Osvobozena, ale nesvobodná

Asia Bibi vyhrála soud o svůj život. Kdy jej ale bude moci znovu začít žít, není patrné.

Dnes jen krátce. Před třemi měsíci jsem zde psal o případu pákistánské křesťanky Asii Bibi, jejíž devítileté stíhání za rouhání skončilo pravomocným osvobozujícím rozsudkem.

[ad#textova1]

Jelikož je zjevné, že nešťastná žena by na pákistánských ulicích byla chodícím terčem pro nepřátelské davy, začalo opatrné pátrání po zemi, která by jí a její rodině poskytla azyl. (Přesně kvůli tomu ostatně azylové právo kdysi vzniklo.)

Mezinárodní pozornost přitom vzbudila britská premiérka Theresa May tím, že azyl Asii Bibi nenabídla. Podle Wilsona Chowdryho z britské asociace pákistánských křesťanů, který u vlády v této věci lobboval, se ve Whitehallu obávali „potenciálních nepokojů, útoků na ambasády a civilisty“.

Poznámka MK: To je nejspíš realistický odhad situace, protože už před třiceti lety, v době vydání Satanských veršů, se ulice britských měst zaplnily vzteklými fundamentalisty pálícími výtisky knihy.

Nenašel jsem původní reportáže z roku 1988, takový materiál bývá málokdy online; ale zde máme aspoň reportáž z čerstvější události, totiž protestu britských muslimů proti pasování Salmana Rushdieho na rytíře.

Ale zpět k naší dnešní kauze.

Na přelomu roku nabídla Asii Bibi a její rodině azyl Kanada. Děti už v Kanadě jsou a jednu chvíli to vypadalo nadějně i pro Asii samotnou. Podle toho, jak její případ ustoupil z čelních stránek světových novin, mohl vzniknout dojem, že vše je skoro vyřešeno.

Bohužel není. Pákistánské úřady osvobozenou ženu stále ještě de factovězní, tzv. „prozatímně“, ale bez konkrétního termínu. Vypadá to na úmyslné průtahy. Její známý Aman Ullah, který už dříve zprostředkovával v její kauze jednání se zahraničím, řekl novinářům, že ji policie převezla do města Karáčí, kde ji drží zavřenou v jednom pokoji. Osvobozená vězenkyně (to jsou paradoxní kategorie, že?) podle listu Washington Postnesmí ani komunikovat s vnějším světem.

Na jednu stranu asi můžeme být rádi, že nepřišla o hlavu; na druhou stranu se její faktické postavení moc nezlepšilo, čtyři stěny jako čtyři stěny. Osobně si myslím, že někde v zákulisí dojednávají Kanaďané s Pákistánci konkrétní finanční výši její „propustky“ a že to může ještě notnou dobu trvat.

S tímto postupem ostatně máme v České republice také jisté (a poměrně drahé) zkušenosti.