![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Stát proti chudým X: Likvidace potravin
FVL
Stát brání obchodníkům, aby prodávali prošlé věci a gastronomickým provozům zase přísně nařizuje, jak likvidovat zbytky. Zdá se to jako celkem racionální a přínosná regulace, dokud se nad čím člověk nezamyslí více do hloubky.
[ad#textova1]
Zboží má určitou minimální trvanlivost. Po tom, co expiruje, je ze zákona neprodejné. To ale neznamená, že je nevyužitelné. Většina věcí je poživatelných i nějakou dobu po uplynutí minimální trvanlivosti nebo můžou jít využít nějak jinak – například zbytky z jídelny nebo restaurace lze využít ke krmení zvířat.
Zákon to zakazuje a tím podporuje plýtvání, které pak v panice řeší například nutností darovat neprodané potraviny charitě. Ve výsledku to je vše kontraproduktivní a dopadá to především na chudé. Obchodníci místo toho, aby prodali zboží třeba s menší ztrátou jsou tlačeni odepsat celou hodnotu, navíc vzhledem k regulaci samotné likvidace zboží to vynucuje dodatečné náklady navíc. To se musí odrazit v maržích normálního zboží, aby tyto náklady navíc kompenzovali.
Ve výsledku tedy mají lidé jen dražší zboží a víc se plýtvá. Pokud by se dané regulace odstranili, tak si pořád můžete kupovat zboží se stejnou čerstvostí, navíc k tomu ale budete mít možnost využít i to, co teď využít nejde, takže výsledný stav musí být nutně stejný nebo lepší než současný stav.
Závěr je jednoduchý, stát by neměl určovat co se jak smí a nesmí nakládat s prošlými potravinami a zbytky z gastronomických provozů. Zvýší se tím efektivita a sníží se plýtvání. Zdroje budou využity podle poptávky a nabídky, nikoliv podle toho, co si zrovna myslí úředník.
[ad#pp-clanek-ctverec]
ZDROJ: stoky.urza.cz