19.1.2026
Redakce
2
Kategorie: Ekonomika556 přečtení

Nákupní spirála, cílená strategie k ovládání lidstva

Sdílejte článek:

MAREK DOBEŠ

Lidé málokdy uvěří, že se zásadní historické události odehrály zcela přirozeně.

Je mnohem pohodlnější předpokládat, že svět řídí tajné služby, mocné skupiny a neviditelní loutkovodiči, kteří tahají nitky. A také to dává větší smysl naší existenci. Copak by nás čistý chaos mohl dovést tam, kde nyní jsme? Nákupová spirála zní možná trochu složitě, takže jinak – co ku*vítko? Už jste slyšeli?

Vítejte v éře, kdy je váš nákupní seznam nebezpečnějším dokumentem, než tajné protokoly z Oblasti 51. U Roswellu. Pokud jste někdy zažili ten zvláštní stav vědomí, kdy jste si šli do obchodu pro jeden obyčejný ručník a skončili u kompletní rekonstrukce koupelny včetně instalace chytrého bidetu, který na vás mluví korejsky, stali jste se obětí nákupové spirály. V psychologii se tomu říká Diderotův efekt, pojmenovaný po francouzském filozofovi, který dostal nový rudý župan, a následně musel vyměnit veškerý nábytek, protože vedle tohoto domácího roucha vypadalo náhle pro jeho mysl estéta vše ostatní jako veteš z popelnice. Jenže zatímco vědci mluví o narušené estetické rovnováze, internetoví badatelé v tom vidí něco mnohem temnějšího a propracovanějšího.

Podle nejrozšířenějších konspiračních teorií totiž nákupní spirála není jen přirozenou lidskou slabostí, ale řízeným procesem sociálního inženýrství. Existuje silný proud názorů, že moderní produkty jsou záměrně navrhovány jako „digitální vězení“. Nejde jen o to, že se pračka rozbije den po záruce, ale o celou infrastrukturu nekompatibility. Koupíte si nový telefon, ale ten nemá díru na sluchátka, takže potřebujete bezdrátová. Ta zase potřebují speciální pouzdro a pouzdro vyžaduje novou verzi Bluetooth, kterou má jen nový notebook. Tato teorie tvrdí, že korporace nás takto udržují v permanentním stavu finanční nesvéprávnosti, abychom nikdy nenašetřili dost na to, abychom se stali skutečně nezávislými na systému.

Ještě o stupeň výš jsou teorie, propojující nákupní šílenství s agendou Světového ekonomického fóra a jejich slavným, nebo lépe řečeno děsivým programem, že v roce 2030 nebudeme nic vlastnit a budeme si to šťastně půjčovat. Samozřejmě za pravidelné platby. Asi jako když autor tohoto článku měsíčně zásobuje honorářem Microsoft, že mu laskavě zapůjčil Word.

Podle těchto teorií je nákupní spirála psychologickým beranidlem, které má lidstvo totálně předlužit. Jakmile se průměrný občan zaplete do spirály půjček na věci, které ladí k jiným věcem, dosáhne bodu zlomu. V tu chvíli stát nabídne „Velký reset“ – odpuštění dluhů výměnou za to, že se vzdáte veškerého soukromého majetku a přejdete na model všeobecného předplatného. Vaše lednice vám pak bude účtovat poplatek za každé otevření dveří.

Lze jít v úvahách ještě dál a mluvit o psychotronickém ovládání v nákupních centrech. Všimli jste si někdy, že v těchto chrámech konzumu nejsou okna ani hodiny? Jste v časové anomálii, kde algoritmus pracuje proti vám. Konspirátoři tvrdí, že ventilační systémy v obchodech rozprašují mikrodávky syntetických feromonů, které vypínají kritické myšlení, zatímco podkresová hudba obsahuje skryté nízkofrekvenční signály. Tyto frekvence mají rezonovat s vaším dopaminovým centrem a vyvolat pocit, že bez té nové sady keramických nožů s motivem Ferdy Mravence vaše existence zkrátka nemá smysl. Je to v podstatě moderní forma vymývání mozků, kde je vaší jedinou mantrou „Koupit nyní, abys nelitoval později“. Přičemž přesně to se většinou stane.

Další oblíbenou teorií je propojení nákupní spirály se vznikajícím sociálním kreditním systémem. V tomto scénáři je vaše nákupní chování vnímáno jako test poslušnosti. Pokud se necháte strhnout trendem a kupujete schválené, ekologicky se tvářící a drahé produkty v nekonečných sériích, váš digitální kredit roste. Jakmile se ale rozhodnete ze spirály vystoupit, začnete věci opravovat, pěstovat si vlastní mrkev a odmítnete nákup nejnovějšího modelu čehokoliv, systém vás vyhodnotí jako riziko.

Soběstačnost je v očích teoretiků novým nepřítelem státu, a proto nás spirála musí neustále zaměstnávat touhou po zbytečnostech, abychom neměli čas přemýšlet o své svobodě. Frikulíni, vystavující na odiv svůj nový iPhone, jsou moderními proroky tohoto kultu statkových symbolů.

Politolog a ekonom Petr Robejšek prosazuje coby hlavní zbraň proti anonymní síle globálních trhů a nákupnímu šílenství koncept „lokální ekonomiky“. Podle něj je jediným způsobem, jak si zachovat svobodu a nezávislost na systému, návrat k místním zdrojům a sousedské výpomoci. Doporučuje: „Kupujte lokálně, u lidí, kterým se můžete podívat do očí. Tím si kupujete i svou vlastní svobodu.“ Tento přístup vnímá jako strategii, která oslabuje moc nadnárodních struktur a vrací kontrolu nad životem do rukou jednotlivce.

Skutečnost je možná méně fantastická, ale o to více děsivá v tom, jak dokonale nelítostná je matematika. Algoritmy na sociálních sítích dnes fungují jako stalkeři s doktorátem z psychologie. Stačí jednou nahlas v kuchyni zmínit, že byste chtěli začít běhat, a do pěti minut vás internet přesvědčí, že bez speciálních kompresních ponožek, chytrých hodinek za deset tisíc a předplatného na aplikaci, která vám počítá každý nádech, ve vašem případě spíše náhrb, vlastně neběháte, ale jen se trapně potácíte parkem.

Digitální spirála je nekonečná smyčka „doporučených produktů“, která využívá naši přirozenou touhu po celistvosti. Máme pocit, že s tou další věcí už budeme konečně „kompletní“, ale pointou celého byznysu je, aby ta kompletace nikdy nenastala.

Ať už tedy věříte, že za vaším nutkáním koupit si třetí sadu povlečení stojí neviditelná ruka trhu, nebo neviditelný ještěr z vesmíru, výsledek je stejný – vaše skříň přetéká a peněženka pláče. Vizuální chaos a staré věci, které k sobě neladí, jsou možná v dnešním světě tou největší formou odboje. Příště, až budete v e-shopu potvrzovat objednávku na designový stojan na deštníky, přestože bydlíte v paneláku a venku je sucho, zkuste se zastavit. Možná vás neovládají ilumináti, ale jen starý dobrý Diderot, který vám z druhého břehu šeptá, že k tomu stojanu by se náramně hodily i nové vchodové dveře.

Ale slíbil jsem vám ještě samostatnou kapitolu nákupního pekla – mytické „kazítko“. Malá, zákeřná součástka, kterou do produktů vkládají inženýři zmaru se stopkami v ruce. Tato teorie, odborně zvaná plánované zastarávání, tvrdí, že moderní spotřebiče nejsou stavěny k tomu, aby fungovaly, ale aby zemřely přesně den po vypršení záruky.

Kazítko je v podstatě technickým srdcem nákupní spirály; zajišťuje, aby peníze v peněženkách střední třídy nikdy příliš dlouho neposeděly a neustále cirkulovaly zpět ke korporacím. Jakmile se totiž aktivuje, nespustí jen poruchu pračky, ale celou lavinu nových potřeb – protože nová, nablýskaná věc vedle těch starých funkčních vypadá jako pěst na oko. Je to nekonečný cyklus řízené spotřeby, ze kterého vás vysvobodí jen staré dobré kutilské nadšení. Neboli ruční práce. Pokud jste to již z dílen na základce nezapomněli.

Publicista Michal Kašpárek popisuje logickou chybu našich úvah „klam přeživších“ (survivorship bias) v souvislosti s trvanlivostí starých věcí. V textu Proč staré věci vydržely (spoiler: nevydržely) hovoří o pochopení technické stránky věci, jako jsou poddimenzované kondenzátory, sfušovaný software a levné materiály. Každý z nás ví, že když si koupí tričko na čínském levném webu, vytahá se a následně i finálně potrhá v pračce po prvním propocení. Proč by tomu mělo být jinak se spotřební technikou?

Podobně jako když umělá inteligence na složitější dotaz bez uzardění odpoví totálně vymyšlenými daty. Neboli začne halucinovat. Především bezplatné verze umělé inteligence jsou trénovány na „úsporný režim“, kdy se snaží generovat odpovědi s co nejmenší výpočetní náročností. Aby model ušetřil drahocenný strojový čas a procesorový výkon, místo složitého prohledávání databází nebo ověřování faktů prostě „předpoví“ nejpravděpodobnější slova, která zní logicky, i když jsou věcně chybná. V praxi to vypadá tak, že vám AI s naprostou jistotou naservíruje neexistující odkazy nebo smyšlené citace, protože „vymyslet si“ pravdu je pro její servery energeticky levnější, než ji skutečně dohledat.

Pravdivost podezření, že jsme jako spotřebitelé vystaveni cílené manipulaci nadnárodních společností, se v moderní ekonomice pohybuje na hraně mezi pragmatickým byznysem a etickým podvodem. Strategie zkracování životnosti totiž není žádnou novinkou, ale jedním z hlavních pilířů marketingu už od počátku 20. století. Historickým milníkem se v tomto ohledu stal rok 1924 a vznik žárovkového kartelu Phoebus. Tehdy se giganty, jako Philips či Osram, vědomě dohodly, že sníží životnost svých produktů z 2500 na pouhých 1000 hodin. Nešlo o technické omezení, ale o první zdokumentovaný případ v historii, kdy byla kvalita záměrně obětována kvantitě prodejů, čímž byly položeny základy systému, ve kterém žijeme dodnes.

Tento koncept později rozvinul Alfred Sloan z General Motors, který pochopil, že k ovládnutí trhu nemusí auto jen mechanicky selhat, ale stačí, když psychologicky zastará. Pod heslem „urychlit zastarávání“ udělal z dopravního prostředku módní doplněk, čímž donutil Ford zastavit produkci legendárního a takřka nerozbitného Modelu T. Podobně se v dějinách objevují příklady jako firma DuPont, která dle redaktora Petra Matějíčka údajně sabotovala vlastní vynález nylonových punčocháčů. Protože původní materiál vydržel příliš dlouho a trh se rychle nasytil, začaly se do výroby přidávat látky, které zajistily, že se punčochy dříve roztrhnou, a zákaznice se tak musely do obchodů vracet v nekonečných cyklech.

V současnosti na tuto tradici navazují technologičtí obři v čele s firmou Apple, která opakovaně čelí žalobám kvůli strategii uzavřeného ekosystému a nevyměnitelných baterií. Manipulace zde probíhá skrze sofistikované „kazítko“, které však nemá podobu skryté součástky, ale spíše záměrného poddimenzování klíčových prvků. Daniel Pavlis z dTestu upozorňuje, že stačí použít nekvalitní kondenzátor nebo software, který starší model zpomalí, a spotřebitel je vmanévrován do nákupní spirály.

Jak potvrzuje designér Brooks Stevens, ekonomika, stojící na touze po novém, vytlačuje maximum praktického užitku. Zástupci firem své praktiky logicky obhajují tlakem zákazníků na nízkou cenu. A tím se vracíme k podstatě. Příklady firem, zaměřených na dlouhou životnost a dokonalé materiály, které již nejsou mezi námi, varují. Třeba letecká divize Rolls-Royce, která v roce 1971 zkrachovala kvůli extrémním nákladům na vývoj nezničitelného motoru. Firma vyvinula revoluční motor RB211 s použitím extrémně drahých a odolných uhlíkových kompozitů. Snaha o technologickou dokonalost a absolutní spolehlivost však vedla k tak vysokým nákladům a zpožděním, že musela být znárodněna britskou vládou, aby přežila alespoň její strategická část. Nebo německý Küppersbusch, jehož spotřebiče sloužily v domácnostech celá desetiletí, čímž si firma paradoxně zablokovala další prodeje.

Trh, ovládaný nadnárodními korporacemi a psychologií iphonistů, tak postupně vyřadil poctivé výrobce, kteří sázeli na dokonalé materiály, a nahradil je modely, jejichž životnost začne kulhat s datem záruky.

Nákupní spirála není tedy nutně jen náhodným důsledkem technického pokroku, ale cílenou strategií, která z nás činí závislé konzumenty. Proti této síle stojí pouze selský rozum a „robejškovská“ lokální soběstačnost, tedy schopnost věci opravovat a podporovat domácí výrobce.

Osobně si nikdy nekupuji čínskou techniku, protože nechci podporovat tamní režim, kterého jsem si u nás za RVHP užil dosyta. Že díky tomu zákonitě skončím u Samsungu, je pak má hořká Sofiina volba. Koupit si telefon Samsung není projevem mé svobodné vůle, ale spíše technologickým Stockholmským syndromem. Nejvtipnějším důkazem státní podpory jsou pravidelné prezidentské milosti pro šéfy Samsungu. Když je někdo z vlastníků Samsungu, rodiny Lee, odsouzen za úplatkářství nebo daňové úniky, dříve či později přijde prezidentská milost s odůvodněním, že „jeho přítomnost ve vedení firmy je nezbytná pro národní ekonomiku“.

V Jižní Koreji se tak s nadsázkou říká, že stát je jen „dceřinou společností Samsungu“. A já? Dobrovolným poddaným v digitálním lé(j)nu. Data byla prostudována přes mobilní telefon Samsung na Gemini AI zdarma.

Poděkování za spolupráci: Michal Petruš

Zdroje: Google (ZDE), Diderotův esej v originále – Původní text Denise Diderota z roku 1769 (překlad z angličtiny ZDE), James Clear o Diderotově efektu (ZDE), flowee.cz (ZDE), Čeká televize (ZDE), Rádio Universum (ZDE), penize.cz (ZDE a ZDE)

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
556 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (3 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

2 komentářů
  1. Svině v zátoce 06:05:42 Odpovědět

    Slavní mudrci,
    vzácní chemici,
    slovutní mistři,
    páni magistři……….
    Keť máme definovaný inflační cíl, jakožto střed světa, není co se divit. A prečo tomu tak je pánko velkomožný?
    ….vynálezcové věcí patentních, magnificence,
    zkrátka inteligence ……

  2. HleDutch 11:37:42 Odpovědět

    Samsung lze aspoň provozovat s Custom ROM bez Goolag služeb. S ajajajFounem uděláte prd 😁

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)