Šílená sluníčkářka

.

Tahle ženština ovšem, to je esence sama sluníčkářství. Sluníčkářství na steroidech. Sluníčkářství na mocniny mocnin. Nějaká Scilla Elworthy, původem z Irska, vystudovaná na superdrahých školách.

Na pohled vypadá jak ty stařeny z modelingu. Sem tam nějakou potřebují, maj dlouhý bílý vlasy, jsou štíhlý a vzpřímený a i když je vidět jejich věk, tak vypadaj tak staře-mladě. Na týhle je vidět, že bejvala hezká, jako ty hippies nány, co milujou důležitě vykládat svá povrchní moudra betasamcům, co by je rádi ojeli a nevěděj jak a tak s roztržitým úsměvem přikyvujou, než je to napadne.

Taky měla nos nahoru, jak Angelina Jolie referující o své práci pro OSN, ale navíc mě dětinskou mimiku. Jakoby ji byly 4 roky. Čelíčko se jí hned krabatí údivem, hned se mračí, no k sežrání.

Osobností připomíná baronku von Botzenheim, co přinesla Švejkovi do vojenskýho špitálu žrádlo. No neukazovala vizitku s nápisem vdova po generálovi, ale sem tam zmínila jméno kamarádů, aby lidi věděli, jak je důležitá. Peter Gabriel za média, Desmond Tutu a Mandela za antibělošský maňásky multikultury, Richard Branson za pop-korporát (to jsou ty firmy Virgin), foto s dalajlámou a podobně. Je členkou nějaký skupiny Elders, starší (jako rada starších, chápete, jako ti moudřejší, ale to už musíte bejt docela chytrej, abyste ten náznak pochopili, chytrej aspoň jako ona.) a učí lidi, že i na míru se dá vydělat a dá se spolupracovat. (Kdo by to byl řekl. Druhej největší objev historie, hned po utírání frndy po čůrání)

Strašně rád bych seděl někde v koutě, když přišla na návštěvu někam do uprchlického tábora v Gaze nebo na předměstí Johanesbugu a hlavně, když pak zase odešla. Ti tam z ní museli bejt unešení jak Švejk. Ta když zahovořila, tak se na chvíli židi s palestincema či běloši s černochama museli na sebe koukat, jakože „tahle je fakt mimo, že kluci?“

Když jsem se chtěl podívat odkud vylezla a najel na její webovky, tak jsem tam sice neviděl, čím se její rodiče živili, že ji mohli zaplatit její Trinity college, ale hned v prvním odstavci mě udeřilo do očí, že dva její bratři zemřeli na demenci (neuvedeno v jakém věku) a v druhém, že ona sama měla ve třiceti meningitidu a když se probrala z bezvědomí, tak ji doktor oznámil, že přišla o 1/3 mozkových buněk. Má tam napsáno, že po této informaci začala brečet a doktor ji chlácholil, že je hezká a má hodnýho manžela. Jeho necitlivost se jí strašně dotkla.

No jak vidět, na globální dobročinnost, mírotvorectví a styky s globálníma celebritama vystačíte i s 2/3 mozkových buněk jako nic. Člověk vzpomene na postiženou Gerdu a hned má dojem, že vážné poškození mozku je nejlepší cesta k postavení globálního Spasitele.

Její povídání bylo na úrovni Sri Chinmoye přes světový mír. Přiznám se, že i když to mám nahraný, nejsem schopen to pořádně poslouchat celý. Když začne o jižní Africe, tak si vzpomenu, že to bejvala kdysi normální, civilizovaná země (funkční, protože řízená bělochy), teď už odtud utekly milióny bělochů před černošským řáděním, ožebračení běloši tam bydlej v karavanových táborech a farmáři, co zůstávají, jsou v rámci běžné kriminality fyzicky likvidováni a černošská policie a úřady samozřejmě nic nevyšetří.

Do TV se to prosákne jen vyjímečně. – Před pár lety běžel britskej seriál o spiritualitě, náboženstvích a rituálech. Uváděl to padesátiletej, anglikánskej duchovní. Jezdil po celým světě, mluvil o místních náboženstvích. U jihoafrickejch farmářů měli nějakou apokalyptickou víru o konci světa. (A na pohled vypadali ti lidi úplně normální. Normální rodina v evropsky vypdajícím obyváku) Blíž to brit radši nevysvětlil, ze strachu z politické korektnosti a jestli, tak to vystřihli. Tehdy mně to překvapilo, apokalyptická víra na začátku třetího tisíciletí…. ??? – s tím, co vím dnes, mně to už nepřekvapuje vůbec, protože pro ně to tam je konec světa (a k nám se už taky blíží).

Horký se jí na to vůbec nezeptal. Působil spíš jak způsobný vlezdoprdelník Marek Eben na té své plovárně, jak nahrává pozvanejm, aby se mohli vytahovat před kamerou. Jako hošík, co se snaží zalíbit tetičce. Na rozdíl od Ebena, co působí jak podlejzavej desetiletej, Horký působí tak na podlejzavejch šestnáct.

Moje známá byla v JAR kvůli práci. Okolo baráku firmy ozbrojená ochranka, okolo hotelu ozbrojená ochranka, vozili je taxíkama s ochrankou. Dvacet let multikulturního pokroku v praxi. Kvůli Horkýmu upejpavosti nadhodit téma nevím, co si o tomto výsledku své činnosti paní Scilly myslí.

Zato u Horkého vysvětlovala, jak se některým lidem líbí, když se jde do války, mašírují (předváděla) a ostatní lidé je zdraví, ale ve válečné zóně to je něco jiného. To, říkala, že nechcete znovu vidět. – Nevěřil jsem, že to myslí vážně. To začnete dumat, za jaký debily lidi má. – Do té doby jsem měl za evidenci, že války nejsou proto, abyste to mašírování dotáhli do konce.

Takhle tam pindali asi 30 minut. Horký jí kladl otázky jako „Jsme jako lidstvo dostatečně moudří, abychom to (rozuměj, že máme spolupracovat) rozeznali v globálním měřítku?“ – Samozřejmě on i ona moudří jsou, to samo sebou, proto hned pochopila otázku.

Že by v korporaci mohla dělat něco míň než generální ředitelku, to ji samozřejmě ani nenapadlo.

Vsadím, se, že v okruhu jejích známejch má každej nějakou tu velkou korporaci.

Další, kdo na tom vydělává jsou dárci. Bába s její nadací funguje v podstatě jako lavička Václava Havla. Takovej odpustek pro svině. Ukradnete někde 300 mega, tak zatáhnete lavičku za 50 klacků a všichni jste spokojení. Vy jste si na jeden mínus vyrobil jedno plus (a když se nekouká na poměr v ceně, tak je to jedna jedna), výrobce lavičky má měsíční výdělek tak za den práce, havlérka má další pomníček pro jejich modlu, TV má o čem žvanit (no a ti okradení se stejně nemohou bránit.

Stejně tak bába má svou nadaci. Šéfové z korporátu jí občas něco šoupnou, pak si to daj na nějakej seznam dobrých skutků, kterej jim slouží k tomu, aby ucpali hubu těm, co by chtěli říkat, že jsou nelidové. Branson, co hrabe, kde může od letecký společnosti Virgin po Virgin colu je příklad jak vyšitej. Někdy se přijdou nažrat na její předražený dobročinný večeře (a tam domlouvaj kšefty se sobě podobnejma), kam vyvedou manželku, co studovala na stejný škole.

Problém je, jak dlouho se takovejhle systém může udržet. Rakousko-Uhersko baronku von Botzenheim nepřežilo o moc.

————–

Ještě pod čarou. Teď v létě to opakujou a dávali další díly. Další postava byl jakýsi slavný coach slavných. Neopomněli zdůraznit, že coachoval Steva Jobse (už v době, kdy tento zápolil s rakovinou.) Jobs padl na jeho knihu napsanou v devadesátkách a zavolal si ho.

Ale jinak někoho cauchovat…. když jsem viděl přednášku jágrova trenéra, co jako nabízí firmám, tak měli radši koupit každýmu pivo nebo melouna.

Když na to koukáte, tak to jsou všechno takový sluníčkářský ikony. Bytosti podobné cool tetování, sestřihu fousů, poslední cool appce a hit kabelce z Itálie.

Další tam byla stoletá tatérka z nějakýho ostrova někde v jihovýchodní Asii. Tak dělá normální tetování, je jí asi sto a co jako dál?

Takže ve výsledku už čekám, že každej, kdo tam přijde bude to samý.

Autor: Čmoud