
Státní capo di tutti capi
VELKEJ KÁ
.
Oprostěme se však od konkrétních jmen a kauz; a předpokládejme, že stát prostě vede oblíbený a úspěšný politik, ať už je jinak jakýkoliv, a přirovnejme jej k chování oblíbeného mafiánského bosse. Tak za prvé, mafiánský boss zajišťuje pořádek – potírá konkurenční obchody a další ošklivé jevy ve společnosti, za což mu lidé děkují. Oblíbený politik také – veškeré průšvihy úspěšně hází na svou konkurenci a pořádek ve společnosti je pro něj volební téma číslo 1. Za druhé, mafiánský boss má dobře podchycenou moc – na každého má složku, spousta lidí je mu různě zavázaných. Úspěšný politik také – na každého má složku a spousta lidí je mu různě zavázaných. Paralel by se dalo najít vícero, např. řízení vlastní rodiny, ale nechci tento text příliš protahovat.
.
A jak je to tedy se státem a mafií? Inu, stát i mafie dávají vydělávat obrovské částky svým nejvyšším představitelům a na ně napojeným osobám a firmám. Lidem v podhradí poskytují různé služby (zejména „ochranu“, ovšem ne tolik ochranu před nimi) a vybírají od nich daně, resp. výpalné, aby se tyto peníze mohly přesunout do těch správných kapes (a aby lidé moc neremcali, občas něco proteče do různých aktivit pro ně). Vzhledem k těmto paralelám se tedy nelze divit, že i čelní představitelé obou typů organizací se chovají podle stejných principů a tedy podobným způsobem. Není to chyba Andreje Babiše, ani jej neudělal Kalousek; koncentrace moci zkrátka přitahuje tento druh lidí, protože jiný druh lidí nemá na to, aby šéfoval famiglii.
[ad#pp-clanek-ctverec]