13.5.2025
Kategorie: Společnost

Petr Pavel: Věřím, že v případě války lidé vezmou zbraně a půjdou zemi bránit … také jsme se zasmáli?

Sdílejte článek:

MILENA DOUŠKOVÁ

Tak náš prezident Petr Pavel si myslí, že půjdeme bránit svoji zemi. Není větší omyl než ten jeho. Kdo ji má bránit? Je tady jen hrstka vlastenců, a ti budou rádi, když ubrání sami sebe a své rodiny. Navíc – kde ji mají bránit a před kým? Má snad pocit, že Rusové přejdou Ukrajinu, Polsko, Slovensko a napadnou Česko? Proč by to proboha dělali? Nebo má prezident přání, aby se naši chlapi vydali na Ukrajinu bránit jakési podivné hodnoty EU – a také ty jeho vlastní? Tak ať se jich zeptá sám a uvidí, kam ho pošlou. Nejsou ochotni bránit ani vlastní zemi, natož dobrovolně položit život za toto směšné unijní zřízení. Prezident asi spí a sní.

A teď si řekněme na rovinu, jaká je realita. V armádě chybí tisíce vojáků. Náborové kampaně jsou k smíchu. Ti, co tam byli, často odešli. Ne protože by byli zbabělci, ale protože prohlédli, že se z armády stal spíš politický nástroj než obranná složka. Copak opravdu někdo věří, že dnešní mladý muž – vychovaný v pohodlí, oblbovaný médii a vyděšený kdejakou virózou – půjde dobrovolně do zákopů? Za co? Za Fialu? Za Pekarovou? Za Danuši, co by nejradši bránila Brusel, ne Brno?

Zatímco elity sní o „evropské armádě“, lidé přestávají důvěřovat i vlastní vládě. Nevěří, že je vůbec schopná něco řídit, natož je vést ve válce. A prezident, ač bývalý voják, působí dojmem, že z reality utekl. Možná nosí uniformu, ale rozhodně nenosí zdravý úsudek. Mluvit o hrdé obraně vlasti je krásné – ale až když tu vlast někdo řídí s rozumem, úctou a důvěrou lidí. Ne když ji proměnil v provincii impéria, které kašle na vlastní občany a žene je do konfliktů, jež nejsou jejich.

Ne, pane prezidente. Nepůjdeme bránit to, co už dávno přestalo být naší zemí. A dokud si tohle nahoře neuvědomíte, zůstane vám jen prázdná slova a prázdné kasárny.

Vzpomínáte na rok 1938?

Tehdy lidé skutečně chtěli bránit svoji zemi. I přes Mnichov, zradu spojenců a nátlak politiků, stála republika na vůli obyčejných lidí – sedláků, dělníků, učitelů – kteří věřili, že brání něco, co má smysl. Ne Bruselské direktivy, ne něčí cizí zájmy, ale domov, jazyk, půdu, vlastní stát. A co máme dnes? Rozbitou zemi, kde se místo vlastenectví pěstuje poslušnost k EU, kde národní suverenita padla za oběť kariérám několika patolízalů. Kde vláda ohrnuje nos nad vlastním národem a prezident sní o tom, že se z nás stanou hrdinové z propagandistických brožurek NATO.

Ale národ není blbý. Když ho zradíte, nečekejte, že za vás položí život. Místo mobilizace tu spíš hrozí exodus. Až někdo skutečně ohrozí naši zemi, obrátí se lidé ne na prezidenta, ne na NATO, ale na sebe navzájem. A až tehdy možná vznikne něco, co bude stát za obranu. Ale rozhodně ne pod vaší vlajkou, pane Pavle. Té už lidé nevěří.

POLITIKARINA.CZ

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (28 votes, average: 4,71 out of 5)
Loading...
19 komentářů

Napsat komentář: Ina Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)