19.6.2017
Redakce
0
Kategorie: Doporučujeme, Politika

Socialisté jako bolševici dneška aneb o komunistickém myšlení parazitů

Sdílejte článek:

KAREL KŘÍŽ

Již od Miloše Zemana, který chtěl vázat stranické partajní knížky do kůže opozice, přes zoufalce Špidlu, jenž proklamoval že „Zdroje jsou“, po Jiřího Paroubka, toužícího pro prosazování zákonů a vládnutí s komunisty, k Janu Mládkovi, který ve svých živitelích živnostnících vidí parazity až po soudruha Milana Štěcha, který by tu nespoutanou svobodomyslnou živnostenskou „chásku“ nahnal raději k pásům do montoven, můžeme vysledovat stále to stejné – socialisté se chovají jako novodobí bolševici, stále vedou třídní boj, jen si ještě netroufli na ty krutější totalitní praktiky.

 [ad#clanek-respo]

Myšlením jsou však s komunisty v naprosté shodě, ideologicky sjednoceni. Jejich mantrou je všeobjímající socialistický stát, který bude regulovat, zakazovat, šmírovat, fízlovat, kriminalizovat a udržovat v permanentním strachu svoje obyvatele, aby stranické špičky mohly v klidu krást do vlastních hnízdeček a užívat teplých křesel za erární peníze. Vše zarámováno nesplnitelnými, fantasmagorickými sliby o zářné budoucnosti pod vedení soudruhů sociálních inženýrů, o prosperitě, která někdy přijde, o jistotách, které se prý někdy dostaví a šťastném socialistickém otrokovi, který bude osm hodin denně hákovat u pásu za almužnu a bude držet hubu, a na druhé straně o vyvolených erárních parazitech na dávkách či v úřadech, jenž zaručí v následujících volbách zase dostatek hlasů správné barvy.

Jediným reálným rozdílem mezi těmi dnešními mentálními komunisty v oranžové partaji a jejich předchůdci v KSČ, neboť i tato je historickou předchůdkyní dnešní ČSSD, vzpomeňme jen jak se komouši nejprve ze socdemáků vylíhli, aby pak po únoru 1948 stalinisté vzali staré přátele pod svá křídla a obě partaje „radostně“ spojili, je snad společenská hra na demokracii, kterou sociální demokraté dnes sveřepě hrají. Zatím tedy nezřizují Lidové milice a nechtějí si brát moc s puškami v ruce, ale když posloucháme oranžové partajní špičky při komentování pro ně děsivých předvolebních průzkumů, zdá se, že panika v jejich řadách roste geometrickou řadou, stejně jako agresivita, se kterou chtějí svoje trafiky a prebendy hájit.

Je to pochopitelné. ČSSD je plná bývalých nomenklaturních kádrů, komunistů tělem i duší, v nejlepším případě komunistů „pouze“ myšlením, ale hlavně také plná celoživotních erárních parazitů, kteří si nedovedou představit, že by se měli živit normální, poctivou, tedy nějaké hodnoty tvořící prací. Znám některé z nich. Jsou to takové ty typy, které jsou zcela vážně přesvědčeni, že tuto republiku drží nad vodou ti státní zaměstnanci, kteří jako jediní poctivě platí daně. A naprosto nejsou schopni pochopit, že jejich daně jsou jen účetní položka ve státním penězovodu a jejich hodnota se rovná nule, neboť na ně nejdříve musí někdo opravdu reálně vydělat, a že to jsou ti živnostníci a firmy, proti kterým vedou třídní boj. Nepochopí, že stát není ten co dává, ale primárně ten, který nejdříve bere.

Jenomže to je právě to, co naši společnost dusí a kvůli čemu se ani téměř třicet let po „pádu  komunismu“ nemůžeme pohnout z místa a stále přešlapujeme v socialistickém marastu. Nic na tom nemění ani fakt, že jej dnes máme s konzumní tváří, o to více se přibližujeme fašistickému systému. Od svobodné kapitalistické společnosti volného trhu se vzdalujeme každým zákonem, který jsou oranžoví soudruzi a jejich koaliční partneři schopni vyprodukovat. A že jich není málo. Je neštěstím dnešní doby, že paragrafy vymýšlejí tito novodobí komunisté, jejichž myšlení zamrzlo někdy v době Gottwaldova kroucení krkem buržoazii, a že mají ještě dnes ve společnosti tolik nadšených posluchačů, kterým stačí ke spokojenosti erární vedení za ručičku od kolébky do hrobu cestou ideologické klece s klepety otroků a pevným náhubkem.

Bohužel tento problém není jen problémem ČSSD. Z parlamentních stran jej stejně můžeme vypozorovat v hnutí ANO, které také nejvíce přebírá socanům voliče. Na neobolševickou notu hrají však svým způsobem i ostatní strany, protože tento populismus je nejjednodušší předvolební guláš a PR agenti mají se slibováním létajících pečených holubů za peníze někoho jiného nejmenší práci.

Jak z toho ven? Vyvíjet stálý společenský tlak po straně, která řekne komunistickému myšlení dost, která řekne, že celá tato bolševická estráda, dnes přemalovávaná do demokraticko-konzumních barev, je cesta do socialistického pekla a je jen otázkou času, kdy to celé krachne. Že existuje alternativa, kde vyvolení nebudou přiživující se žvaniví paraziti, ale lidé tvořící reálné hodnoty. A že k tomu potřebují jen minimální stát, minimální daně a minimální byrokratický aparát, tedy pravý opak cesty, kterou pod vedením dnešních mentálních komunistů stále jdeme. Potřebujeme tedy obrat o 180 stupňů. To však nebude dříve, než dokážeme volební většinu národa přesvědčit, že parazité jsou Mládek se Štěchem a nikoliv jejich živitelé živnostníci a hodnoty tvořící firmy.

[ad#pp-clanek-ctverec]

karelk

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (37 votes, average: 4,95 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky