Vznikne úřad pro boj s informacemi?

Přetahování o to, kde nakonec povedou hranice svobody slova, právě vstupuje do nové fáze. Až dosud mělo podobu takzvaného boje proti dezinformacím. Už v tomto stadiu v tom byla skryta spousta nejasností. Jak zajistit, aby se do kategorie dezinformací nezařazovaly postoje a názory, které jsou nepříjemné vládnoucí politické elitě? Jak zabránit tomu, aby se pod heslem boje s dezinformacemi neprosadila obyčejná cenzura? Nemůže se přihodit, že něco, co vypadá na první pohled jako dezinformace, se po čase ve světle nových okolností ukáže být pravdivé? A jsou lidé, kteří se o boj s dezinformacemi nejvíce zasazují, skutečně nestrannými experty, anebo jen někým, kdo si hledá ideologicky správnou a materiálně výnosnou živnost?

Plukovník Foltýn, který byl vládou postaven do čela úřadu pro strategickou komunikaci a boj s dezinformacemi, do těchto nejasností příliš světla nevnesl. Jeho slova o tom, že lidé mají právo na svůj názor, ale nemají právo na svá fakta, lze zařadit mezi výroky zralými na analýzu školených hermeneutiků, odborníků na luštění významů ukrytých v tajemných textech.

Europoslanec Ondřej Kolář dal celé věci nový rozměr, když v televizní debatě prohlásil, že „toho, kdo propaguje narativy, které podkopávají státní zřízení České republiky, je správné na svobodě projevu omezit“. Je šíření dezinformací totéž jako propagace názorů podkopávajících státní zřízení? Platí Foltýnovo právo na vlastní názor i pro ty, jejichž názory může někdo považovat za podkopávání státního zřízení? Je opozice vůči současné vládě a kritika jejích kroků propagací podkopávání státního zřízení? Které osoby a který úřad to nestranně posoudí? A budou se moci někam odvolat ti, kdo budou na svobodě slova omezeni? Nikdo Ondřeji Kolářovi žádnou z těchto otázek nepoložil.

Aby toho nebylo málo, prohlásil prezident republiky ve svých streamovaných odpovědích na dotazy diváků podle zveřejněného přepisu doslova: „nelze akceptovat, že by lidé šířili i ty informace, které nám všem škodí.“ K tomu dodal, že takové počínání by mělo být v některých případech trestné.

Pokud to takto pan prezident skutečně řekl, pak to znamená, že dobrý pozor už si nemají dávat jen ti, kdo šíří dezinformace. Trestným by se mohlo stát nejen dezinformování, ale také obyčejné informování, tedy předávání pravdivých obsahů. A zase ty nepříjemné otázky. Podle čeho se pozná, že informace, která je pravdivá, může být zároveň škodlivá? Škodí pravdivé informace skutečně všem, anebo jen některým? Má vůbec ještě nějaký smysl ověřovat pravdivost sdělení, jestliže ve skutečnosti hraje hlavní roli to, zda „nám“ určité sdělení škodí, anebo naopak prospívá? A kdo je kompetentní rozhodnout, která pravda je natolik nebezpečná, že bude lepší o ní raději pomlčet?

Nepochybně má pan prezident na všechny tyto a podobné otázky již dopředu dobře promyšlené odpovědi. Tím smutnější ovšem je, že opět nikdo žádnou z nich v komentářích na jeho vystoupení nevznesl. V každém případě bude nutno poněkud inovovat známé heslo o tom, že pravda a láska zvítězí. V úředně potvrzené verzi by mělo toto heslo znít: Pravda a láska zvítězí za předpokladu, že nám to nebude škodit.