Případ zobchodovaného mandátu
TOMÁŠ PECINA 19|04|2015
Já vím, že ten titulek není moc zdařilý, protože ve skutečných gardnerovkách je v názvu vždy aliterace: příkladmo The Case of the Reckless Romeo, The Case of the Fatal Framing nebo moje oblíbená, The Case of the Avenging Ace. A další věcí je, že příběh tří exposlanců, kteří byli právě odškodněni, žádného Perry Masona nepotřebuje: všechno v něm je až neprávnicky jasné, nekomplikované a ve vší své trapnosti téměř predestinované.
[ad#hornisiroka]
Trapnost, to je základní pocit, kterým affaira tří korupčníků končí. Mandát je politické zboží, k jehož získání jsou potřeba peníze (a soudě podle některých mandátů, kupř. toho senátorského, který kdysi získal Vladimír Železný, jde o podmínku nejen nutnou, ale i postačující), a v logice věci je, že jeho ztráta bývá kompensována, což se nejčastěji děje přidělením sinekury, tzv. politické trafiky. Sinekuristů/trafikantů je v této zemi nepočítaně: členové mediálních rad, předseda ÚOOÚ, členové dozorčích rad státních, polostátních nebo městských akciovek, you name it. Objem práce marginální, odborné požadavky nulové, odpovědnost infinitesimální, plat nezanedbatelný.
Přidělení trafiky je nechutnost, ale udělat z 1000. opakovaní téhož trestný čin, jestliže 999 předchozích výskytů bylo OČTŘ přehlédnuto, to má znaky zjevné svévole, a svévolným v kvadrátu bylo vzetí obviněných do vazby. Proto je dobře, že Nejvyšší soud stíhání neumožnil, byť s odůvodněním kulhajícím na všechny paragrafy, a je nutné, aby – přes manifestní vnějškovou ošklivost tohoto procesu – ti tři „neprávem“ stíhaní byli odškodněni.
Co nutné arci není, je tisková zpráva ministerstva, presumující, že srdce daňově-poplatníkovo by mělo zaplesat, jak málo za tuto chybu Ištvana a jeho teamu onen nyní zaplatí, aniž by ovšem specifikovala, jak levné by to celé bylo, kdyby se s právními experimenty nebylo začalo, anebo, jak zákon předpokládá, avšak činí tak žel formou mrtvé litery, kdyby náklady experimentace museli ze svého uhradit sami experimentátoři.
[ad#velkadolni]
Nemohu si pomoci, celé mi to velmi připomíná případ exhejtmana Ratha a expremiera Nečase: je dobře, že prvně jmenovaného zavřeli a druze jmenovaného stíhají, ale daleko lépe by bylo, kdyby to bylo kvůli tomu, co oba spáchali, ne protože prohráli v navenek neviditelném politickém boji a pro své jednání si nezajistili dostatečné politické krytí.
ZDROJ: Tomáš Pecina