Odvolávám, že neodvolám

A nejen ty. Defilují nám tu i Jidáš, Quasimodo, parta Samaritánů a Bůhví kdo všechno ještě. Vlastně se dá říct, že od nástupu Zemana, Babiše a té party zoufalců zvané ČSSD do vedení země jsme svědky jedné velké, nekonečné frašky. Trapas střídá podraz, lež se snoubí s hulvátstvím.

V novém dějství zvaném Tůdlenůdle Hamáčku prý prezident Zeman slíbil, že odvolá ministra kultury Staňka do 31.7. Ovšem zase neupřesnil kterého roku, což je u mstivého filištína jeho formátu docela prekérka.

Nicméně předseda ČSSD mu to, jako už mnohokrát předtím, spolkl i s čudlou na háčku a s blaženým výrazem socialistického soustružníka, kterému se podařilo zpevnit normu, předstoupil před novináře. Těm pak vyprávěl, že věří, že Zeman slib splní a Staňka odvolá, že věří, že předsednictvo nominuje domluveného Michala Šmardu na jeho místo, že věří, že ho Babiš jmenuje a Zeman poté podepíše a že věří, že česani nebudou muset odejít z vlády. Prakticky se tím ukázal jako největší věřící v téhle zemi, protože než se tohle stane, to už dřív v Lurdech vytryskne ze skály Velkopopovický Kozel.

Zajímavý na tomto vývoji je také fakt, že Zeman jediným mávnutím udělal dlouhý nos na ty, kteří dosud věřili, že podle Ústavy opravdu rozhoduje o obsazení ministrů prezident a ne premiér a taky to, že údajný hrdinný boj za život nejčestnějšího a neúplatného ministra bylo jen dalším oblbováním jeho příznivců. Mirek Dušín neexistuje a nikdy neexistoval. Zapomeňte.

Na druhou stranu je na Miloši Zemanovi sympatické, že místo pohodlného cákání se na loďce v žabinci v Novém Veselí si na stará kolena dá ještě tu práci a vodí houfy svých věrných voličů po lese plném přeludů a nesplněných přání. Jako tehdy s omluvou neomluvou za článek Peroutky, s prověrkou neprověrkou kancléře Mynáře, s lustračním osvědčením neosvědčením premiéra Babiše, jako tehdy, tenkrát, támhle, tuhle, onehdá a ještě stokrát potom, příště, napříště a i přespříště.

Autor: Petr Burian