Už se pečeme!

Podle klimatologů rok 2024 (a podle jiných už rok 2023) překročil onu Pařížskými dohodami stanovenou mez 1,5 stupně od „začátku industriální éry“, který soudruzi klimatologové kladou na roky 1850 – 1900. Takže už bychom se měli péct, padat horkem a z polí bychom už měli místo kukuřice sklízet kukuřičné pukance a v chlívcích by měla dupat pečená prasata, která by se mohla rovnou porcovat a dávat na talíře (s trochou nadsázky, aby bylo jasno).

Problém je, že industriální éra začala už na konci 18. století, tedy prakticky o sto let dříve, než uvádějí klimatologové. Navíc od začátku 17. století prožívala Země dlouhou epizodu chladných let, jejíž nejchladnější začátek je znám jako „malá doba ledová“, která mj. přispěla ke vzniku třicetileté války i následným náboženským zmatkům, vč. velkého honu na čarodějnice jak v katolickém tak i protestantském prostředí.

Druhým problémem je, že my nevíme, i podle zdroje citovaného výše, jaké teploty tehdy vlastně byly, a v podstatě nevíme, jaké teploty jsou nyní. „Odborníci na klima“ nám stále ještě dluží metodu, která by definovala něco ve smyslu „To a to se v takových časech a v takových datech v kalendáři v těch a těch lokalitách naměří a výsledky se proženou tím a tím algoritmem, a výsledkem bude globální teplota“.

Takže porovnáváme dvě jakýmsi pochybným způsobem odhadované teploty a řveme na poplach, když nám vyjde rozdíl mezi nimi víc než jeden a půl stupně.

Realita je taková, že teplotně se vracíme na hodnoty před nástupem malé doby ledové, kdy v našem státě byly „roky bez zimy“, v nichž podzimní plískanice přerostly plynule do jarních, bez epizod se sněžením, v únoru rozkvetly jabloně, aniž by později zmrzly, a léto bylo tak dlouhé, že odvážný sedlák, který po sklizni hned rozoral a osil strniště, sklidil z jednoho pole v rámci jednoho roku dvě úrody obilí.

Byla to léta prosperity, velmi levných potravin, demografického růstu a také růstu kvality kultury. Rozhodně nelze říci, že by se dělo cosi špatného. To zlé přišlo až po ochlazení: Hladomory, války, vč. boje o potraviny (Švédové přešli zamrzlý Balt jednoduše proto, že doma neměli co jíst) a další vyčerpávající se zdroje životních potřeb. Malá doba ledová byla též éra obrovského demografického propadu.

Protože v 16. století už existovaly kolonie, máme věrohodné informace i z oblastí subtropických a tropických. Proto víme, že tam se žádné katastrofy nekonaly, protože změny teplot klimatu se projevují tím více, čím je území dále od rovníku. V přirozeně teplých oblastech k prakticky žádné změně teplot nedochází, ale mohou být v teplých obdobích doplněny vodní rezervoáry a posíleny vodní toky (odpar vody ze světového oceánu a více dešťů), zatímco v chladnějších obdobích dochází ke ztrátě vodních zdrojů a desertifikaci teplých krajin.

Dnes jsme rovněž svědky toho, že se začínají „zazeleňovat“ okraje pouští, protože vyšší koncentrace CO2 (nikoli antropogenního, ale vytlačeného z vody světového oceánu jejím oteplením) vedou k tomu, že rostliny pro zajištění CO2 na fotosyntézu mohou otevírat póry na listech na kratší dobu a / nebo méně intenzívněji, což vede i k menším ztrátám vody a tudíž přežití rostliny v oblastech, v  nichž by při nižší koncentraci CO2 v ovzduší vyschla a uhynula.

Katastrofa?

Jsme krmeni blekty o strašlivých katastrofách. Např. současné katastrofální požáry v Kalifornii, které už zasáhly i městskou oblast, jsou prý „hrůzným důkazem katastrofálního oteplení“.

Realita je ovšem zcela jiná: Protože Kalifornie je pokroková a zelená, tak

1. V jejích lesích leží spousta neodklizeného mrtvého a vysušeného dřeva, které snadno a mohutně hoří. Pokud vám to něco připomíná, tak správně: Zelení v Hřensku také zakázali úklid „přísně chráněného“ lesa a katastrofální požár byl jen logický následek. Podle některých odborníků to samé čeká i Šumavu s obrovským množstvím suchých stromů, které usmrtili kůrovci a zelení aktivisté.
2. Nádrže na vodu pro hašení požárů jsou prázdné, protože je nutno hájit biotop jakési „vzácné“ ryby, kterou údajně již několik let nikdo neviděl.
3. Hasičský sbor je plně genderově a rasově vyrovnaný, takže je zcela nepoužitelný pro reálné hašení reálných požárů. Údajně, když se ptali jeho šéfky, jak by vynášela někoho z hořícího domu, tak odvětila, že ten, kdo se nechá zaskočit ohněm, si zaslouží, aby uhořel. To je snad tak blbé, že to musí být pravda, protože to by duševně normální člověk nevymyslel (natož veřejně prohlásil).

Jediné potěšující na této kauze je, že jsou ničeny domy celebrit, které jsou horlivými příznivci Demokratické strany a spolu s tím veškerých oněch výše uvedených idiotismů (a mnoha dalších, které jsem nejmenoval). Takže jejich škody mají jednoznačný pach spravedlnosti, či božích mlýnů.

Přehřátí?

Jsme také krmeni „strašlivými zvěstmi“ o hynutí lidí v tropických městech. Je ovšem nutno konstatovat, že to je naprosto jednoznačná vina architektů a urbanistů, kteří koncipují města i v subtropech a tropech jako betonovou a kamennou poušť bez jakékoli zeleně a v podstatě i bez dostupného chladivého stínu.

Současná architektura naprosto ignoruje podnebné zvláštnosti lokalit, v nichž projektuje stavby. Výsledkem jsou naprosto neskutečné haluzny, které se musejí v teplých krajích po celý rok aktivně chladit s obrovskou spotřebou dnes neúnosně drahé energie. A veřejná prostranství, ulice, náměstí apod. jsou na tom ještě hůř.

Doporučuji raný Belmondův film „Muž z Ria“, v němž jsou záběry z města Brasilia, „architektonicky vysoce hodnotného nového a progresívního“ hlavního města Brazílie, z něhož kdo jen trochu může, tak po skončení pracovní doby, případně pracovního týdne, prchá do „špinavého a architektonicky nechutného“ Ria, protože v těch moderních a superarchitektonických haluznách chcípl pes. To pozná našinec i na exteriérech tohoto filmu.
A je jasné, že pobyt v takové lokalitě za teplejších dnů musí být nejen utrpením, ale jde při něm i o život.

Klima

Je mi líto, klima se jen a jen vrací do normálního a pro člověka daleko příznivějšího stavu, než v jakém bylo od nástupu malé doby ledové až někdy do poloviny minulého století.

Pokud jsou v současnosti nějaké problémy, jsou způsobeny nikoli přírodou, potažmo klimatem, ale lidskými aktivitami. Velice často obhajovanými, coby „boj za klima“.

Koncem minulého roku skončila dvacetiletá US družicová mise CERES, která jasně prokázala, že oxid uhličitý, natož antropogenní, nemá s klimatem prakticky nic společného. Země má nárůst přijaté tepelné energie ze slunečního záření, protože se snížil výskyt mraků, schopných odrazit sluneční paprsky do vesmíru. A „o patro níže“, na samotném povrchu planety, rovněž narůstají plochy s nízkou odrazivostí (albedem), které zachycují více energie, než by měly, a přeměňují ji na teplo. A do jisté míry se i zvedla intenzita slunečného záření.

Přitom aktivity „bojovníků za klima“ jsou přinejmenším kontraverzní, protože zejména fotovoltaické panely zachycují téměř ve všech případech více slunečného záření než povrch, který byl v dané lokalitě před jejich instalací a přeměňují ji tedy z vyššího procenta na teplo.

Takže boj proti antropogennímu oxidu uhličitému je naprosto nesmyslný, je to jen a jen ztráta času a obrovského množství promrhaných financí. A překročení „kritické teploty z Pařížských protokolů“ je jen planá poplašná zpráva, nic víc.

Podle zelených aktivistů jsme už na teplotách, při nichž bychom se dávno měli péct a umírat vedrem, a místo toho je nám lépe než dříve (včetně příjemného ušetření nákladů na topení v zimě). Nedochází ani ke katastrofálním suchům a pokud se někde objeví katastrofy typu povodní nebo požárů, jsou jednoznačně jejich příčinou aktivity zelených organizací. Žádná „klimatická nouze“ se prostě nekoná, což tvrdí i skuteční vědci, sdružení do organizace CLINTEL.