O komunistickém bydlení

Motto „Kéž bys jen chodil po cestě dobrý a bedlivě dbal na stezky spravedlivých.“ (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Paterý užitek moudrosti, 2.20)

Jestli dnes někdo tvrdí, že pod vládou komunistů měli všichni byt, vyvedu jej z omylu. Bytová otázka byla jedna z nejpalčivějších problémů, bytů bylo nedostatek. Většina bytů byla státních, což je naprosto pochopitelné, protože po únorovém vítězství 1948 soudruzi zabrali činžovní domy, někteří z papalášů se nastěhovali do vil po bývalých továrnících, kterým jejich majetky v podstatě ukradli. Stavěly se také družstevní byty, které byly v porovnání se státními drahé. Nebylo ničím neobvyklým, že se více generací mačkalo v jednom bytě. Lidé uzavírali manželství mladí a bydleli se svými dětmi i se svými rodiči v jednom bytě. Žádná sláva. Existoval proto černý trh s byty, bujela korupce, rozhodovaly kontakty.

Co bylo doslova katastrofální, byla údržba bytů či domů. Komunisté dokázali zabavit majetek, což byly např. činžovní domy, ale pak se o ně de facto téměř nestarali. A podle toho domy vypadaly. Naše rodina bydlela v domě, který byl postaven v meziválečném období. Hezký dům, ale bohužel za vlády soudruhů sešel jako jemu podobné. Děravé okapy, z nichž crčela voda, když pršelo, zvlášť nepříjemné v zimě, kdy tající sníh přes noc umrzal, tvořily se tak klouzačky a mnoho lidí házelo tzv. mrchu (na kluzkém povrchu jim podjížděly nohy a oni padali). Sklep se hemžil krysami, i když na vstupních dveřích do sklepních prostor visela cedulka „Pozor, zde leží krysí návnada.“ Zřejmě někdo i jed na krysy kradl, neb v našem sklepě se jim dařilo vskutku dobře, některé z nich dokonce běhaly i po chodbách.

Když jsem se vdala, rodiče mi byt přenechali a odstěhovali se na chalupu. Toto byl jeden ze způsobů, jak přijít k dekretu na byt. S manželem jsme žili skromně, ono to jinak ani nešlo. Topili jsme uhlím, ale jednu zimu přestaly táhnout komíny a my začali pořádně mrznout. Domovní správa se opravdu o nic nestarala, odnášelo to všechno. Přišla řada na komíny. Po neskutečném martyriu nám odsouhlasili plynové topení, jenže byl problém sehnat plynový kotel. Obvolávali jsme všechny prodejny v Čechách, až se nám nakonec poštěstilo. Ve Slaném měli jeden plynový kotel. Jeden kotel v Čechách na jaře roku 1989. To si dnes nikdo neumí představit.

Situace s byty nebyla vůbec růžová, jak se dnes někdo snaží namluvit. Neříkám, že je dnes situace snazší, bytový problém setrvává, ale alespoň se o domy začal někdo starat. Srovnejte si vzhled domů před Listopadem 89 a teď. Nesrovnatelné. Jako spousta jiných věcí. Mohla bych ještě přidat devastaci životního prostředí a nedýchatelný vzduch v průmyslových oblastech, což opět odráželo myšlení soudruhů. Zkrátka to byli lidé s rudými mozky, většina z nich se jen oháněla rudou knížkou a ničemu nerozuměla.

Současní soudruzi mají rozhodovat o nové vládě, dostali prostor do ní mluvit téměř po třiceti letech. Kolik asi potlačeného vzteku v sobě musí mít, když se jim dostávalo prostoru jen v opozici, teď jim premiér v demisi podal ruku. Měli bychom si uvědomit vážnost a nebezpečnost situace, která nám hrozí. Komunisté se svou vazbou na Rusko, což je země s autoritářským a mafiánským kapitalismem. Nezdá se vám, že takovou podobu začíná nabývat i „kapitalismus“ u nás?