President a premiér

President Pavel příjemně překvapil, zato Fialova vláda konzumuje nechutnou břečku, kterou si sama navařila.

President Pavel

Pan president Petr Pavel měl proslov k politickým stranám a velice pozitivně zapůsobil tím že označil všechny za konstruktivní a neohrožující naši politickou orientaci na Západ. Tím do jisté míry podrazil soudruha Foltýna, který se snaží z některých politických stran nadělat „ruské šváby“.

Je naprosto jasné, že primárně si prakticky nikdo nepřeje nějakou recidivu stavu, který tu byl před rokem 1989. Faktem ovšem také je, že onen Západ, jak jsme ho poznali za studené války, dnes už prakticky neexistuje. Je prožraný rakovinou neomarxismu a v řadě momentů je ještě více socialistický než předlistopadový moskevský režim.

Ostatně, to můžeme zvlášť pozorovat nyní, když vidíme, jak nám bruselské centrum hází klacky pod nohy, když se snažíme o výstavbu nových jaderných bloků, zatímco Moskva výstavbu jaderných elektráren na území svých satelitů, včetně Československa, silně podporovala a za její vlády vyrostly jak

Jaslovské Bohunice, tak i Dukovany, do pokročilé rozestavěnosti byl doveden Temelín a rozestavěny byly i Mochovce. Dokonce nám aktuálně EU zakázala u nás balit (nikoli vyrábět) penicilín, zatímco pod „krutovládou Moskvy“ jsme vyráběli řadu antibiotik jak pro vlastní potřebu tak i pro další státy východního bloku.

Takových případů by se našlo větší množství a v souvislosti s neomarxistickou progresívní paralýzou bruselského centra přibývají stále další, aniž by to bylo kompenzováno alespoň nějakým pozitivním vývojem v jiných oblastech.

Tedy ano, na Západ musíme zůstat orientováni a našimi prioritami by měly být demokracie a tržní ekonomika, ale tyto hodnoty se v EU už prakticky nenalézají. Měli bychom tedy parafrázovat ono známé „kdybychom neměli Rakousko, museli bychom si ho vytvořit“ od Františka Palackého, zhruba ve smyslu „když už Západ v EU neexistuje, musíme si ho udělat sami“.

Premiér Fiala

Pan premiér Fiala dělá vše proto, aby ještě více snížil popularitu a důvěryhodnost trojspolku Spolu. Popularita a důvěryhodnost tohoto seskupení, spolu s vládou a postem premiéra, neustále, byť s drobnými výkyvy, klesají a všichni, kdo se o tyto průzkumy zajímají, čekají se zadrženým dechem, kdy dosáhnou záporných hodnost.

Přitom, je mi velice líto, jako rektor MU byl pan premiér vysoce úspěšný a oblíbený a dokázal udělat mnoho pozitivního.

Jediné vysvětlení, které se nabízí, je onen zákon profesora Parkinsona, podle něhož v hierarchicky uspořádané organizaci (a republiku za něco takového považovat zcela jistě můžeme) jsou lidé, kteří se osvědčí na své pozici, posunuti na pozici vyšší. A pokud se na nějaké pozici už neosvědčí, protože je nad jejich síly a další kompetence, tak na ní zůstanou. A nakonec jsou všechny pozice v takové organizaci obsazeny lidmi, kteří na ně nemají kompetence.

Víceméně je ČR velice názornou ukázkou platnosti tohoto zákona a pokud se podíváme na Brusel, platí to tam snad ještě lépe a radostněji.

Rovněž jsem toho názoru, že stále větší procento občanů chápe existenci zákona, který lze definovat asi tak, že „cokoli vláda udělá, je to špatně, a pokud to vypadá dobře, znamená to jen, že jsme onen akt dostatečně a do všech důsledků nezanalyzovali“. A, pochopitelně, z lidí, kteří tento zákon v nějaké podobě vzali za své, byť třeba jen ve formě instinktivně pochopené a ne takto definované, se verbují jednak ti, kteří přecházejí od SPOLU (a částečně i STAN) jinam, případně ti, kteří jsou odhodláni zůstat o volbách doma.

Jsem toho názoru, že stále roste naléhavost úkolu vyměnit politické strany u kormidla našeho státu, protože se stávající vládou nelze očekávat žádnou pozitivní budoucnost. Pan president Petr Pavel tohle asi začíná chápat také. Byť „jedna vlaštovička jaro nedělá“ je jeho jednání s politickými stranami něčím, co v nás může vyvolat opatrný optimismus.