Reklamy na známé značky: Čeho jste si všimli?

Všiml, neovlivňuje mě to, neřídím se tím, nepohoršuje mě to, je mi to jedno, chčiju na to

Úryvek ze „Sebraných spisů Saltykova-Ščedrina“, vydav. Chudožestv. literatura, Moskva, díl 15, kniha 1, str. 296-299.

„Shromáždil náčelník židy a povídá jim: ‚Řekněte mi, zkurvysynové, v čem podle vás spočívá škoda?‘ – A odpověděli mu jednohlasně: ‚škoda nebude, dokavád naše proghrama vyplněna komplet ne bude.‘

‚A proghrama naše takova: Abysme my, židé hovorili, a druhy mlčeli. Aby naše hebrajská navrženi přijimali hned, a přani druhych zustavaly bez povšimuti.‘

‚Aby nas, zkurvysyny, hýčkali a chovali v bavlnce, v kandalech. Aby o nás, parchantech, nikdo slovo říct nesměl a my, židé, na koho pomyslíme, udělame co chcem. Když to komplet nesplněno bude, tak bude velki škody.‘“

————
Školní den v ješivě

———–

Velikonoční žalozpěv

Dneska máme pátek,
gojími slaví svátek.
Já v naší šůle sedím,
do Talmudu hledím.
Jak robot se přitom klátím,
hlavou málem do lavice mlátím.
Kymácení nezná meze,
ale jak říká rabín, tak to do palice nejlíp leze.

Dopředu a dozadu, kyv musí bejt košer,
že kdybych se prej nehejbal, jak gojím bych pošel.
Naříkat a bědovat, jak to dělá rébe,
že kdybych byl zticha, nemoh’ bych do nebe.
Ve světovejch revolucích vedoucí jsme vojí,
a když k moci se dostanem, nechť ty druhý se bojí!
Interest a profit – to je míza života,
rukama ať za nás pracuje, tupá gojská holota.

Dozadu a dopředu, sníh na Sionu taje,
že kdybych neposlouchal rabína, nemoh’ bych do ráje.
Peníze a majetek – opatrovat v lásce,
znárodňovat vše co se dá, nevděčný gojský chásce.

Dopředu a pak zas dozadu, rabín třídě vysvětluje:
„Integrace a diversita je nezbytná,
ta naše stádo jen zušlechťuje.
Aby se nám mohlo lépe dýchat, gojímy je třeba míchat:
Asiatky pro bělochy, švartsům zase blondýny,
díky naší propagandě, šlape to jak hodiny.

A jak nás učí svatý Talmud, farizejská tradice,
pouze my jsme lidi, gójové jsou zvířata, naše tučné dojnice.
Gojimům vždy předstírejte, nesměj znát náš úmysl!
Hořekujte a naříkejte, holokaust – to je náš důlní průmysl.

Dozadu a dopředu, lavice svorně vržou,
ale až prej kolomaz bude levnější, že to promažou.
Holywůd a Bílej Dům, tam dlí naše síla,
a když potřeba vyvstane, tak pravda se překroutí,
a z černý se udělá bílá.

Dopředu a pak zas dozadu, pejzy se mi vlní,
gojímy hlasitě proklínat, náš Jáhve přání plní.

Dozadu a pak zas dopředu, Zeď Nářků slzy roní …
Zamyslel jsem se nad životem,
a divný myšlenky v hlavě se mi honí :
Jak nás rébe poučuje, jen z perspektivy naší –
– tak vzpoměl jsem si na motýlky, jak musej bejt šťastný,
že nemaj rabína, a že nad kytkama svobodně se vznáší.

Vzpoměl jsem si na vrabčáky,
jak po ránu na střeše si cvrlikaj,
a že ze svýho života se radujou,
a nad osudem svým furt nevzlykaj.

Vzpoměl jsem si na veverky,
jak po stromech šibalsky si skáčou.
Proč jsme to jen pouze my, co bez neustání pláčou?

Vzpoměl jsem si na raní rosu, co stébla trávy smáčí.
Též na mravence, jak bez naříkání,
svý břemena z místa na místo vláčí.

Vzpoměl jsem si na pastviny,
a jak ležím v trávě, a poslouchám kozy mečet.
A proč já nad světem, kdy jsem jestě ani nebyl,
mám celej život brečet?

Vzpoměl jsem si na slunečnice,
co jsou zvyklý svý hlavy za sluníčkem točit …
Náhle Jůdel, co sedí vedle, do mě šťouchá :
„Prober se, já už to dál neudržím, moc se mi chce močit …“

Klátím se furt se klátím, rabína se ptám:
„A co se stalo s Israelem,
a odkud přišlo jméno žid k nám?“
Rabín na mě zlostně křiknul:
„To ti říkat nebudu, to vše je psáno v Talmudu!
Copak nevíš, ty s šmuku hloupá, ze Israel tehdá utek‘?
A z nich se pak stali gojími, nebyl to boží skutek?
Dneska my jsme Izrael, a svět na kolenou máme.
A kdyz gój spadne do díry, ne abys mu podal žebřík,
nech ho chcípnout v jámě!“

Kymácím se jako kláda, záda z toho bolí.
Rabín na mě huláká: „A jak zas budeš šmůzovat,
tak dostaneš holí!“

Oj-vej, oj-vej, oj-vej, záda mám jak Lazar.
Rabín se zkroušeně svěřuje: „Já z Jákoba jsem nepošel …
Já jsem…já jsem…já jsem ruskej Chazar …“
Vrzot lavic přestal jak když utne,
v třídě to hučí jako v bazaru.
Rabín tomu dává ránu řkouce:
„Ani vy z Jůdy nejste, my všichni jsme vzešli z Chazarů.
Buďme hrdí na své předky, ti trpěli vždy příliš.
Modleme se hebrejsky, spolu mluvme jídiš.“

Hejby, houpy, hejby, jsem z toho moc smutný.
A jak tomu vlastne bylo v Jůdei? Vědět to je nutný!
Snad mě rabín neuvidí, kdyz do Bible kouknu,
Gospel tahám na kolena, napětím jen polknu.
Kymácím se kymácím, o judskejch je tam toho mnoho,
zprávy ale vesměs špatný, tak jsem smutnej z toho.

Na Golghotu Krista hnali Pilátovi holomci,
Jeho krev si vyžádali Satanovi potomci.
Když Krále na kříž přitloukli, rabíni se smáli:
„Jsi-li boží kníže, pomož si sám z kříže!“
Rabíni se smáli, ocet dali k mání,
On naposledy vzdechnul:
„Eli, Eli, lama sabachthani …“(Evangelium Sv. Matouše, 27:46)

Pověsili Spasitele, sami vládnout chtěli,
na druhý to svedli, radostí pak pěli.
Umučili Pána Boha, to byl jejich plán,
aby světu vládnout mohl, pouze jejich klan.
Vládnout světu lží a lichvou, takovej plán měli,
a dneska je z nás za trest to, – co tehdá pro nás chtěli …

Je mi smutno bez předkožky, proč mi ji tenkrat vzali?
Za žida mě prohlásili, jarmulku na hlavu dali.
Stejská se mi po předkožce, co bych za to dal jí mít,
za ruku bych šiksu chytil, a dělal to jak Éda Novák –
vohrnout a naslinit …

Blesky nad Sionem se honí, nebe otvírá.
Proroctví Mesiášova se plní, Kniha se zavírá.
Pochválen buď Pán Ježíš Kristus a Jeho vlastní slova:
„Vím o rouhání těch, kteříž se praví býti Židé,
a nejsou, ale zběř Satanova“ … (Zjevení Sv. Jana 2:9, 3:9)

Klátím se furt klátím, dneska máme pátek.
Zejtra bude šábes, světem vládne zmatek.

Jo, všiml, a jedu podle jednoduchého vzorce: jak mi cpou čmouda, bojkotuji je. Hlasuji peněženkou.