Navrhne Trump Putina na Nobelovu cenu?

USA zabily íránské vedení; vedení, které vyjednávalo a chtělo podepsat dohodu. Teď má Írán v čele lidi, kteří mají jediný program, válku. Duchovním vůdcem byl zvolen Modžtaba Chameneí, který by v čase míru byl bez šance. Už jen proto, že starý pán, Alí Chameneí, dal rozhodně najevo svůj nesouhlas s nástupem syna na jeho místo (několikrát to řekl, napsal do závěti). 88 ajatoláhů přesto názor Alího ignorovalo a zvolilo Modžtabu. Volbu ovlivnili mrtví. Američané během jediného dne zabili Modžtabovi manželku, syna, otce i matku. Ajatoláhové usoudili, že takový člověk neuhne, nekapituluje.

Ještě v lednu teheránský režim balancoval nad propastí. Rozsáhlé nepokoje, tisíce mrtvých protestujících. Dnes Íránci volbu mezi změnou režimu a loajalitou k vedení státu rozhodli ve prospěch loajality. Američanům se povedlo nevídané, masakrem v dívčí škole v Minabu sjednotili Írán tak, jak nebyl jednotný od revoluce 1979.

Trump zřejmě očekával, že útok 28.2. 2026 na Írán proběhne stejně jako v červnu 2025. Jednoduše, úspěch zaručen, Íránci se zase nezmůžou na odpověď. Kdy to americkému velení došlo? Už druhý den? Že tentokrát neválčí s Íránem, ale zabředli do proxy války s Ruskem. Přes veškerou sofistikovanou obranu se Íráncům podařilo zaútočit nejméně na osm amerických vojenských základen v regionu (mapa zde). S chirurgickou přesností drony napadají na základnách nejprve komunikační nástroje (radary a satelity), pak lidské zdroje (ubikace), a teprve na posledním místě sklady zbraní a munice. Ruská škola, ruská optika, ruští poradci. Samotné íránské ozbrojené složky, při vší úctě, nedisponují zpravodajskými informacemi takové hloubky.

Írán měl vždy solidní vztahy s muslimskými zeměmi v Zálivu, přes Saudskou Arábii obcházel sankce. Kdopak mu poradil, že je nutno tyto státy vybombardovat? I kdyby v pondělí válka skončila, Bahrajn, Katar a Kuvajt v úterý nespustí rafinerie, neotevřou je ani týden poté; jsou zničeny. Stejný osud možná čeká rafinerie v Emirátech a Saudské Arábii. Jak je to vážné, ukazuje urychlený přesun systému THAAD z Jižní Koreje do Perského zálivu (zde). Na světe existuje 15 kusů THAAD, 8 z nich bylo v Zálivu. Írán během deseti dnů dva THAAD zničil, ačkoliv byly považovány za nezničitelné. Jeden ten systém stojí cca miliardu dolarů, jeho výroba trvá přes půl roku.

Dřívější úvahy, že Írán nemá na dostatečné úrovni námořní operační velitelství, které by bylo schopno naplánovat a realizovat uzavření Hormuzského průlivu, se ukazují jako mylné. Írán ho opravdu asi nemá, ale má poradce z nejmenované velké země na R! Američané slíbili ochranu lodím plujícím Hormuzským průlivem. Výsledek? Tři nákladní lodě v průlivu právě hoří (zde). Posádky se evakuovaly, náklady šly ke dnu. Íránský ministr zahraničí pak ve videorozhovoru (zde) objasnil cíl, dosáhnout v dohledné době ceny 200 dolarů za barel ropy. Připomínám, že při ceně 100 dolarů za barel západní ekonomiky mají velký problém, při ceně 120 dolarů jdou do recese, cenu 200 dolarů jsme ještě nikdy nezažili.

Ropa a plyn nejsou jediná noční můra. 85% veškerých potravin státy v Zálivu importují, po moři. Společenská smlouva mezi prostým obyvatelstvem a šejky je postavena na blahobytu i té nejnižší třídy. Pokud za měsíc dojde jídlo, přijdou revoluce.

Trumpova motivace, proč volal Putinovi, je objasněna. Donald v tuto chvíli může z hodiny na hodinu válku ukončit – řekne, že cíle byly splněny a USA vyhrály. V reakci na to Írán oznámí též vítězství, protože vyhnal Američany. Všichni vyhrají, systém win -win, a svět bude tomu rád. Jenže je tu háček v podobě spekulací, že Rusové zvažují „darovat“ sužovanému Íránu několik Orešniků. Orešnik je hypersonická střela, uvedená v 2025, a je považována za nezachytitelnou současnými obrannými systémy NATO (zde). Několik Orešniků válku nerozhodne, ale potopit největší letadlovou loď USS Gerald R. Ford by asi svedlo. Pokud by se tak stalo, Trump by nemohl ohlásit konec války, USA by musely přistoupit k pozemní intervenci, vedle které by vietnamská válka vypadala jako sokolský slet.

I Rusové nepochybně zvažují pro a proti. Na straně jedné, zatáhnout USA do vleklé vyčerpávající války, lákavá představa; na straně druhé, Trump by skončil, a ať je jaký je, v Moskvě ho berou něco jako kámoše z mokré čtvrti. V této souvislosti musíme upozornit na roli viceprezidenta J.D. Vance, který se od války s Íránem okatě distancuje. Není to jeho válka. Rozumně čeká na příležitost, jeden chybný krok a Donald čelí impeachmentu.

Takže jako vždy, nakonec to rozsoudí cena. Co může Trump nabídnout Putinovi? Že USA nebudou Ukrajině dodávat střely dlouhého doletu. Nebudou, už žádné volné nemají. Že USA nebudou Ukrajině poskytovat zpravodajské informace. Nebudou, všechno se už řeklo. Že USA zruší sankce vůči Rusku. Už je ruší. Ne, ne, Donaldova nabídka musí Vladimíra zaujmout. Rozhovor 9. března tak mohl začít větou: „Vladimíre, chtěl bys Nobelovu cenu?“ Vůbec ne špatný začátek. Pravděpodobně ale ten rozhovor začal otázkou: „Vladimíre, chtěl bys Pobaltí?“