Více svobody slova na Západě

Svoboda projevu je pro fungování demokracie nezbytná. Myslíte si, že Twitter tuto zásadu důsledně dodržuje?“ zeptal se podnikatel Elon Musk v anketě na Twitteru 25. března 2022. Odpověď byla 70 % ne, 30 % ano.

25. dubna 2022 Musk uzavřel dohodu o koupi Twitteru za 44 miliard dolarů, údajně za účelem vybudování „arény pro svobodu slova“. Sám sebe označil za absolutistu svobody slova a naštěstí tím vyvolal širší veřejnou diskusi o svobodě projevu v demokracii. Existují případy – jako je dětská pornografie, falešné „vykřikování hoří v přeplněném divadle“ nebo ochrana národní bezpečnosti během války (viz Brandenburg v. Ohio, kde jsou uvedeny některé právní argumenty) – kdy existují a musí existovat omezení svobody projevu. Pokud jde o nepravdivé informace, jako je propaganda, australská spisovatelka Caitlin Johnstoneová varuje před tím, aby se svobodná společnost kvůli boji s nepravdivými informacemi změnila v jakýsi druh totalitarismu.

„Jak moc jsme jako společnost ochotni vzdát se toho, aby americká vláda a její spojenci vyhráli propagandistickou válku proti Putinovi?… Jsme ochotni zavázat se k tomu, že budeme civilizací, pro kterou nebude u jakýchkoli údajů prvořadým hlediskem to, zda jsou pravdivé, ale to, zda pomohou podkopat Rusko?…“

Česká republika bude předsedat Radě Evropské unie od 1. července do 31. prosince 2022. V současné době to vypadá, že naváže nejen na zásadní ekonomické a bezpečnostní otázky svého předchozího předsednictví z roku 2009, jako je rusko-ukrajinská plynová krize, ale také na vytyčení hranice mezi cenzurou a bojem proti fake news a dezinformacím.

Tato otázka vyvstala nejen kvůli současné ruské invazi na Ukrajinu, ale také kvůli zprávě z 8. února 2022, kterou vypracoval Zvláštní výbor pro zahraniční vměšování do všech demokratických procesů v Evropské unii, včetně dezinformací. Kromě jiného, daná zpráva:

„…vyzývá Komisi, aby v rámci svého orgánu vytvořila pracovní skupinu v čele s Věrou Jourovou jakožto místopředsedkyní Komise pro hodnoty a transparentnost, která by zkoumala stávající právní předpisy a politická opatření a odhalovala mezery, jež by mohly nepřátelské subjekty zneužít, a naléhavě Komisi vyzývá, aby urychleně tyto mezery odstranila….“

V roce 2018 byl vytvořen Kodex zásad pro online platformy, inzerenty a další klíčové aktéry, kteří se zavázali k omezení dezinformací a zlepšení svých online strategií proti dezinformacím. Česká místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová 26. května 2021 prohlásila:

„Nový kodex proti dezinformacím plně zachovává svobodu slova. Nebudeme posuzovat obsah, ale zaměříme se na nástroje šíření dezinformací a na posílení možností uživatelů sociálních sítí, aby si mohli ověřit a ovlivnit to, co vidí a kdo za to zaplatil.“

Případné nové vymezení toho, kde se tato hranice nachází, může být pro budoucnost EU ještě zásadnější než ekonomické otázky. Otázkou bude, do jaké míry bude nový kodex EU proti dezinformacím v souladu například se stanoviskem nositele americké Prezidentské medaile svobody Alexandra Meiklejohna (1872-1964):

„Veřejné diskuse o veřejných otázkách spolu s šířením informací a názorů, které se těchto otázek týkají, se musí těšit svobodě, která není omezována našimi pověřenci. Ačkoli oni vládnou nám, my v hlubším smyslu vládneme jim. Nad naším vládnutím nemají žádnou moc. Nad jejich vládnutím máme svrchovanou moc my.“

Aby demokratický systém fungoval, je nutné, aby voliči byli informovaní – bez omezení volného šíření myšlenek a informací. Demokracie nebude důvěryhodná ani udržitelná, pokud ti, kdo jsou u moci, budou schopni manipulovat s voliči tím, že jim budou zatajovat informace a potlačovat kritiku. V opačném případě existuje velmi reálné nebezpečí, že skončíme s represivní, autokratickou vládou jako Castrova Kuba, Chávezova a Madurova Venezuela, Putinovo Rusko, Siova Čína, Kim Čong-unova Severní Korea a Chameneího Írán.

Touha manipulovat názory může pramenit ze snahy prospět společnosti, nebo, jak jsme příliš často svědky, pouze prospět sobě – politicky, ekonomicky, kvůli kariérnímu postupu nebo kvůli všemu dohromady. Volba manipulace však zabíjí demokracii.

Meiklejohn argumentoval, že voliči musí mít možnost svobodně se zapojit do neomezené diskuse a debaty, aby se mohli informovaně rozhodovat o své samosprávě. Svoboda projevu tedy vytváří informované voliče – což by jedinci, kteří případně preferují zmanipulovaný výsledek, nemuseli chtít.

V roce 2009 během českého předsednictví EU padla česká vláda. Opakování této události přiblížily dvě události, které kupodivu souvisejí se současnou ruskou invazí na Ukrajinu:

1) Nejvyšší státní zástupce České republiky Igor Stříž oznámil, že jeho země přikročila ke kriminalizaci projevů podporujících Rusko, a to s trestní sazbou až tři roky. Tento návrh, široce kritizovaný, asi nejlépe shrnul profesor práva na Univerzitě George Washingtona Jonathan Turley:

„… Paradoxně není třeba zatýkat menšinu hlasů podporujících Putina nebo jeho válku. Přesto lidé chtějí mít zadostiučinění ze zatýkání těch, kteří mají opačné názory. Mýlí se. Takovými opatřeními proti svobodě slova degradují sebe, svou zemi i tuto věc.“

2) Česká vláda způsobila vypnutí vybraných webových stránek – včetně opozičních webů zaměřených pouze na názory – a nyní za to nikdo z vlády nechce převzít odpovědnost – vědí, že se mýlili. Zdá se, že došlo k netransparentní spolupráci soukromých firem, několika členů vlády a státních úředníků – všichni s neznámou mírou odpovědnosti. Uzavření redakcí vyvolalo kritiku novinářů, konzervativních podporovatelů, českých patriotů a zastánců přímé demokracie, právníků a nevládních organizací, jako je Společnost na ochranu svobody projevu. Právník a předseda liberální opoziční parlamentní strany Svobodní Libor Vondráček 4. března v nezávislé internetové televizi XTV řekl:

„…je to cenzura… pokud bychom byli ve válečném stavu, který by byl vyhlášený, nebo alespoň ve stavu nebezpečí naší země, a zapojily by se do toho soudy, minimálně skrz nějaké předběžné opatření, tak bychom se mohli bavit o tom, že to je dle práva…“

Obecně se zdá, že cenzura se – jak na národní, tak na evropské úrovni – objevuje ve třech oblastech:

• vliv „velkých technologií“ s jejich netransparentními algoritmy v digitálním prostředí;
• rozhodnutí politiků;
• procedurální úkony veřejných činitelů.

Již v roce 1991 David Ronfelt v knize „Cyberocracy, Cyberspace and Cyberology: Political Effects of the Information Revolution,“ (Kyberkracie, kyberprostor a kyberologie: Politické dopady informační revoluce) popsal, jak a proč může kyberkracie ovlivnit ty, kteří vládnou.

V zemích, kde má demokracie hluboké kořeny, může informační revoluce poskytnout běžným občanům nové nástroje a příležitosti k uplatňování jejich svobod, zlepšování způsobu života, přijímání politických rozhodnutí a ochraně jejich osobních zájmů.

Jinde však mohou nástroje kyberkracie poskytnout státnímu aparátu a jeho vládcům nové a účinné prostředky kontroly občanů a oficiální ideologii, která určuje, jaké informace jsou povoleny. Hlavní hrozby pro soukromí a svobodu tedy nepocházejí pouze od vládních agentur, ale také od korporací, které shromažďují obrovské množství demografických údajů, včetně kreditních, a dalších typů osobních informací, které mohou být využity pro marketing, vztahy s veřejností a účely možná i méně neškodné. Tuto formu represe již vidíme v „systému sociálního kreditu“ Komunistické strany Číny, v němž stát prostřednictvím podrobných osobních údajů o každém občanovi určuje na základě poslušnosti ke svým dogmatům, kdo smí jít na dobrou školu, dostat práci podle svého výběru, nastoupit do letadla – nebo být poslán do vězení či dokonce „zmizet“.

Český kybernetik Dr. Ivan M. Havel – který získal v roce 1971 doktorát z počítačové vědy na Kalifornské univerzitě v Berkeley a byl bratrem bývalého českého prezidenta Václava Havla – napsal v roce 1999 článek „Příchod kyberkultury“ o sebeorganizaci evropské „informační společnosti“ prostřednictvím komunikačních sítí:

„… Všichni ti uživatelé sedí u svých terminálů, těší se ze zajímavých zpráv a zadávají své vlastní zprávy. Vzniká zřejmá obava, že by kdokoli mohl zadávat neověřené, nepravdivé, nemorální nebo nebezpečné informace. Tuto obavu je třeba brát vážně…. Naše fantazie mohou někomu připadat přehnané, ale brzy se mohou stát součástí každodenního světa kolem nás….“

Izraelský autor bestsellerů Yuval Noah Harari, který v lednu 2020 ve své přednášce na Světovém ekonomickém fóru v Davosu varoval před nástupem digitální diktatury, již v říjnu 2018 v článku „Proč technologie upřednostňují tyranii?„ uvedl:

„… Hlavní nevýhoda autoritářských režimů ve 20. století – snaha soustředit veškeré informace a moc na jednom místě – se může stát jejich rozhodující výhodou ve 21. století…. Nezapomeňte, že i internet byl ve svých počátcích propagován jako libertariánský všelék, který osvobodí lidi od všech centralizovaných systémů – ale nyní je připraven učinit centralizovanou autoritu mocnější než kdykoli předtím….“

Před netransparentními algoritmy varoval 17. září 2020 i český vývojář videoher a podnikatel Daniel Vávra:

„Systém je neprůhledný, má svou vlastní politickou agendu…. Jednou třeba Facebook polovině lidí připomene, ať jdou k volbám, a druhé méně oblíbené polovině řekne, ať si dají smažák. V tomto případě má možnost výrazně ovlivňovat volby.“

V roce 2021 Daniel Vávra založil Společnost na ochranu svobody projevu (SOSP). Jejím posláním je prosazovat svobodu slova jako základní podmínku demokracie; shromažďovat případy cenzury na sociálních sítích a předcházet novým formám cenzury na sociálních sítích, které se stávají hlavním veřejným fórem pro politickou diskusi. SOSP získala podporu poslanců, senátorů, europoslanců a starostů ze šesti českých parlamentních stran. Dne 10. června 2021 uspořádala SOSP seminář v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.

Mezi čelní představitele SOSP patří kromě Daniela Vávry také komentátor a matematik Marian Kechlibar a moderátorka a spoluzakladatelka nezávislé internetové televize V.O.X. TV Gabriela Sedláčková. K podporovatelům patří i Martina Kociánová, bývalá moderátorka televizních zpráv, která má nyní vlastní nezávislou talk show Rádio Universum a spolupracuje s Institutem Equilibrium, který „včas a správně informuje veřejnost odbornou i laickou o nastupujících trendech vývoje společnosti, technologie a životního prostředí.“

Daniel Vávra je mimochodem nejen autorem úspěšné české hry Mafia: The City of Lost Heaven z roku 2002, ale také nejdražší české hry Kingdom Come: Deliverance z roku 2018. Hra Kingdom Come získala na crowdfundingové platformě Kickstarter 1 106 371 liber, ale také kritiku ze strany „woke“ progresivistů, kteří hře vytýkali nedostatečnou diverzitu. Vávra navzdory tlaku neustoupil požadavku, aby do hry byly zahrnuty historické výmysly; později byla hra použita jako výukový materiál ve školách.

Dalším cílem SOSP je „hlídat hlídače“ – ověřovat verdikty takzvaných fact-checkerů – kteří jsou zjevně až příliš často samozvaní, chybující a žalostně subjektivní.

SOSP v listopadu 2021 také rozeslala petici, kterou podepsalo více než 30 000 lidí, včetně poslanců napříč českým politickým spektrem, a jejímž cílem je nastavení skutečně transparentních pravidel na sociálních sítích.

Činnost SOSP tedy přinejmenším v České republice a EU pomůže brzy vytyčit hranici mezi „cenzurou digitální diktatury“ na jedné straně a „bojem proti fake news v civilizaci založené na pravdě“ na straně druhé.

Když jsou totalitní společnosti omezovány – například prosazováním cenzury na základě údajného rouhání – pak musí být demokratické státy ještě otevřenější (a co nejotevřenější), aby jim poskytly alternativu a lidé mohli slyšet širokou škálu názorů namísto monopolní indoktrinace.

Jak argumentoval Karl R. Popper:

„Pravý osvícenský myslitel, pravý racionalista, nikdy nechce nikoho k ničemu přemlouvat. Ne, nechce ani přesvědčovat; celou dobu si je vědom toho, že se může mýlit. Především si příliš cení intelektuální nezávislosti druhých, než aby je chtěl v důležitých věcech přesvědčovat. Mnohem raději vítá rozpor, nejlépe ve formě racionální a disciplinované kritiky. Nesnaží se přesvědčovat, ale povzbuzovat – vyzývat druhé, aby si vytvořili vlastní svobodné názory.“