Pochybnosti o číslech, aneb kolik je vlastně v Itálii mrtvých?

Čísla ze severoitalských obcí zpochybňují současné statistiky nemoci Covid-19.

Italské úřady poskytují každý den v 18.00 statistiky nových případů a úmrtí. Počet úmrtí se v posledním týdnu pohybuje ve vyšších stovkách. Takto vypadá graf převzatý ze stránky Worldometers. Tak například včera bylo 889 úmrtí.

Starosta jednoho z nejpostiženějších měst, severoitalského Bergama, však nedávno tyto statistiky razantně zpochybnil. Říká následující:

„V Bergamu zemřelo mezi 1. a 24. březnem 446 obyvatel. To je o 348 více než činí průměr za poslední roky (98). Oficiálně bylo 136 úmrtí kvůli Covid-19. Je jich 212. Kdyby byla smrtnost 1-2 %, měli bychom ve městě 17-23 tisíc nakažených.“

GIORGIO GORI, STAROSTA BERGAMA

Jeho námitka je vážná, protože je založena na neoddiskutovatelné realitě; ve městě velikosti Olomouce nemá za tři týdny co zemřít skoro pět set lidí.

Giorgio Gori není ve svých pochybnostech sám. Ve městečku Nembro (11 tisíc obyvatel) zaznamenali také prudkou špičku úmrtnosti, daleko vyšší, než činí oficiální statistiky případů Covid-19. (Článek v Corriere della sera).

Tentýž článek v Corriere della sera zmiňuje zkoumání úmrtnosti ve dvou dalších městech: Cernusco sul Naviglio (33 tisíc obyvatel) a Pesaro (94 tisíc obyvatel). V obou případech vychází počet „neobvyklých úmrtí“ (nad dlouhodobý průměr) na 6,1-násobek oficiálního počtu úmrtí na Covid-19.

Závěr? Nejenom u nakažených, ze kterých řada nemá žádné příznaky, ale i u mrtvých jsou celková čísla poněkud podezřelá. Což není úplně dobré, protože jak říká dr. Campbell ve své sérii videí, s neviditelným nepřítelem se nedá bojovat. K tomu, abychom tu nemoc mohli porazit, ji musíme nejprve dobře znát.

Dvě poznámky. Jedna kratší, druhá delší.

Ta kratší: nevíme, jestli všichni ti „mrtví navíc“ zemřeli na Covid-19 nebo ne. Je-li zdravotní systém přetížený, všechny choroby se stávají nebezpečnějšími. Třeba pro vás nepřijedou včas, když máte infarkt, nebo odloží důležitou operaci.

Přeplněné londýnské nemocnice se potýkají s přílivem lidí nakažených koronavirem. Na ostatní pacienty nemají kapacity a těm s rakovinou hrozí, že se stanou vedlejšími obětmi koronaviru.

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/koronavirus-sestra-nemocnice-velka-britanie-londyn-pacienti-nemocni-intenzivni-pece.A200329_090117_zahranicni_jhr

ROZHOVOR S ČESKOU SESTROU MARIÍ DUBSKOU

Už to je důvod, proč se snažit, aby špička průběhu infekce v čase nebyla příliš ostrá.

Ta delší poznámka: „exaktní“, nezaokrouhlená čísla vyvolávají v publiku obecně větší důvěru. Řekne-li se, že obětí je 889, působí to lépe, než řekne-li se, že jich je mezi jedním a dvěma tisíci. To první jako by psychologicky sdělovalo, že přehled o situaci je dokonalý. To druhé vcelku jasně prozrazuje, že není.

Jenže reálná spolehlivost těch čísel záleží hlavně na procesu, kterým se k nim došlo, a ten v chaotické italské situaci moc exaktní nebude. Daleko spolehlivější je to, co udělal starosta Giorgio Gori, totiž počítat všechny mrtvé a srovnávat jejich počet s běžným dlouhodobým stavem. I tam budou určité nepřesnosti, protože někdo zemře o samotě v bytě a najdou jej až někdy v květnu. Ale celkově vzato, pokud se člověk zrovna beze svědků neztratí při koupání v oceánu nebo nespadne do jícnu aktivní sopky, v civilizovaném světě dříve nebo později najdou jeho tělo a vystaví mu úmrtní list. Rozdíl mezi matrikou a skutečným stavem zemřelých nebude moc velký.

Naproti tomu zjistit, za které úmrtí může Covid-19 a za které ne, je v současné italské situaci daleko obtížnější, protože lékaři musejí pečovat o živé pacienty a nemají čas zkoumat těla nalezená mimo nemocnice.

Až budou jednoho dne historici studovat celkové efekty Covidu-19 na různé společnosti, budou nejspíše postupovat právě stylem Giorgia Goriho. „Excess deaths“, nadpočetná úmrtí, jsou asi nejlepší měřítko, které máme k dispozici. Skrze ně se dá dopátrat po reálných poměrech i ve státech jako Mexiko, kde se všechny podezřelé případy až do potvrzení Covidu-19 klasifikují jako „atypický zápal plic„.

Velkým oříškem pro budoucí výzkum ale bude zjistit, jak to skutečně proběhlo v Číně. Tady můžeme soudit jen z náznaků – například z dovozu tisíců uren do pohřebních služeb ve Wu-chanu, kde přitom podle vládních údajů mělo zemřít jen 2535 pacientů.

Upřímně, podívám-li se na úmrtnost v Lombardii a v Madridu, dvou bohatých a vyspělých regionech světa, nedokážu ani předstírat, že tomu číslo 2535 věřím.

• MARIAN.KECHLIBAR