„Vyrob mi kompro …“ aneb Minář a zákulisí kauz, o kterých se nemluví

Pane Jakle, kolem útoku na Írán se během několika dnů objevilo hned několik různých vysvětlení jeho cílů. Jak podle vás v takové situaci rozlišit mezi skutečným strategickým záměrem a tím, co je komunikováno navenek?

V každém případě nelze věřit oficiálně deklarovaným cílům. O export demokracie jít nemůže, Írán je celkem prosperující civilizovaná země, nejspíš demokratičtější, než mnozí „spojenci“ NATO v oblasti. A navíc, pokud bychom uvěřili, že nám vadí režim a jeho chování vůči vlastnímu obyvatelstvu, museli bychom bombardovat dalších asi sto zemí s miliardami obyvatel, kde jsou na tom po těchto stránkách podobně nebo hůře. O odvrácení akutní hrozby také jít nemohlo, mnohé americké výzvědné autority veřejně popřely, že by snad měl Írán nějaké kapacity, o kterých se coby zámince mluvilo. Takže zbývá konglomerát zájmů, které nám nyní ukazují, jak dlouhé mají jejich exponenti prsty.

Donald Trump nastupoval s důrazem na roli „mírotvůrce“ a rychlé řešení konfliktů, včetně Ukrajiny. Následně ale přišly kroky a výroky směrem k obchodním tlakům, Kanadě, Grónsku, Venezuele i nynější angažmá na Blízkém východě. Jak hodnotíte jeho dosavadní působení v zahraniční politice?

Většina jeho silových kroků v obchodní oblasti byla vynucena dosavadními asymetrickými poměry, pro USA dlouhodobě nevýhodnými. Cílem těch jeho nátlaků nebylo omezit mezinárodní obchod, ale přimět „ty druhé“, aby začali s úklidem překážek nejdříve na své straně. Což zatím zabírá se střídavými úspěchy. Ale další jeho silové kroky se dost odchylují od jeho loňské politiky. Tehdy bylo asi neokonské křídlo u republikánů na krovkách, zatímco letos se evidentně vzchopilo a začíná přebírat otěže.

Hormuzský průliv se znovu stal jedním z klíčových bodů světové ekonomiky. Co současná situace ukazuje o reálné energetické odolnosti Evropy?

Pokud nějaká oblast některé významné komodity spotřebovává podstatně více, než je jí schopna vyprodukovat, pak by osou jejích obchodních a zahraničněpolitických aktivit mělo být udržování maximálně možných vztahů s oblastmi, které jí tuto komoditu mohou poskytovat. Pokud tak někdo promyšleně, diplomaticky, strategicky, cíleně nečiní, je blbý.

Donald Trump v poslední době opakovaně zpochybňuje fungování NATO a zároveň od spojenců žádá větší angažovanost. Jak dnes aliance působí, co ji drží pohromadě a kde se naopak ukazují její slabiny?

NATO byla organizace na jedno použití. V době studené války a naprostého potlačení parciálních zájmů fungovala skvěle a spolehlivě. Ale po přechodu z bipolarity na multipolaritu je zjevné, že NATO je jen pláštíkem pro hájení zájmů těch mocnějších členů. Tak to je už 30 let. Kdo to neviděl, je nyní překvapen. A ty řeči o organizaci postavené na hodnotové politice ať si krasoduchové nechají do pohádek pro méně chápavé a naivnější děti.

Když se od zahraniční politiky přesuneme domů: i česká debata se stále více odehrává ve znamení silných výroků, mobilizace a emocí. Jak na vás v tomto kontextu působí návrat demonstrací na Letenské pláni?

Politika nikdy nebyla nedělní školou. A nikdy nebude. Ve všech zemích kolem nás si jdou navzájem po krku ještě víc než u nás.

Mikuláš Minář při svolávání Letné mluvil o ohrožení demokracie, médií i budoucnosti země a vyzýval k další mobilizaci veřejnosti. Jak vnímáte jeho současné vystupování a roli v české veřejné debatě?

Poprvé jsem jeho jméno a jméno jeho iniciativy zaregistroval před sedmi lety, když protestovali proti mému demokratickému zvolení do Rady pro vysílání. Už tehdy jsem pochopil, že michprdi mají s demokracií společného asi tolik, kolik společného mají navzájem akt a pietní akt.

V souvislosti s těmito aktivitami zaznívala i silná obvinění vůči poradkyni premiéra Natálii Vachatové, zatímco následná vyjádření oficiálních institucí hovoří jinak. Jak podle vás vznikají podobné veřejné kauzy a jaký mají dopad?

Tyhle kauzy jsou vyráběny na zakázku. Vyrob mi kompro a postav na tom mediální bombardování.

Co podle vás v takových případech zůstává poškozenému člověku – a je v českém prostředí běžné, že za podobné kampaně někdo nese odpovědnost?

Je to hnus, ale jediné, co k tomu lze říci, je toto: dávejte si pozor, než na něco naskočíte. Vždy se nejdřív ptejte: proč mi říkají právě tohle? A proč právě zrovna teď? A proč právě takhle?

Na Letné vystoupily i výrazné osobnosti kulturní scény, mimo jiné Zdeněk Svěrák nebo Ivan Trojan. Svěrák se dlouhodobě staví do role jedné z tváří těchto protestů a mluví o obraně demokracie i budoucnosti pro další generace. Jak vnímáte zapojení podobných osobností do politického střetu?

Figury šoubyznysu na pódia patří, jinak by byla nuda. Někdo z nich umí říct říkanku, někdo předvést kotrmelec, někdo kouzelnický trik. Lid miluje zábavu.

Výrazným tématem demonstrace byla také Česká televize a její role ve společnosti. Jak podle vás současnou debatu o veřejnoprávních médiích chápat a co se v ní ve skutečnosti řeší?

Zatím se, žel, neřeší nic. Jen se trochu začalo mluvit o tom, jestli by náhodou Česká televize nemohla hospodařit lépe. Jenže to se u nás nesmí ani šeptat.