Strategická chyba?

Aby Putin udělal chybu, tak by nejprve musel mít na výběr.

Tohle je přece definice chyby, ne? Máte na výběr z více řešení, nějaké si vyberete a ono se ukáže, že jste si vybrali špatně. Ukáže se, že jste mohli udělat něco jiného, mohli jste volit jinou cestu, jinou strategii, dalo se to udělat lépe a radostněji. Ale pokud nemáte na výběr, tak nelze mluvit o chybě. Pak o svém jednání neuvažujete jako o chybě, ale o poznané nutnosti. To už není variantách, ale pouze o nákladech.

Všichni se do takových situací dostáváme. Když píchnete auto uprostřed dovolené, také nezačnete lustrovat servisy, abyste našli ten nejlevnější. Prostě to musíte udělat rychle a na místě, protože manželka je naštvaná, děti jsou naštvané, ztrácíte čas a tak raději zaplatíte tomu předraženému hajzlíkovi, který obírá turisty, protože přesně tohodle využívá. Sice vás ty nadhodnocené náklady štvou, protože Franta odvedle vám to běžně dělá za pětistovku, ale také dobře víte, že další zdržení by už nestálo dva tisíce, ale ještě víc.

Člověk může přemýšlet, jakého si vybere zubaře a do jakého dentistického řešení je ochoten investovat, ale jen do to doby, dokud zub nezačne pekelně bolet. Pak je úplně jedno, kolik si zubař účtuje. Člověk rád zaplatí, protože dobře ví, že jinak to bude ještě horší.

Podobné je to i s opravou střechy. Můžete docela dlouho koukat na zhoršující se stav a hledat to nejvhodnější řešení. Ale jednoho dne pár tašek sjede, na půdě se objeví louže a pak prostě jdete a musíte si pozvat i drahého pokrývače, protože ten jediný měl zrovna čas. Pochybnosti pak nemají žádný smysl, protože vysoké náklady dneska, zabrání mnohem vyšším nákladům v budoucnu. V životě se člověk prostě často potkává se situacemi, které musí nějak řešit a nemůže úplně ovlivnit, zda budou náklady odpovídat obvyklé ceně.  Ale skoro vždycky můžete víceméně odhadnout, jakým nákladům v budoucnosti jste zabránili.

Když můj dobrý kamarád začínal rekonstrukci svého domu, tak říkal, že za šest týdnů musí být hotovo. Co by tam také měl dělat že? Pak stál uprostřed staveniště a bylo mu jasné, že jeho původní odhad je nesmysl. Nakonec jeho rekonstrukce trvala víc než půl roku. Ale nikdy, v žádné chvíli ani na minutu neuvažoval o tom, že by to vzdal. Že by prostě nechal dům rozbitý a nějak se s tím smířil. Jen prostě přehodnotil svoje plány, začal víc dřít a připravil se na velmi náročný rok života. Prostě to muselo být, nemělo smysl plakat nad rozlitým mlíkem, nemělo smysl počítat náklady a přemýšlet o rizicích. Bylo naprosto nezbytné to dodělat a cena hrála den ode dne menší roli.

Já si myslím, že Putin to teď na Ukrajině vidí právě takhle.

Samozřejmě, když se budete bavit s jakýmkoliv politikem, který teď nadšeně přikládá pod ukrajinský kotel, tak vám řekne, že je to blbost. Že Putinova agrese byla nevyprovokovaná, nikdo Rusko neohrožoval. Hladce se zapomene na Zelenského řeči o jaderném statusu Ukrajiny, zapomene se na přihlášku Ukrajiny v NATO, zapomene se na Viktoru Nullandovou, zapomene se na osm let války na Donbasu, zapomene se na prapory Azov i Ajdar, zapomene se na ohňové pochody v Kyjevě za Stěpana Banderu. Stejně tak se utulají nášivky SS Galizien na ukrajinských uniformách. Ale tohle všechno nic nemění na tom, že Putinovi se (asi) někdy loni udělal názor, že do střechy teče a odkládání opravy bude znamenat mnohem vyšší náklady v budoucnosti.

Tady v naší skvělé, svobodné a demokratické EU mají všichni pocit, že ukrajinská armáda to té ruské nandala, že se ubrání a Rus dostane zaslouženě na prdel. Že jen postačí udržet ukrajinskou bojeschopnost a Rusko se s hanbou odplazí pryč z bojiště. Jenže ono se to dá vykládat i jinak. Všechny naše kroky jen Putina utvrzují v tom, že se nezmýlil, že prostě nešlo čekat, až bude Ukrajina v NATO nebo až bude mít atomovku. Že prostě nešlo čekat, až Američané rozmístí na ukrajinském území rakety středního doletu. Nešlo čekat, až bude ukrajinská společnost ještě více militarizovaná. Všechny tyto varianty by v budoucnu stály víc peněz i víc krve.

Tvrdošíjná obrana Ukrajinců a dodávky zbraní zeměmi NATO jsou samozřejmě pro Putina studená sprcha. Náklady budou obrovské. Mnohem větší, než plánoval. Ale z ruského pohledu je to jen o důvod víc si vyhrnout rukávy, sáhnout do vrecka až kam to jde, nechat všeho ostatního, pořádně zabrat a dodělat to bez ohledu na náklady i krev.

Já prostě nejsem přesvědčen, že by Putin jakkoliv slevil ze svých cílů. Jen se musel přizpůsobit realitě. Projekt se právě překresluje, rozpočet se předělává, ale z ruského pohledu není možné od rekonstrukce ustoupit, protože, pokud to tak nechají, brzy to bude mnohem horší. A když sleduju nárůst Putinovy popularity, tak si to asi myslí i většina Rusů. Současné náklady zabrání mnohem horším nákladům v budoucnosti. A když si to myslí většina Rusů, tak si to myslí i většina generality. Žádný převrat nebude.

Když žena mého kamaráda brblala, že se rekonstrukce domu táhne nějak dlouho, byla prostě zhurta okřiknuta, protože to nešlo jinak. Ano, na začátku se dalo lépe plánovat, ale tváří v tvář realitě to už nemělo žádný význam.

Každý zabitý ruský voják, každý sestřelený vrtulník, každý zničený tank, každý rubl, tohle všechno teď Putina utvrzuje, že není na co čekat. I kdyby byla všechna ta ukrajinská čísla o ruských ztrátách pravdivá, jen to utvrzuje Putinův názor, že kdyby nezaútočil teď, za pár let by mohlo být pozdě. A bude si to myslet o to víc, když mu Západ nenabídne žádnou alternativu. Ale to u nás na Západě v podstatě ani nejde. Kdyby teď někdo z našich politiků přišel a řekl Putinovi, že Rusko může mít budoucnost v původních hranicích bez sankcí, bez despektu a bez NATO na svém předpolí, tak ho tady naši progresivní spoluobčané sežerou.

Když Rusko nemá pro něj použitelnou alternativu, tak může být jen utvrzeno, že koná z nezbytnosti. A kdo koná z nezbytnosti, ten nedělá chybu ani když to stojí prachy a krev. Ten dělá to, co dělat musí. A vůbec nezáleží na tom, že NATO třeba ani na Rusko útočit nechtělo, ve skutečnosti nemínilo na Ukrajině rozmístit rakety středního doletu, všechny ty laboratoře dělaly pouze bohulibý výzkum a prapory AZOV a AJDAR byly jen dočasnou úchylkou jinak spořádaného národa.

Jsme na nejlepší cestě Rusko přesvědčit, že to na Ukrajině (a možná nejen tam) musí prostě udělat. Bez ohledu na mrtvé, bez ohledu na peníze, bez ohledu na občanské svobody, bez ohledu na dočasné i dlouhodobé strádání.

My tady na Západě bychom měli dělat něco úplně jiného. Neměli bychom Putina utvrzovat v tom, že měl pravdu. Že po něm všichni jdou, že chtějí Rusko zničit. Měli bychom Putinovi dát takovou alternativu, ve které bude válka na Ukrajině skutečně zbytečnou chybou. Pokud mu jí nedáme, tak to pro Rusko chyba prostě nebude a bude to jen otázka technického řešení, sehnání peněz a dostatečně odolného žaludku. Toho všeho jsou Rusové schopni měrou vrchovatou.