
Nevratný úpadek svědomí
JAN DUBINA
„Demokratické“ státy (křesťanské či židovské) i země muslimské mají již více než 2000 let morálně etický kodex společnosti, tedy otázku svědomí a autority ovlivněnou vírou křesťanskou, muslimskou a židovskou, resp. náboženstvími věřícími ve stejného Boha.
Po staletí se budovalo tradiční přesvědčení, že pravidla mravního života, jimiž se má řídit i svědomí, jsou člověku uložena Bohem nebo u stoiků jeho přirozeností čili přírodou. Takovým společným základem autoritativního mravního měřítka bylo pro celou západní tradici biblické „DESATERO“ nebo aspoň jeho druhá část, která zakazuje zabití (vraždu), sexuální deviace, krádež, lež a závist. „Nezabiješ!“ je primárně tradiční český překlad jednoho z přikázání desatera (5. podle katolického a luteránského a 6. podle židovského pravoslavného a reformovaného počítání). Přesnější překlad hebrejského slovesa „rasah“ by jeho obsah vyjádřil tvar „nebudeš vraždit“ či „nevraždi“
Nezbytnou míru soudržnosti lidských společností udržovala ve všech starších společnostech – a v mnohých udržuje dodnes – nepochybná autorita náboženská. Základní „božské“ principy, tedy „nezabiješ“ resp. „nebudeš vraždit“ přesto byly po celou dobu (rovněž více než 2000 ket) světskými vládami potlačovány a přebíjeny nacionalismem, náboženskou a rasovou nesnášenlivostí, touhou znásilňovat a drancovat, mocenskými územními chtíči, ekonomickými krádežemi (komodit dle návrhů nejvlivnějších lobbistů), kultem osobnosti popř. patologickým přesvědčením politiků, že oni jsou těmi pravými mesiáši apod. Postupně jsme se tak dostali do současné doby, v níž oficiální vlády podporují války, zabíjení, vraždy, zbrojení a dodávání zbraní do konfliktních míst. Zavazují se k většímu zbrojení a potažmo i k četnějšímu zabíjení.
Vlády tzv. demokratických zemí včetně té naší se začleňují do některých z více či méně protichůdných či nepřátelských skupin. Vlády prostřednictvím svých náčelníků, králů, premiérů, prezidentů apod. se pak snaží získat pod svou moc jinou skupinu, okrást ji, vydrancovat apod. (Dnes jsou důvodem nafta, nerostné suroviny, vzácné zeminy, egoismus atd.) K tomu státní ideologové vytváří příběhy, ideologii, popř. upravují náboženství. Je k zamyšlení, že všechny tyto často protichůdné ideologie jsou v dané oblasti (tam, kde se káží) absolutně pravdivé a nevyvratitelné. Své občany, kteří názorově nesouzní se státní ideologií, vylučují ze společnosti, zavírají do kriminálu či alespoň dehonestují přívlastky nebo i nadávkami. Občany v některých jiných skupinách (státech, soustátích, uniích či paktech s neidentickou ideologií) označují přímo za nepřátele. Své (poslušné) občany pak vedou k názoru, že vraždit lidi z jiných skupin, s jinými příběhy, jinou ideologií, popř. jinak upraveným náboženstvím je správné, žádoucí, etické a morální. Rozvíjí a znásobují výrobu zbraní a vyvolávají války. Je axiomem v ekonomice, že zvyšování počtu a výkonosti zbraní, zvyšování počtu zavražděných těmito zbraněmi a zvyšovaní spotřeby těchto zbraní je přínosné a vede ke zvyšování zisku (především) ve zbrojním průmyslu. Je zajímavé, že zástupci zbrojního průmyslu spolupracují se zástupci vlád států, resp. jsou s nimi přímo existenčně svázáni. Jedná se o státy, o kterých slyšíme nejčastěji ve zprávách včetně našeho státu.
Morální vývoj obyvatel této planety charakterizuje i tato další skutečnost. Je to „Caus belli“ – latinský výraz z mezinárodního práva, který označuje incident, událost nebo skutečnost postačující jako důvod k vyhlášení války. Za posledních více než 100 let se jedná např. o:
a) atentát na rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku Žofii Chotkovou – začátek 1. světové války,
b) fingované přepadení německé vysílačky v Gliwicích 31. srpna 1939 – začátek 2. světové války,
c) takzvaný Oděský masakr ze dne 2. května 2014. Tehdy při střetech s ukrajinskými nacionalisty a místními proruskými obyvateli zemřelo 48 lidí. Většina obětí zemřela v Domě odborů, který zachvátil požár. Lidé v hrůze vyskakovali před žárem z oken, pod nimiž čekali ukrajinští radikálové, kteří zraněné lidi dobíjeli a stříleli – začátek občanské války na Ukrajině a války mezi Ruskem a Ukrajinou,
K napsání tohoto článku mne doslova donutila skutečnost, že nová současná válka (ještě nevím, jak se bude jmenovat) nemá „Caus belli“. Amorálnost skutku, kdy 2 nemocní egoističtí staříci (Donald Trump a Benjamin Netanjahu) bezdůvodně napadnou stát Irán, zahájí nevyprovokovanou válku během mírových jednání mezi zástupci USA a Iránu, zavraždí zástupce státu Irán, vraždí i nevinné občany a srovnají se zemí různé stavby, kulturní i obranné objekty po celé zemi státu je strašná. K tomu ještě zavraždí 175 lidí (z toho asi 150 děvčat školaček) hned při zahájení války. Tato skutečnost a skutečnost, že nikdo tento strašný čin (vraždu dětí) neodsoudil, nepojmenoval viníky a nevolá po jeho vyšetření a odsouzení a potrestání viníků mne doslova děsí. Cca 45 dní od této události a již je „vymlčena“.
V našem světě nejvyšší morální autorita (alespoň se za ni považuje) – papež na Velikonoce planě tlachá o válce a jejím ukončení místo toho, aby věci pojmenoval, přesně specifikoval a odsoudil, resp. požadoval prošetření a odsouzení.
Ve sdělovacích prostředcích a různých médiích se neustále diskutuje o tom, zda Pávek pojede exhibovat do Turecka nebo ne (což opravdu není důležité) a toho, že se svět řítí do záhuby, že státy unáší a vraždí představitele jiných států, že lidský život je pro politiky bezcenný, toho si nevšímáme. Po 1. světové válce se říkalo, že byla tak hrozná, že další válka již nebude. Po 2. světové válce se již neříkalo nic. Po této válce již nebude nikdo, kdo by mohl něco říct.
To mne děsí. Je mi z toho zle.
- Trump a konec teheránských iluzí - 13.4.2026
- Návštěva u Šafrů - 13.4.2026
- Tak Orbán prohrál. Jak dlouho ale udrží vítězná strana své vítězství? - 13.4.2026


Když už o svědomí, tak o svědomí resp. sVĚDOMÍ, v případě pověřence? Filipa Turka k jeho srovnávání pana Viktora Orbána a pana Václava. Havla.
Má ten hoch, který ač vypadá dospěle, ale jako dospělý se nechová, neboť zatím nedospěl a otázkou je zda někdy toto něco jako pověřenec někdy dospěje, kliku,
že Václav Havel nemůže vstát z mrtvých a nandat, samozřejmě po havlovsku nikoliv po rajchlovsku, macinkovsku a samozřejmě turkovsku, mu to.
Václava Havla si pane Filipe Turku vůbec, ale fakt vůbec neberte do své – vlastně vůbec nikam.
Proč? Protože Vy jste jen ubohý, nadutý a hloupý napomádovaný fracek.
Tomáši,
Za to ty seš jen ubohý, nadutý nácek.
Není to nácek. Je to havlistický demokrat bojující proti komunismu. Ale je pravda, že to jde od sebe rozeznat jen těžko.
Když někdo zmíní jméno Václav Havel, otevírá se mě kudla v kapse.
https://magyarhirlap.hu/velemeny/20260405-a-bucsai-hamisitas
hodně otázek, málo odpovědí…
Kdyby lidé věděli,kdo to byl Václav Havel asi by změnili názor.
Václav Havel? To byl ten z výprodeje z teleshoppingu dva ze cenu jednoho? Ten byl dobrej, a jak hezky sliboval, ten mohl i do politiky. Možná by ho zaměstnali i někde v divadle.
Jo copak vašek lahváč veškrna a jeho dozorový důstojník kníže šláfenberg…
Ti nás stáli miliard z našich daní.
Autor se nemusel tak namáhat, stačilo napsat „nenávidím Židy a chci je všechny nechat pobít“.
Anton Beywal
já taky nenávidím Židy, ale pobil bych jen tak stovku těch nejbohatších. Ti mají na svědomí všechna svinstva na světě.
Jak jsem dočetl že morálka lidí je na základě desatera, tak dál už jsem se neobtěžoval.
Jasně chápu že pro věřící začal svět až s Ježíšem (či jiným chlápkem – u kterého se dnes neshodnou ani na barvě kůže), ale „morálka“ tady byla deseti tisíce let před tou jejich pohádkou.
Co se bible týče: philb61.github.io/