Turecko: Džihád proti Kypru

Turecko se stalo členem NATO v roce 1952. O dvaadvacet let později, v roce 1974, Turecko napadlo Kyperskou republiku a dodnes nezákonně okupuje 36 % území Kypru. Turecko etnicky vyčistilo severní část Kypru od ne-Turků a v jím okupované oblasti z velké části zničilo křesťanské i židovské kulturní dědictví.

Poté, co Turecko v roce 1974 napadlo Kypr, byl ostrov nezákonně a násilně rozdělen na dvě části. Severní část Kyperské republiky – stejně jako zbylá část země – byla většinově řecká. Tím, že turecká armáda násilně vysídlila přibližně 170 000 kyperských Řeků, změnila demografickou strukturu Kypru. Toto vyhnání se dotklo přibližně třetiny kyperských Řeků. Obsazená část ostrova byla poté kolonizována osadníky z Turecka. V okupované oblasti je nezákonně umístěno přibližně 40 000 tureckých vojáků, což z ní podle OSN činí jednu z nejsilněji militarizovaných oblastí na světě. Turecko kontroluje přibližně 80 % zdrojů bohatství celého ostrova.

Turecko nyní využívá toho, že je pozornost světa upřena na ruskou invazi na Ukrajinu a chystá se sever Kypru oficiálně anektovat. 14. dubna 2022 byl podepsán protokol mezi Tureckem a nelegálním tureckým režimem, který de facto vládne na okupovaném severu Kypru. Přestože Turecko již násilně změnilo demografickou strukturu Kypru prostřednictvím etnických čistek, tento nový protokol umožňuje tureckým občanům ještě snazší přesídlení do tohoto regionu.

Tento protokol rovněž posiluje vliv Direktoriátu pro náboženské záležitosti (Diyanet) v oblasti a také plánuje výstavbu náboženských komplexů, jako jsou mešity, a obnovu turecko-islámských památek. Protokol se netají záměrem Turecka sever Kypru anektovat. V úvodu protokolu se uvádí, že „Kypr je politicky i kulturně od roku 1571 součástí Anatolie.“ V roce 1571 okupovala Kypr Osmanská říše.

Osmanská vojska vtrhla na Kypr v roce 1570, vyplenila ho a povraždila tisíce lidí. Aby udržela pod kontrolou původní řecké obyvatelstvo, přesídlila na Kypr Osmanská říše Turky. V roce 1878 předala Osmanská říše správu nad Kyprem Velké Británii a v roce 1914 Velká Británie ostrov anektovala. V roce 1923 se Turecko vzdalo Lausannskou smlouvou všech nároků na Kypr ve prospěch Velké Británie, na základě Lausannské smlouvy vznikla také Turecká republika. V roce 1960 získal Kypr nezávislost na Velké Británii a stal se nezávislou republikou. Na základě „Smlouvy o zárukách“ z roku 1960 se garanty „nezávislosti, územní celistvosti a bezpečnosti“ Kyperské republiky staly Velká Británie, Řecko a Turecko. O čtrnáct let později Turecko tuto smlouvu i mezinárodní právo porušilo tím, že ve dvou fázích – 20. července a 14. srpna 1974 – provedlo vojenskou invazi na Kypr.

V roce 1983 vyhlásilo Turecko na okupovaném severu Kypru takzvanou „Severokyperskou tureckou republiku“ (SKTR). SKTR byla jednostranně uznána pouze Tureckem a dodnes není mezinárodním společenstvím uznávána.

Režim na okupovaném severu Kypru se nadále řídí ideologií neoosmanismu. 28. dubna 2022 bylo na severu otevřeno „mauzoleum mučedníka Mehmeta Perteva Paši“ – jednoho z velitelů podílejících se na osmanské invazi na Kypr v roce 1570. „Slavnostní otevření jsme provedli v souladu se zákonem,“ uvedl prezident nelegálního režimu SKTR Ersin Tatar. Spíše než na mezinárodní právo a na Chartu OSN se odvolával na právo šaría Osmanské říše, která Kypr okupovala více než 300 let od roku 1571 do roku 1878. Podle tiskové zprávy zveřejněné na webu prezidentské kanceláře SKTR:

„Po roce 1571 se tato místa stala součástí našich dějin jako majetek nadací [Správa kyperských nadací / EVKAF založená Osmany v roce 1571]. Jsou zde velmi hluboké stopy našich předků,“ uvedl Ersin Tatar a dodal, že pozemky v Maraş [část Tureckem okupovaného kyperského města Famagusta], osmanské dědictví po předcích nadace [EVKAF], byly v rozporu se smlouvou mezi Anglií a Osmanskou říší nespravedlivě předány [některým lidem] během britské koloniální nadvlády.“

„Maraş je pod naší svrchovanou vládou. Nikdy nemůžeme přijmout to, aby byl pod kontrolou OSN nebo aby byl součástí jakýchkoliv kompromisů v rámci budování důvěry,“ dodal Ersin Tatar.

Hnacími silami turecké invaze na Kypr a okupace řeckého ostrova byly islámský džihád a turecký nacionalismus. Turecké přípravy na invazi na Kypr začaly již několik desetiletí před samotnou invazí. Přinejmenším od 50. let 20. století vyvolávala turecká armáda na Kypru mezietnické napětí tím, že tam vysílala bojovníky a zbraně. V roce 1953 byla v Turecku podle tureckého generála Sabriho Yirmibesoglua založena „Taktická mobilizační skupina“ (Seferberlik Tetkik Kurulu), která na Kypr posílala zbraně, jež měly být použity proti kyperským Řekům: „Výbor sídlil v Ankaře a tvořili jej tři důstojníci. Byla to nová organizace založená za účelem zasílání zbraní pro boj proti EOKA [Národní organizaci kyperských bojovníků].“

„Mudžahedíni“ proti Kypru

Ti, kdo se zapojili do invaze v roce 1974 nebo do jejích několikaletých příprav, se v turečtině nazývají mücahit. Slovo pochází z arabského mujahid (mudžáhid, množné číslo: mujahideen, mudžahedíni) a znamená „muslimští svatí bojovníci, džihádisté, zapojení do džihádu proti nemuslimům“. Jako mudžahedíni se označují bojovníci mnohých islámských ozbrojených skupin, například Tálibánu.

Jednou z tureckých mudžahedínských skupin, která nelegálně působila na Kypru, byla Turecká odbojová organizace (Türk Mukavemet Teşkilatı, TMT), polovojenská skupina založená v roce 1958. TMT, která na Kypru působila řadu let, spáchala mnoho násilí. Podle jejich vlastních veřejných prohlášení TMT vraždila nejen kyperské Řeky, ale také mnoho kyperských Turků (většinou „levičáků“) za „zločiny“, jako například za to, že „zradili“, „pomáhali Řekům“, „obchodovali s řeckými obchodníky“ nebo „nebyli pravověrnými Turky“. V roce 1976 se TMT transformovala na „velitelství bezpečnostních sil“ v Tureckem okupovaném severu Kypru. Webové stránky takzvaného „Velitelství bezpečnostních sil“ najdete na adrese http://mucahit.gov.ct.tr. Současná armáda Severního Kypru je tedy hrdým pokračovatelem hnutí mudžahedínů. Její webové stránky označují krvavou invazi jako „pokojnou mírovou operaci“:

„V červenci 1974, kdy turecké ozbrojené síly využily práva garančního státu na intervenci, které jim přiznává Ústava z roku 1960, bojovali mudžahedíni a Mehmetçik bok po boku a uspěli v Pokojné mírové operaci“.

„Mehmetçik“ (malý Mehmet, podle běžného mužského jména) je dobrosrdečná přezdívka vojáků turecké armády.

Vládou financovaná turecká zpravodajská agentura TRT použila v rozhovoru s některými z těchto mudžahedínů v roce 2020 pro označení částí Kypru termín „sandžaky„, což je pojem z Osmanské říše, označující administrativní oblasti, na něž byl rozdělen větší kraj („vilájet„). Agentura TRT informovala:

„Kyperští mudžahedíni se zorganizovali několik let před invazí v roce 1974. Tyto organizace se později spojily pod hlavičkou Turecké odbojové organizace (TMT).“

„TMT zůstala po mnoho let tajnou organizací. Výcvikové tábory byly zřízeny v Ankaře a Antalyi. Prvním cílem bylo vycvičit a vyzbrojit 5 000 mudžahedínů. Byli zde cvičeni také důstojníci, kteří měli sloužit v TMT jako instruktoři, inspektoři a duchovní.“

„Aby Řekové mudžahedíny neodhalili, byla důstojníkům, kteří měli sloužit v TMT, přidělena také krycí jména.“

„TMT byla organizována tak tajně, že nikdo nevěděl, kdo je mudžáhid. Také jména tehdy zřízených sandžaků byla kódovaná, aby se o jednáních a regionech nedozvěděli Řekové.“

„Vycvičení důstojníci a kyperští Turci vyslaní z Turecka v přestrojení v těch letech zakopávali do země tajně zasílané zbraně a munici.“

Další tureckou vládou financovaná zpravodajská agentura Anadolu Agency (AA) udělala rozhovor se třemi z těchto mudžahedínů. Podle článku z roku 2019 jeden z nich „uvedl, že byl v té době novinářem a účastnil se obou [vojenských] operací v roce 1974.“ Uvedl, že během operace měl službu na velitelství sandžaku v Nikósii, a poznamenal, že před operací pět let sloužil v armádě a že si říkali „mudžahedíni“:

„Po invazi přijel tehdy na Kypr turecký premiér Bülent Ecevit a těmto bojovníkům řekl: ‚Turecko by toto vylodění nemohlo provést, kdyby nebylo vás mudžahedínů.'“

„Atilla“ proti Kypru

Když turecká armáda v roce 1974 vtrhla na Kypr, byly operace kódově pojmenovány po Attilovi („Plán Attila“ a „Operace Atilla“). Jako Attilova linie je označována i nárazníková zóna mezi oběma částmi ostrova.

Attila byl od roku 434 až do své smrti v roce 453 vládcem Hunů, kočovného národa pocházejícího ze střední Asie. Atilla proslul svými brutálními invazními taženími, při nichž masakroval civilisty a plenil a ničil celá města. Podle Encyklopedie Britannica byl Attila Hunský „jedním z největších barbarských vládců, který válčil s Východořímskou i Západořímskou říši – napadl jižní balkánské provincie a Řecko a poté i Galii a Itálii.“

Na oficiálních webových stránkách Ozbrojených sil Turecka (Türk Silahlı Kuvvetleri , TSK) je Hunská říše uváděna jako zdroj jejich vojenské tradice: „První spořádaná a disciplinovaná formace turecké armády se datuje do roku 209 př. n. l. do období Velké hunské říše.“

Attilův odkaz smrti a ničení je zřejmě tím, co se Turecko snaží exportovat na Kypr. V létě 1974 provedla turecká vojska na severu Kypru etnické čistky proti nemuslimským Kypřanům formou násilného masového vysídlení. Podle dopisu stálého zástupce Kypru při OSN ze dne 6. prosince 1974 adresovaného generálnímu tajemníkovi:

„Turecko – neomezeně ovládající vzdušný prostor a moře a nezákonně používající výzbroj a sofistikované zbraně, které má v držení výhradně pro účely obrany podle příslušné alianční dohody – zahájilo plnohodnotný agresivní útok proti Kypru, malé nezařazené a prakticky bezbranné zemi, která nemá žádné letectvo, žádné námořnictvo ani armádu s výjimkou malé národní gardy. Přesila turecké vojenské mašinérie tak zahájila ozbrojený útok včetně bombardování nebráněných měst a vesnic napalmem, ničení, zapalování lesů a rozsévala mezi civilním obyvatelstvem ostrova smrt a lidské utrpení.“

„Turecká vojska páchala na území Kypru hned od svého vylodění zvěrstva vůči civilnímu obyvatelstvu v rozporu se všemi zásadami mezinárodního práva a přijatými koncepty civilizované společnosti.“

Mezi válečné zločiny spáchané tureckými silami patří chladnokrevné vraždy civilistů, nezákonné zadržování civilistů i vojáků, násilná zmizení, hromadné a opakované znásilňování, násilné vysídlení kyperských Řeků z jejich domovů a půdy, rabování jejich domů a obchodních prostor a zabavování a rozdělování jejich pozemků, domů a dalšího majetku převážně osadníkům z Turecka. Tato a další zvěrstva byla zdokumentována dvousvazkovou zprávou Evropské komise pro lidská práva, která byla vydána v roce 1976, poté utajena, ale v roce 1977 unikla do britských novin Sunday Times a nakonec byla odtajněna v roce 1979.

Nezákonný režim v okupovaných oblastech – s podporou Turecka – z velké části vymazal všechny stopy řecké civilizace. Řecké názvy měst a vesnic byly nahrazeny tureckými.

Podle zprávy s názvem „Ztráta civilizace: Ničení kulturního dědictví na okupovaném Kypru“:

„Kostely byly vystaveny násilnému a systematickému znesvěcování a ničení. Více než 500 kostelů a klášterů bylo vyrabováno a zničeno: doslova zmizelo více než 15 000 ikon svatých, nespočet posvátných liturgických nádob, evangelií a dalších předmětů velké hodnoty. Několik kostelů potkal jiný osud a byly přeměněny na mešity, muzea, zábavní podniky nebo dokonce hotely, jako například kostel Ayia Anastasia v Lapithosu. Nejméně tři kláštery byly přeměněny na kasárna turecké armády (Ayios Chrysostomos v pohoří Kyrenia, Acheiropoietos v Karavasu a Ayios Panteleimonas ve městě Myrtou). Nádherné byzantské nástěnné malby a mozaiky vzácné umělecké a historické hodnoty byly tureckými pašeráky odstraněny ze zdí kostelů a nelegálně prodány v Americe, Evropě a Japonsku. Mnoho starobylých byzantských kostelů utrpělo nenapravitelné škody.“

Ve snaze vyhladit z okupované oblasti všechny známky řecké kultury a křesťanství Turci také zničili řecké hřbitovy.

Poslankyně Evropského parlamentu Antigoni Papadopoulou předložila v roce 2013 Evropské komisi tento písemný dotaz:

„Kosti ze hřbitova byly vyhozeny jako odpad. V řecké pravoslavné tradici jsou takovéto zásahy proti hřbitovům a nedostatek úcty k mrtvým považovány za vážné porušení náboženských lidských práv.“

Západ se mezitím díval jinam a tím umožnil Turecku okupaci severní části Kypru.

Turecko neokupuje a neponižuje jen sever Kypru. To, co okupuje, kolonizuje a kulturně ničí, je významnou součástí západní historie a civilizace. Je to součást „Velké výměny„, která byla Evropě předpovězena, ale je zesměšňována jako „konspirační teorie“. Stačí se podívat zpět na nahrazení křesťanské Byzantské říše Osmanskou říší a poté Tureckem nebo na nahrazení původních Koptů v Egyptě. Kam se poděly zásady, síla a odhodlání Západu, když Turecko útočí na Kypr a Řecko?