
Rozpočet se hroutí. Kovanda jasně říká, kde zmizely miliardy
PZ
Spor o podobu státního rozpočtu otevřel zásadní otázky o odpovědném hospodaření i o financování klíčových investic. Na napětí mezi odcházející a novou vládou reaguje i ekonom Lukáš Kovanda, který upozorňuje na rizika i možné řešení.
Sestavování státního rozpočtu na příští rok se v posledních dnech stalo jedním z nejvýraznějších témat domácí politiky. Ukazuje se, že návrh předložený odcházející vládou neodpovídá skutečným potřebám státu a naráží na strukturální problémy, které nelze nadále přehlížet. Zvlášť viditelné je napětí mezi politickými očekáváními a realistickým finančním rámcem, který má zajistit udržitelné hospodaření země v době zpomalující ekonomiky a rostoucích nároků na veřejné výdaje.
Závažné pochybnosti vyvolává především rozsah nepokrytých investic, jejichž financování mělo být součástí rozpočtu, avšak ve výsledném návrhu chybí. Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti omezuje možnost navyšování výdajů, ale současně je stále zřetelnější, že bez úprav legislativy nebude možné uskutečnit projekty, které jsou již připravené a mají zásadní význam pro budoucí rozvoj země. Povinnost přepracovat návrh rozpočtu tak otevírá nejen technickou debatu o číslech, ale i širší úvahu o tom, jaké priority má stát hájit v období politické proměny.
Tuto spletitou situaci, která provází úsilí o nalezení řešení návrhu státního rozpočtu, podrobně analyzoval ekonom a hlavní analytik Trinity Bank Lukáš Kovanda. Ve svém komentáři upozorňuje na nutnost přiznat rozsah chybějících prostředků a přijmout realistická opatření, která umožní pokračování klíčových investic, i když to znamená novelizaci rozpočtových pravidel.
„Jak vyřešit šlamastyku s návrhem rozpočtu? Řešení je vlastně docela jednoduché. Poslanecká sněmovna dnes podle všeho na doporučení rozpočtového výboru vrátí návrh státního rozpočtu na rok 2026 Fialově vládě k přepracování. Dosluhující kabinet bude mít na revizi čas zřejmě zhruba do poloviny prosince. Lze předpokládat, že do té době nová vláda nevznikne.
Co by se tudíž mělo dít, aby řešení šlamastyky kolem návrhu rozpočtu bylo co možná nejčistší? Je to vlastně docela jednoduché…
Dosluhující vláda by měla potvrdit to, co už stejně v říjnu připustila, tedy že návrh nepokrývá připravené dopravní stavby za takřka 40 miliard korun. A vyvodit z toho důsledky. Ten stěžejní spočívá v nutnosti novelizace zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Novelizace sice znamená prolomení stanoveného výdajového limitu, ale díky ní se v rozpočtu „najdou“ peníze na dotaci Státnímu fondu dopravní infrastruktury, takže připravené dopravní stavby se budou moci uskutečnit dle plánu.
Lze samozřejmě předpokládat, že vznikající vláda v souvislosti s novelizací okamžitě nařkne tu končící z rozpočtové neodpovědnosti. Právě kvůli prolomení zákonného limitu. Na to však dosluhující kabinet může odpovědět, že dopravní stavby jsou investicemi, nikoli projídáním budoucnosti. A že i když je cenou o něco vyšší deficit, tedy o něco vyšší zadlužení budoucích generací, budou to právě tyto generace, které budou mít z daných investic také užitek. „Bereme si trochu více od dětí a vnuků, ale také stavíme hlavně pro děti a vnuky.“
Výhodou takového postupu pro dosluhující vládu je to, že odejde s čistým stolem a vlastně i čistým štítem. O několik desítek miliard sice poruší zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ale cokoli půjde v nadcházejících letech nad toto související výdajové navýšení a nad lehce novelizovanou podobu zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, už bude přičteno k tíži vládě vznikající. Vzhledem k tomu, že prolomení limitu bude v rozsahu spíše nižších desítek miliard korun, zatímco celkové výdaje rozpočtu se počítají na (nižší) tisíce miliard, žádný velký prostor k možnému bezuzdnému utrácení vlády vznikající, před nímž dosluhující kabinet tolik varuje, tím stejně nevznikne.
Pokud vznikající kabinet bude chtít jakkoli dramatičtěji své výdaje navýšit, bude mít daleko omezenější možnosti, než má nyní, svalovat vinu za své potenciálně mnohem vyšší schodky na vládu dosluhující. Končící kabinet tak státotvorným „přiznáním barvy“, tedy že chybí několik desítek miliard na až příliš připravených investic, může zásadně omezit riziko, před nímž tolik varuje, tedy že budou do návrhu rozpočtu propašovávány rozmáchlé sliby vlády vznikající,“ napsal na síti X ekonom a hlavní analytik Trinity Bank Lukáš Kovanda.
prvnizpravy.cz
- Čau Praho! Kumulace u Pirátů už nevadí? - 13.1.2026
- Úřad proti ztrátě paměti - 13.1.2026
- Macinka se střetl s Rakušanem o Ukrajinu a Turka - 13.1.2026


Kovando, Kovando. Zákon o „rozpočtové odpovědnosti“ je snad to jediné, co lze Fialovcům přičíst k dobru (i když se tím sami nehodlali řídit ani náhodou). Je potřeba škrtat výdaje, ne sekat čím dál větší dluhy. Dobrá je taky ta klička, že zbrojení a Temelín se do dluhu oficiálně nepočítají. To jako že to věřitelé po nás nebudou chtít splácet? Dělají si z nás srandu.
Řešení je teoreticky snadné. Utnout zbrojení, za dodavatele Temelína vybrat někoho, kdo to postaví dřív a za míň, nepřistoupit na ETS2 a odstoupit od ETS1, zrušit všechny „eko“ dotace a vykašlat se na boj s kysličníkem uhličitým. Za to by nás ovšem EU uvrhla do klatby. A jak říkají naši soudruzi, členství v EU nemá alternativu.
Připadám si jako v Blbákově. To jsou všichni tak cáklí na palici, že nevědí kam miliardy zmizely? Prostě na Ukrajinu. 240 miliard prostě ukradli z České státní kasy a věnovaly se na blaho Ukrajinských nácků, kteří je prý přemění na zbraně. To je fakt tak složité pochopit? Celá Fialova vláda má být zatčena, souzena a jejich majetky zkonfiskovány – a to včetně všech jejich rodinných příslušníků. Já si už připadám jako debiI, zvláště když i sám Fiala se tím darováním Kyjevu mnohokrát chlubil. To chlubení je přece přiznání. NIKDY jsme s Ukrajinou neměli žádnou smlouvu, která by to ospravedlňovala a voličům tento fakt nebyl NIKDY sdělen, tudíž vláda neměla k tomuto kroku žádný mandát. Takže defraudace, nebo krádež. NIC jiného to není.
a už jsi viděl nějakýho zloděje jak se jde sám veřejně udat ?
možná v chazarským filmu pro tupé goje
Pro Boha, vzpamatujme se! Prý máme zatím „malý“ dluh a můžeme si půjčovat. Ale jen obsluha současného státního dluhu (platba úroků!) stojí cca 100 miliard ročně!!! Ještě před nedávnem to bylo „jen“ 40 miliard. Podívejte se kolem – kam to přivedli před pár lety Řekové, nyní Francouzi, Italové, Španělé, …
Říci a napsat,že odcházející vláda pětikolky zpronevěřila mnoho miliard,tak by měla nést právní důsledky svého počínání a po zásluze odsouzena k nápravě škod.Otázkou je také úloha kolektivního hradu na vzniklých škodách a jejich úhrada.Tak se mě to jeví,že česká vláda je podobná té ukrajinské nebo opačně,každý si může vybrat co se mu hodí a vyjde to nastejno.
Babiš podle zprávy NKÚ za kovidu vytuneloval 970 miliard a taky se nic neděje. Takže ani tady se nic dít nebude. Minimálně do té doby, než lidem dojde, že je to jedna pakáž a že k ní nyní mají počítat i SPD, Motoristy a Stačilo.
Lze samozřejmě předpokládat, že vznikající vláda v souvislosti s novelizací okamžitě nařkne tu končící z rozpočtové neodpovědnosti. Právě kvůli prolomení zákonného limitu. Na to však dosluhující kabinet může odpovědět, že dopravní stavby jsou investicemi, nikoli projídáním budoucnosti. A že i když je cenou o něco vyšší deficit, tedy o něco vyšší zadlužení budoucích generací, budou to právě tyto generace, které budou mít z daných investic také užitek. „Bereme si trochu více od dětí a vnuků, ale také stavíme hlavně pro děti a vnuky.“
— to je ale blbost co? To jako opravdu záleží na tom, v jakém pořadí se ty peníze v rozpočtu rozepíšou? Kdyby tam byla infrastruktura a chybělo na důchody, tak by to připsání důchodů bylo nezodpovědné projídání, nebo jak to mám chápat??? Rozpočet má výdaje o nejméně půl bilionu vyšší než si můžeme rozumně dovolit, zvýšit daňové výnosy snížením daní a zrušením fůry buzerací je sice možné, ale tolik se tím nijak rychle získat nedá. Zvýšení daní může mít krátkodobý efekt, ale už dnes jsme za vrcholem Laferovy křivky a další zvyšování zátěže z nás nejen dělá ještě víc jednoznačně otroky, ale hlavně dál utlumí legální ekonomickou aktivitu a povede ke snížení výnosů – tak jako všechna předchozí přinejmenším od Kalouska dál.
Takže je nutné to řešit zásadním osekáním výdajů a to i těch tzv. mandatorních. Na hledání úspor v provozu teď taky čas není – a že se tam určitě najde hodně, to nepochybuju. Ale z toho se může následně řešit, aby bylo na splátky a dluh nezůstal na hrbu ještě pravnoučatům dnešních prvňáčků…