![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Těch sedm prožraných let nás teď bude hodně bolet
COM/PAVEL PÁRAL
Zajímavý text se objevil na novém portále Hrot. Dovoluji si zde citovat:
Ano, v tomto okamžiku nejde až tak o to, o kolik nám skočí výše státního dluhu, ale neefektivně rozházené miliardy jsou za koronaviru úplně stejným zločinem jako před ním a někdo to bude muset nakonec zaplatit. Ono těch miliard totiž bude opravdu hodně. Sněmovna novelizovala rozpočet s tím, že letošní schodek dosáhne dvou set miliard korun. To ale odpovídá jen očekávanému propadu příjmů při poklesu HDP o pět až šest procent. Původně jsme měli růst o dvě a půl procenta. Sedmiprocentní rozdíl představuje skoro 400 miliard. Při daňové kvótě kolem 35 procent to je výpadek rozpočtových příjmů kolem 140 miliard a se čtyřicetimiliardovým schodkem se počítalo už loni.
A to jsme ještě nezačali platit žádný kurzarbeit, žádné ošetřovné a pětadvacetitisíce pro OSVČ a nezadotovali jsme úroky na jediný úvěr. O tom, že budou třeba další opatření, není pochyb.
Až to sečteme a podtrhneme, tak začneme sestavovat státní rozpočet na příští rok se schodkem dalších dvou set miliard, i když už zase porosteme. To teprve uvidíme, jak neskutečně chybná a neprozíravá byla fiskální politika v posledních sedmi letech. Jak moc se této zemi nevyplatí brutální navýšení počtu státních zaměstnanců a jejich platů utržených ze řetězu, jízdenky skoro zadarmo pro třetinu populace, nakupování voličských hlasů velkorysými valorizacemi penzí a zrušení všech úsporných opatření, která předchozí vlády zavedly za minulé krize s cílem stabilizovat rozpočet, aby v další krizi lépe obstál. Bylo to bolestivé a pro toho, kdo přišel k moci poté, naopak velmi sladké vše zlikvidovat. „Prostě jen pro ten dnešní den stojí za to žít…“
A teď za to zaplatíme tím, že si bolest při spravování veřejných financí zopakujeme. A může to být ještě o dost horší. Můžeme se ptát, kdo za to může?
- Pavel Páral, Hrot