Velká vlastenecká aneb kolik soch má Koněv v Rusku ?

Ta druhá byla vztyčena v roce 1987 v Krakově. Nikoli ve Varšavě, tak daleko odvaha polských komunistů nešla. Pomník ovšem dlouho nevydržel, hned po revoluci v r. 1989 byl deinstalován a maršálova socha odcestovala s ruskými vojáky. A kam že to ?

Inu, do Kirova. A kde že je ten Kirov ? Z ruského pohledu okresní město leží ca. 800 km severovýchodně od Moskvy, v Kirovském okrese, v Povolžském federálním okruhu. Vztah k městu neměl Koněv žádný, zdá se, že socha zde byla „odložena“. Snad, že bylo na náměstí volné místo ?

KONĚV V DISNEYLANDU

Rusko, jinak hlučný obhájce maršálových zásluh, dodnes necítilo potřebu uctít maršála Koněva důstojným pomníkem ve vlastní zemi. S jedinou výjimkou, a jak už to v Rusku bývá, poněkud rozpačitou.

V roce 2016 byl v městě Kubinka 63 kilometrů západně od centra Moskvy otevřen Patriot Park, něco jako Park kultury a oddechu, věnovaný ovšem slavným tradicím Ruské armády. Zde najdeme i sochu maršála Koněva. Potíž je v tom, že park, navštěvovaný takřka výhradně povinně nahnanými školními výpravami, stojí mimo hlavní město a sami Moskvané ho poněkud potměšile překřtili na Disneyland Patriot.

ODSTRANIT ? NEODSTRANIT?

K odstraňování soch a pomníků je třeba připomenout toto – v demokracii je postavení sochy či pomníku výsledkem občanského konsensu. Diskutuje se o významu osoby či události, vhodném umístění, návrh se vybírá /většinou/ podle kvality návrhu, do přípravné komise jsou jmenováni nezávislí odborníci.

Totalitní systém jedná zcela jinak. Sochami, pomníky, názvy ulic, náměstí i celých měst neuctívá obecně respektované osobnosti a jejich dílo, nýbrž zapleveluje veřejný prostor. Vše uvedené je jen všudypřítomným ideologickým nástrojem, který má občanům připomínat, kdo je v zemi pánem. Totalitní režim rozsévá svá díla bez ohledu na názor občanů násilím, podobně, jako si pes značkuje svůj rajón v parku.

Po pádu totalitního režimu je pak potřeba nejen resuscitovat zdevastovanou ekonomiku, ale i odstranit tento ideologický odér. Je tedy přeci jen rozdíl mezi odstraněním sochy T.G.Masaryka a odstraněním pomníku Jana Švermy.

JE TU JEDNO ALE….

Na jeden problém tu přeci narážíme – sochy totalitních monster, často i těch nejodpudivějších, vytvořili začasté umělci slušných kvalit a poctivého řemesla. Pro některé regionální umělce byla taková zakázka často jedinou příležitostí, kdy mohli předvést svůj um na skutečně velkém díle a v exteriéru.

Řešení je asi jediné – odinstalované sochy umístit do galerií a muzeí, nejlépe do regionů, ke kterým mají tvůrci osobní či rodinné vazby. Zbytek umístit do depozitářů, kde si s nimi snad naši potomci poradí podle vlastního posouzení.

Lepší řešení po čtyřiceti letech totality asi nenajdeme.