Proč lidé volí tak blbě, jak volí…

Protože v povaze běžného člověka, voliče z lidových mas, je nevykořenitelně vrostlý princip: „Unusquiusque mavult credere quam judicare.“

Ano, je to latinsky. A autorem je velký myslitel, jehož mateřskou řečí byla latina. Konkrétně starořímský myslitel Seneca, který žil na začátku našeho letopočtu.

A význam? Každý chce raději věřit než přemýšlet. Je to věčně platné, už dva tisíce let.

Věřit něčemu, to je přece tak snadné! Přemýšlet, to je mnohdy tak namáhavé!

Informace o tom, že někdo je v něčem dobrý, schopný, brilantní, to na masovce vůbec pozitivně nepůsobí, ba je to spíše kontraproduktivní. Takže volební slogany typu „volte toho a toho, je inteligentnější a férovější než většina z vás“ vůbec nezabírají, ba zabírají záporně – tedy odrazují.

A kdyby ten kandidát na nějaké důležité volené místo před masami předváděl, jak umí řešit kvadratické rovnice s parametrem, jak nikdy nesplete gramatický přívlastek volný a těsný, jak vždy správě vytvoří přechodník přítomný i minulý všech rodů a obou čísel…(tedy předvede svou prostou vzdělávací poctivost uplatňovanou i za cenu dlouholeté námahy) tak by se se zlou potázal. Masovec by při vnímání jeho sdělení totiž musel přemýšlet.

Když nějaký kandidát vyrukuje s hezkou tváří a zdvořilostí až podlézavou, jak si všech potenciálních voličů nesmírně váží, pak se tomu věří rádo. Když v jiném případě kandidát navenek pohoršeně vyrukuje s něčím ve stylu „ten a ten můj volební konkurent (vám všem) ukradl ty a ty miliardy a to a to učinil debilně“, tak to na masy zabírá také skvěle. Masovci nic neověřují, ověřování zdržuje a trochu bolí. Masovci by si pro to ověření museli rozkliknout i ty weby, které objektivně a vyváženě prezentují názory a vývody všeho druhu – i takového, které nekonvenují masovcovu vidění světa.

A přitom ono je na internetu tolik, tolik webů a textů, kde masovcovi a jeho pojetí sebe a světa vše vyhovuje! A souhlasné názory – to se čte tak snadno a rádo! Proč by se masovec naštvával? Raději zůstane – i v internetové době nekonečna informací – ve své velmi omezené bublině informací jednostranných a už z ní nevyleze. Za stěnami těch mnoha bublin se pak lidem skrze ty stěny těžko domlouvá. Každý si mele svou úzkou pravdu, možné styčné body těch jednotlivých pravd mizí jak pára nad hrncem.

Hle, jak dobře lze vysvětlit paradox naší doby – čím více informací k dispozici, tím více zhlouplé jednostranné neinformovanosti mezi lidmi!

Jsem si jist, že tento princip převládne i ve volbách budoucích. Jistě nebude ve hře jediný, ale převládne. Bohužel. Uvidíme například již koncem května.