
Operace FF UK: Anatomie jednoho PSYOPU
PAVEL J. HEJÁTKO
„Ve válce o mysl obyvatelstva není důležité, co se stalo. Důležité je, co si lidé myslí, že se stalo.“— Neoficiální poučka vojenské psychologie
V prosinci roku 2023 byla Česká republika podrobena tiché, chirurgicky přesné operaci. Nešlo o teroristický útok, nešlo o čin vyšinutého jedince. Šlo o kontrolovaný incident s cílem ověřit tři věci:
1. Efektivitu krizového řízení v reálném čase.
2. Propustnost a ovladatelnost veřejného diskurzu.
3. Chování společnosti pod vlivem cílené emoční saturace.
Ve světě zpravodajských her a psychologických operací (PSYOP) jde o tzv. „live environment simulation“ – tedy řízenou krizi s reálnými následky a fiktivním rámováním. Zda šlo o test domácí provenience (pravděpodobně BIS, ve spolupráci s krizovými specialisty MVČR), nebo o outsourcing zahraniční služby (např. NATO/CYBERCOM), zůstává nejasné. Ale průběh, řízení a následné „vyšetřování“ odpovídají manuálům hybridního vedení informační války.
Fáze I – Incident
Střelec. Identifikovatelný, připravený, s plánem, manifestem a historií. Vše přichystané k veřejné spotřebě. Mediálně snadno uchopitelný profil – archetyp osamělého vlka. Tato fáze měla jediné cíle:
Otevřít masivní mediální prostor.
Vytvořit emocionální náraz.
Polarizovat diskusi a rozvrátit vnitřní kognitivní rovnováhu veřejnosti.
Zatímco veřejnost hledala „proč“, operativci sledovali jiný parametr: rychlost šíření strachu a zpětnou kontrolovatelnost narativu.
Fáze II – Mlžení a výpadky
Následné vyšetřování bylo přímo učebnicovým příkladem řízené nekompetence. Nejednotná komunikace. Odmítání odpovědnosti. Nulová transparentnost. Šlo o tzv. deliberate confusion cascade – vědomé vytváření šumu, kde fakta ztrácejí ostrost a veřejnost se stáhne do pasivity.
Policie neposkytla přímé odpovědi. Bezpečnostní složky zavedly procesy s minimální publicitou. A mediální prostor začal být saturován nikoli informacemi, ale emocemi. To je klasická emoční obálka (emotional envelope) – technika, která zakrývá jádro příběhu vrstvami lidských tragédií, aby byla každá otázka považována za necitlivost.
Fáze III – Eliminace rušivých vektorů
Do systému však vstoupil neřízený element: Lenka Šimůnková. Matka, která místo pasivního přijetí role oběti přešla do aktivního odporu. Identifikovala konkrétní osoby, žádala konkrétní odpovědnost a především – přestala hrát podle scénáře.
Její veřejná kampaň, včetně billboardu, byla krátká, ale účinná. Reakce systému byla rychlá: odstranění, diskreditace, umlčení. Její smrt je oficiálně označena za sebevraždu. Neoficiálně? Neutralizace vektoru nestability.
Fáze IV – Reset a kontrola škod
S odstupem času lze pozorovat známky následné fáze: resetovacího protokolu. Média přestala používat výrazy jako „pochybení“, začala přejímat terminologii o „osamělém šílenci“, „nešťastné události“ a „složitém duševním stavu pozůstalých“. Kritici jsou rámováni jako přetížení či emocionálně zničení jednotlivci.
Veřejnost se stahuje do kolektivního mlčení. Cílový stav PSYOPu je dosažen: zmatek bez viníků, lítost bez odpovědí, smíření bez spravedlnosti.
Závěrečné hodnocení
Incident na FF UK nebyl selháním státu. Byl to protokolální test odolnosti. PSYOP s obětí – a se scénářem.
Pokud byl úspěšný, čeká nás další fáze. Pokud byl příliš průhledný, bude přepsán. Ale pokud čtete tento text – zeptejte se: Proč se vlastně stále nic nedozvídáme?
Poznámka redakce: Článek je úvahou autora, nemusí nutně vyjadřovat názory redakce PP.
hejhátko se utrhlo ze řetězu bohnické léčebny
To je dementní úvaha.
Spoluviníky nynější sebevraždy jsou ti, kteří odmítli zveřejnit motivy DK, asi se jim nehodily. Možná motivem byl takový odpor k té válce, že chtěl předvést všem, co vlastně podporují. Tím by se policie očistila.
Tato PSYOP potvrdila jednu známou pravdu, že národ Čechů je národem zbabělců, a že si s nim může každý vytřít zádeli. Byl to zkušební vzorek a oni půjdou dále, stáhnou sem nějaké zahraniční nepřízpůsobivé a nastanou zde nožová dny, jako v Německu. Tento národ se měl ozvat, když nás napadli tenkrát Rakušanovi bojové jednotky u Národního muzea při sundávání ukrajinské vlajky, na youtube byly záběry, jak proběhl tento zásah proti nám, napsal jsem několik článků, jak to bylo u Národního muzea, nic to nebylo platné, tento tupý národ věřil Rakušanovi a jeho boys, tomuto národu není pomoci. Já si myslím, že paní Šimůnková to vzdala, až pochopila, že policejně prokurtorská mafie v tomto státě je neprůstřelná, že tu nenejde mezi nimi nikoho, kto by měl svědomí a charatker, a to na jedné straně, a na druhé straně, že to je tomuto národu úplně jedno, co tu s námi sehráli, že dokud nešlo o jejich vlastní děti, že jim to bylo úplně jedno. Došla k tomu, co já už vím minimálně dva roky a nervově toto poznání nezvládla. Takže viní jsme tu všichni, co jsme tu nechali Rakušana řádit.
Kdyby k fízlům nevybírali samotní fízlové pomocí psychiblábolů ten nejhorší nejdeviantnější odpad společnosti tak by jsme někdy nkde viděli i něco jiného v uniformách než nejhorší ulhnej vyfetovanej odpad společnosti ….
Je to hnus co se tady deje 🧐
Kdyby k fízlům nevybírali samotní fízlové pomocí psychiblábolů ten nejhorší nejdeviantnější odpad společnosti tak by jsme někdy nkde viděli i něco jiného v uniformách než nejhorší ulhnej vyfetovanej odpad společnosti ….
skript pro vložení komentáře vylešoval rakušan osobně s fialenkou?