejnosti vysvětlovat, že přetížení řadoví policisté nemají čas na banality jako krádeže. Zákon je naprosto zbytečný a nepotřebný.