14.5.2025
Kategorie: Společnost

Stomatologie jako ve středověku. Jiná cesta není

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Potkal jsem ho v neděli odpoledne. Zatáhl mě na jedno pivo s křikem – člověče, vykašli se na tu politiku, piš o lidech. O nás, obyčejnejch. A u stolu mi pak jako koni někde u handlíře otevřel pusu a prohlížel si moje zuby. Říkejme mu Stanislav. Své jméno nechtěl uvést, řka, že se na takový věci může vykašlat. To, o čem mluvil, pojmu jako improvizovaný monolog vytažený z paměti.

Já mám ty kluky ukrajinský rád. Dělám s nima. Uměj vzít za práci jako málokterej Čech. To se jim musí nechat. My už jsme tou západní civilizací moc vodleželý. Už jenom našminkovat a poslat někam na výstavu. Víc z nás nedostaneš. Mám je rád, ale zároveň mě s*rou. Ne voni osobně, chraň mě ruka Páně, ale ty kolotoče kolem.

Hele, co se mi stalo. Vylítla mi plomba, za tejden se mi nalomil zub – neptej se, jak k tomu došlo. A tak jsem si řekl – brachu, tohle už nevodložíš, tohle se musí řešit, jinak budeš bezzubej. A tak jsem vyrazil hledat zubaře.

Jeho monolog sem proložil temným smíchem.

Vobjezdil jsem vosum vordinací. Všude bílej plášť a vodmítavá sestřička. Máme plno, nebereme, zkuste to jinde. Zubaře, ke kterýmu jsem chodil, už vodvezli z ordinace nohama napřed. Ani si chudák nestačil pár let zazahradničit v důchodu. Prostě se lidem v těch mordách hrabal až do truhly. A hrabal se přepychově. Jo pane, stará vojna, žádnej vochcápek, kterej je vochotnej dělat modeláž zubů. Vyrábět pro našince holyvůdský úsměvy, ale hrabat se ve zlámanejch pahejlech a zalepovat díry po vypadlý plombě, no zapomeň.

Další vordinace jsem vobvolával telefonem. Moc z ruky, chápeš. Jako zajel bych si tam, kdyby mě vzali. Ale nevzali. Nikde. Plno. Nebo za rok končíme, další nenabíráme. No co jsem měl dělat. Vys*al jsem se na to. Nebolelo to, jenom po jídle bylo potřeba se v tom pošťourat párátkem. To našinec vydrží.

No, nevydrží. Nechal jsem to ležet půl roku. Starý povídám – já mám zuby dobrý, ty jen tak něco nerozhází. A pak to začalo. Před měsícem. Bolest jako kráva. A co bys řek, kdy to začalo. No jasně, v sobotu. A navíc ještě večer. Murphyho zákony platěj jak pro pána, tak pro kmána. Napral jsem se pilulema proti bolesti a vyvolával duchy předků. Ta bolest mi řvala v hubě jako ještě nikdy žádná. Vydržim všecko, všecičko, ale s tímhle jsem lezl po stropě.

Druhej den hned ráno alou do auta a do nemocnice na zubní pohotovost. No co myslíš, jasně, fronta jak na banány, drahný paměti. S nateklou hubou jsem se pak vřítil do vordinace. Votevřu hubu a první, co slyšim, a já z toho málem vyrost – proč jste si neskočil ke svýmu zubařovi, tohle není od včera, to už tam máte pěkně dlouho. Nejsou zubaři, nikde neberou, co mám asi dělat, vystartoval jsem na zubaře. Jenom zakroutil hlavou a začal se mi v té hubě vrtat.

Díru po plombě vyvrtal a zaplácl plombou. Bolest šla pryč. Zlomenej zub vyrval. Když se téměř s žebračenku v ruce klaním a uctivě děkuju, utrousí ještě – a s tím vyvrtanym zubem si skočte ke svýmu zubařovi. Máte tam jenom cement, to je jenom na chvilku, ten se rozpustí. Zubař vám protáhne kanálky a dá tam plombu napevno.

Povídám mu – ale vždyť zubaři nejsou. Nemoh byste to prostě zalepit natrvalo? Zakroutil hlavou, to my neděláme, to si musíte ke svýmu. Málem jsem se zjevil. Ale já žádnýho nemám, došli, nejsou. To není můj problém, odvětil a hnal mě z ordinace.

A tak už tam mám zase díru jak do státního rozpočtu a šťourám to párátkem. A čekám, až začne bolet, že si zase zajedu pokecat na pohotovost. A takhle to dopracuju až k tomu, že mi ten zub vyrvou.

A proč jsem mluvil o těch klucích ukrajinských? Fandim jim vod začátku, k*rvy ruský je napadly, tak bysme je měli podporovat horem dolem. Ale když jsem se teď dočet, že budem posílat peníze na obnovu ukrajinskýho zdravotnictví, málem jsem se zjevil. Neměli bysme to dělat tak nějak až potom, kdy budeme mít v cajku zdravotnictví my sami? Jako měli bysme mít priority. A tohle už je přeťáplý.

Následovala komická vsuvka, kdy jsem odložil půllitr, on ke mně natáhl své tlapy a rozevřel mi hubu jako u koňského handlíře. Nebránil jsem se, je prostě takový.

Ty máš ty zuby taky pěkně vy*raný, ti povídám, prozradil mi to, co dávno vím. A tak jsem se mu po objednání druhého piva jal vyprávět vlastní eskapády se sháněním zubaře, kde jsem skončil stejně jako on. A to jsem vyhrožoval i pojišťovně. Nic z toho.

A takhle my si tu žijeme.

 

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 4,43 out of 5)
Loading...
4 komentářů

Napsat komentář: Celitárvan Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)