
Za dluh musí nést odpovědnost i věřitel. Exekuce jsou systémová chyba
VÁCLAV RENDL
Ano, mnoho jedinců si zvolí možnost stát se dlužníkem – tedy mají dluh vůči věřiteli. Ovšem pak se objeví – v rámci doslovného výkladu zákona – exekutor, který – v rámci doslovného využití zákona – naúčtuje maximální možné částky k dluhu. Nevědomost exekuovaného dlužníka spočívá v neznalosti požádat o možnost přednostního splácení jistiny (toho Dluhu, který si jedinec udělal) před splácením našponovaných a i absurdně vysokých – opět podle šikanozního dodržení litery zákona – poplatků exekutorovi. Problém je, že i v případě splacení takového Dluhu, oné jistiny s některými procenty, která jsou vázaná v podmínkách smlouvy k jistině, stále zůstává absurdní část poplatků exekutorovi, které se musí stejně zaplatit.
[ad#textova1]
Tedy, jaký smysl má pod exekucí splatit jistinu, dluh, když je tu ona část absurdně naplněné litery zákona, která tu nechá násobky jistiny?
Nebojte se – mám některé exekuce způsobené mým dluhem, svým laxním přístupem k dluhu, ale živit (bez prominutí) zmrda, který má v úmyslu nažrat se před věřitelem, tak na to nemám ani náladu, ani rozum (tedy spíše nedostatek rozumu). A dobrovolně se ani takovému zvěrstvu nebudu klanět, ani vynášet do nebes, natož schvalovat větami typu „Dluhy se mají platit“ a myslet tím Exekuce, ani podporovat takový systém větami „Já si exekucemi prošel, tak je zaplať taky, protože dluhy se mají platit“ a podobné, které akorát ukazují na slepé poslouchání a odevzdání se systémové chybě.
Chybí v zákoně možnost ukončení exekuce z důvodu zaplacení jistiny věřiteli, s odpuštěním zbývajících poplatků vyplývajících z exekuce, dále chybí zakotvená odpovědnost potenciálního věřitele.
Opakuji, insolvence je pouze pokus vyřešit předchozí problém jeho odsunutím – systémovou chybu exekucí je potřeba vyřešit dříve, než dojde k potřebě podat insolveční návrh .
Jako šťastnou a dobrou vlastnost posledního návrhu novely insolvenčního zákonu chápu toto: Pokuty a další úroky vázané na jistinu nesmí překročit hodnotu jistiny. Modelový příklad – můj dluh (jistina, kterou jsem si půjčil a nesplatil) činí 20.000Kč, tedy jakékoliv další úroky a pokuty nesmí přesáhnout oněch 20.000Kč.
Obdobnou klauzuli bych zajisté, včetně všech exekuovaných (výstižně přeloženo „popravovaných“), ocenil k limitní výši všech exekutorských přílepek: Výše všech přílepek vystavených exekutorským úřadem k jistině nesmí přesáhnout výši jistiny u částek do celkové výše 5.000Kč jistiny a nesmí přesáhnout výši jedné třetiny částky jistiny u částek o celkové výši nad 5.000Kč jistiny. Jak si zajisté mohou osoby zainteresované zjistit, exekutorské přílepky jsou velmi často likvidační, respektive absurdně vysoké a nerespektující výši původní jistiny. Tyto pak vedou k omezení produktivity exekuovaného občana.
Přidat odpovědnost věřitele, protože dlužník není bez věřitele schopen stát se dlužníkem – pokud se věřitel odhodlá poskytnout dluh dlužníkovi, pak se stává odpovědným za vznik dluhu; vina tedy je na obou stranách, nikoliv pouze na osobě dlužníka, jak je neustále indikováno a předkládáno široké veřejnosti.
Osoba exekutora má sloužit jako mediátor s pravomocí vymoct věřiteli dluh/jistinu od dlužníka, nikoliv šikanózním způsobem (absurdním naplněním litery zákona, zejména uplatněním maximálních možných finančních postihů v podobě exekutorských přílepků) dlužníka – většinou jinak ekonomicky a produktivně prospěšného občana pro stát a státní kasu – zlikvidovat, případně znemožnit fungovat ekonomicky a produktivně dále. V první řadě má být platný vztah povinný-věřitel a to tak, aby nedošlo k dalšímu poškozování ani povinného, ani věřitele, což se defacto v současném exekutorském modelu neděje.
[ad#pp-clanek-ctverec]
Autor: Václav Rendl, fb