![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Volit či nevolit?
ONDREJ TURIS 04|03|2016
Nejprve kontrolní otázka. Souhlasíte s následujícími tvrzeními?
- Člověk vlastní sám sebe a plody své práce a nemá právo inicializovat násilí vůči ostatním jednotlivcům, kromě případů sebeobrany.
- Vláda je skupina lidí s monopolem na použití násilí ve vymezené zeměpisné oblasti.
- Vláda nevytváří zdroje. Vláda zdroje odcizuje lidem pod hrozbou použití násilí a tyto zdroje následně přerozděluje.
- Pokud se jednotlivec nepodřídí pravidlům, které vláda stanoví, vláda své úsilí vynutit si poslušnost narušitele eskaluje do bodu, ve kterém je narušitel buď podroben, nebo zabit.
[ad#clanek-respo]
Z uvedených výroků vyplývá, že existence vlády a státu jak je známe dnes, je ze své podstaty špatná věc.
Čas od času máme možnost zvolit si své otrokáře a tak se pojďme podívat, zda účast jednotlivce v politických volbách je také špatnou věcí. V takových volbách obvykle nekandidují strany, jejichž jediným programem by byla okamžitá demontáž vládních struktur od úřadu vlády až po radní. Ve volbách kandidují strany, které plánují regulovat životy lidí a brát jim zdroje, za účelem přerozdělování. Na první pohled se tak může zdát, že jen samotná účast ve volbách je svým způsobem participálně na špatně.
Ať už souhlasíme s existencí státu, nebo ne, téměř všichni dodržujeme státní zákony, využíváme státní silnice a občas i služby „té nenáviděné“ policie a zkorumpovaných soudů. Stát má prostě v těchto službách vynucený monopol. Člověk, pokud chce mít trochu komfortu v životě, je nucen využívat státem poskytované služby. Jsme obklopeni státem a často jsme nuceni využívat jeho nástroje.
Volit si naše“otrokáře“ sice nuceni nejsme, ale jde o nástroj, kterým se částečně dá snížit agresivita útočníka (státu). Z mého pohledu, volič politické síly o níž předpokládá že přispěje ke snížení agresivity státního aparátu koná v sebeobraně a tedy v souladu s prvním principem, který je jmenován na začátku článku.
Je zde riziko, že politická síla, kterou člověk zvolí za účelem snížení vlivu státu, zformuje vládu, která své sliby o zmenšování státu nedodrží. Ano, to riziko tady je. Podobně jako existuje riziko, že vámi přivolaní hasiči (státní) nezachrání váš hořící dům. Toto riziko nás však neodrazuje od přivolání hasičů v první řadě.
Nebo jiný hypotetický případ. Představme si plantáž s otroky. Otrokář je mlátí dva krát denně a bere jim polovinu výdělku. Otroci najednou dostanou možnost zvolit si nového otrokáře, který je bude mlátit už jen jednou denně a vezme jim už jen čtvrtinu výdělku. Účast otroků na takových volbách neznamená, že otroci kteří odvolili podporují otroctví. Z jejich strany jde pouze o snahu zmírnit své utrpení.
Velké množství zastánců malého nebo žádného státu jsou nevoliči. Já to ale momentálně vidím tak, že volit je za určitých okolností v pořádku. Politická angažovanost je také jeden ze způsobů zmenšování role státu, s čímž souhlasí i taková ikona anarcho-kapitalismu jakou je Murray Rothbard , nebo neméně známý Walter Block. Pokud však chceme, aby odbourávání státu ve společnosti mělo trvalejší efekt, politická angažovanost musí být kombinována i jinými způsoby angažovanosti. Například popularizace myšlenek svobody, agorismu, nebo pro odvážnější občanská neposlušnost.
[ad#clanek-respo]
ZDROJ: Ondrej Turis