Pomůže nám zvýšení porodnosti?

Hodně se píše o tom, že bude nutné zvýšit porodnost, protože jinak se náš stát ocitá na sestupné dráze počtu obyvatel obecně a procenta obyvatel v produktivním věku, generujících daně, zvláště.

Realita

Toto je zcela jistě naprosto realistické. Ostatně, před časem jsem se zmiňoval, že by bylo vhodné odstranit překážky pro to, aby G a L páry mohly mít děti, protože i tyto děti, nerodící se z důvodu náboženské bigotnosti některých členů vedení státu, chybějí v onom poměru „přispívá do státního rozpočtu versus dostává ze státního rozpočtu“.

Problém je však i někde jinde.

Z řady i v dohledné době narozených lidí naše školství vychovává ekonomicky naprosto bezcenné jedince, kteří sice dostávají jakési platy, z nichž odvádějí daně a platí za zdaněné zboží a služby, ale peníze, které od státu či různých státem financovaných institucí dostávají, nejsou podloženy vytvářením nějakých hodnot, pozitivně přispívajících k ekonomice státu. Tedy k vytváření zboží a služeb, zpeněžitelných buď na tuzemském trhu nebo v zahraničí.

Problémy

Bude-li uvedený jev pokračovat, či se dokonce zvyšovat, bude zvyšování porodnosti na nic, protože nějaké děti „navíc“ budou prakticky ekonomicky bezcenné či dokonce škodlivé. Pokud totiž platíme někomu za nic, tak v podstatě vyrábíme inflaci.

Dalším problémem jsou mladí lidé na postech, které státu nejen nepomáhají, ale ještě ekonomicky škodí. To se jistě týká velikého počtu různých aktivistických NGO, ale v podstatě se to v dnešní době již týká celých oborů na řadě vysokých škol „humanitního“ zaměření, kde jsou organizovány státu jednoznačně škodící aktivity (typu „ještě tvrdšího boje za klima“), případně jsou studentům vymývány mozky nesmysly, hlásané řadou „odborníků“, jejichž bláboly zpravidla neobstojí v konfrontaci s fakty. Tyto lidi perfektně charakterizuje výrok bývalého US presidenta Bidena: „My, demokraté, upřednostňujeme pravdu před fakty.“ Je to ostatně, patrně za celou dobu jeho presidentování, jediný výrok tohoto pána, dávající smysl.

Je tedy třeba jasně a natvrdo říci, že důchodci nejsou jedinou složkou populace, která „bere peníze za nic“. Navíc i ono „nic“ lze dosti často zpochybnit tím, že tito lidé např. hlídáním vnoučat a jejich voděním do školek, škol a různých kroužků umožňují ekonomické aktivity svých dětí. Některé státy toto berou v potaz a takto aktivním důchodcům příjmy zvyšují podobně, jako kdyby pracovali.

Daleko větším ekonomickým problémem jsou příslušníci různých pochybných organizací, kteří žádné hodnoty nevytvářejí a jen celkově v ekonomice škodí.

Řešení?

Koryfejové „humanitních“ fakult kvílejí, že dostávají od státu méně peněz než jiné fakulty a vysoké školy. Faktem ovšem je, že ony jiné obory si často jsou schopny získat finance cestou spolupráce s praxí, expertizní činností apod. Jistěže lze očekávat, že např. překladatel z či do různých cizích jazyků hladem nezemře. Hladem nezemřou technici, většina přírodovědců, provozovatelé medicíny a paramedicínských oborů apod.

Zcela jistě se neuživí „odbornici“ na gender, multikulturalismus, ženy s penisy a muže s vaginami a podobné bezcenné nesmysly, které jako rakovina prolezly humanitně orientovanou větev našeho školství. V podstatě to samé se týká i ekologie, která se sice nyní učí povinně skoro všude, ale studenti exaktních oborů k ní mají asi stejný vztah jako naše generace k „marxáku“. Už proto, že bláboly v tomto oboru hlásané, stejně jako bláboly marxistů z dob mých studií, nevydrží konfrontaci s fakty. Jistěže, ekologie byla kdysi vědecký obor, zabývající se vztahy v biosféře, ale to, co se dnes učí, je jen bezcenná a většinově explicitně lživá ideologie.

Můj názor je ten, že bezcenné či dokonce škodlivé obory by měl stát přestat podporovat. Ať si seženou sponzory, ať poskytují „vzdělání“ za ekonomické školné (tj. takové které pokryje vše, od fondu oprav budov až po platy uklízeček), případně ať placeně zpřístupní své přednášky veřejnosti coby kabaret, či cokoli dalšího. Pokud se uživí, dobře. Alespoň nebudou jejich příjmy zvyšovat inflaci. Pokud se neuživí, ať skončí.

Druhá věc je, že stát by měl přestat podporovat veškeré politické a ideologické NGO. Přibližně z těch samých důvodů. Pokud z nich alespoň část zanikne a lidi z nich budou muset dělat něco užitečného (třeba umývat nádobí v hospodě, na nic víc stejně kvalifikaci vesměs nemají), stanou se z nich přispěvovatelé do státního rozpočtu. Nebo budou muset emigrovat do států bohatších a tudíž ochotnějších parazity živit. V obou případech by to byla pro stát výhoda, protože by se zvýšilo procento občanů dělajících nějakou ekonomicky užitečnou práci.

Výše uvedené navíc akcentuje současné dění v USA, protože vedení tohoto státu se rozhodlo razantně utnout financování podobných bezcenných či škodících organizací a některé z nich se ocitají „na suchu“, protože jejich příjmy z jiných zdrojů jim nepokryjí ani režii.

Řešení

Z uvedeného pochopitelně plyne, že by neměly být podporovány obory na vysokých školách naprosto bezhlavě, jen na základě nějakých politických či ideologických žvástů. Mělo by být jasně spočteno, co společnosti přinese např. lékař nebo elektroinženýr, a co přinese profesionální zelený Khmer či „odborník na gender“. A zohlednit to, že od těch prvních dvou jdou do rozpočtu státu peníze z jejich aktivit i v případě, že jsou placeni státem, zatímco ti další jsou placeni (přes různá „stipendia“, „granty“ apod.) státem, aniž by cokoli státu přinášeli.

A obory, z nichž vycházejí lidé státu neužiteční, by měly být na dotacích skrouhnuty.

Další věcí je, že v ekonomické sféře nám spíš chybí střední technické kádry, absolventi kvalitních učebních oborů nebo průmyslovek, kteří jsou nezbytní pro vysoce kvalifikované práce v řadě oborů, v nichž jsou vytvářeny nějaké hodnoty. Dokázal bych si představit, že přijetí na některé „zbytné“ obory v oblasti humanitních věd by bylo podmíněno získáním takovéto kvalifikace, aby se po likvidaci NGO nebo jiné „užitečné“ organizace neocitli její členové na sociálních dávkách.

Ano, znám tu pohádku, v níž se princ, aby mohl dostat princeznu, musel vyučit řemeslu (stal se košíkářem) a hodilo se mu to, když byl zbaven trůnu.

Ostatně, ona to tak úplně pohádka není, např. princové habsburského rodu byli vedeni k získání základů nějakého řemesla (snad jen ne ti, co je čekala vojenská nebo duchovní dráha). Nicméně i tak tuto pohádku, i tu realitu, považuji za inspirující. Vazba zbytečných a nesmyslných oborů na získání smysluplného výučního listu by určitou logiku měla.

Existuje ještě jedna oblast, v níž se prolínají užitečné proudy s balastem, a to je umění, ale to už je trochu jiná pohádka, jak psával pan Kipling.

Takže nelze jen bezhlavě provádět propopulační opatření, byť ta jsou zcela jistě také potřebná, ale je třeba zajistit, aby takto vzniklá populace byla pro stát a celou společnost přínosem, a ne přítěží.