Mladí v západní Evropě jsou prostě totálně hloupí

Důležité ovšem je, že jejich hloupost ohrožuje i nás

Mladí západoevropané podle některých průzkumů podporují z více než 50 % omezení cestování pro pro lidi, včetně sebe, pod záminkou „boje proti klimatu“. Je to jen ukázka hlouposti a nevzdělanosti této populace.

Nelétání

Primární odkaz lze nalézt zde. Je, pochopitelně, otázka, nakolik byl onen průzkum solidní, či naopak „cinknutý“ s předem zadaným výsledkem. Dalším problematickým bodem je jistě i onen v článku citovaný „průzkum vědců“, který měl podobné aktivity potvrdit. V tomto druhém případě silně záleží na tom, které konkrétně specialisty oslovíme, nehledě k tomu, že 789 by byl počet nereprezentativní i pro samotnou Českou republiku, natož pro celosvětovou vědeckou komunitu. A to i při poctivém náhodném výběru. Zcela jistě se dal zfalšovat oslovením pouze humanitních „vědců“, nejlépe na školách a ústavech, žijících z „ekologických“ grantů.

Mezi normálními vědci, především z exaktních oborů, od biomedicínských po technické, stále více roste zastoupení těch, kteří jsou ke klimalžím velice skeptičtí. Ostatně, ukazují to i stránky skupiny CLINTEL, na nichž přibývají podpisy prakticky permanentně.

Rozhodně považuji za vyloučené, aby v solidně provedeném výzkumu nebyly mezi 789 oslovenými nějací klimaskeptici, kteří v některých oborech spíše dominují. Na druhé straně je docela možné, že průzkum byl veden tak, aby nebylo možné skeptický názor vyjádřit.

Asi jako když totalitní EU nechávala „demokraticky“ hlasovat o rušení klecových chovů a nabízela pouze možnosti, za kolik let se to má provést, ale ne odmítnutí této odporné zhovadilosti. Podestýlkové a megahejnové chovy jsou utrpení pro slepice, objektivně prokazatelné úhyny v různých typech chovů, a produkují daleko méně kvalitní vejce, což je objektivně doložitelné jak analýzou vajec z různých typů chovů na stresem ovlivnitelné nutrienty a škodliviny, tak procentem zkažených vajec z těchto chovů. EU ovšem o kvalitu potravin a jejich bezpečnost nemá absolutně zájem.

Další možné zdroje deformací

Jistěže určitým problémem podpory výše zmíněné organizace CLINTEL mohou být obavy z vyhození ze zaměstnání u ekonomicky aktivních vědců, a především z vyspělých zemí. Proto zde mezi podepsanými z vyspělých zemí převažují především emeritní vědci, či vědci nezávislí na školských a „vědeckých“ institucích jako na zdroji příjmu. Poněkud jiná je situace v zemích rozvojových, kde klimahysterie nemusí dosahovat tak obludných rozměrů.

I onen průzkum u mládeže mohl být poměrně snadno ovlivněn výběrem tázaných osob, např. preferencí respondentů z různých „uvědomělých“ škol a universit.

Jistěže další otázkou je, zda presentovaná data opravdu odpovídají tomu, co dotazovaní říkali, nebo zda nezapracovalo cucání z palce nebo generování náhodných čísel.

Dovoluji si v této souvislosti připomenout, že již stařičký program na epidemiologickou statistiku, Epi Info (ještě pro operační systém DOS) měl vedle analytické části část výukovou a v jejím rámci byl i modul, umožňující generovat databáze předem zadaných vlastností. Pochopitelně šlo o to, že vzdělávající se uživatelé měli analýzou těchto souborů zjistit, zda skutečně dokázali identifikovat všechny vztahy uvnitř takto vygenerovaného souboru. Explicitně se v nápovědě pravilo, že snad žádný uživatel nebude tak neseriózní, aby generováním takovýchto souborů nahrazoval skutečný výzkum. K čemuž se dá přidat pouze ono známé: „Když je něco technicky možné, vždy se najde někdo, kdo to udělá.“

Mimochodem, používám jako „mateřské“ dva programovací jazyky, perl a jazyk programu Metapost, a v obou bych patrně dokázal zbastlit program, který by něco podobného zvládl taky. A pokud bych se pohroužil do studia jazyka R, který umí také generovat náhodná čísla, předpokládám, že bych po pár dnech opravdu sprostého nadávání nad manuálem nějaký skript „zfalsovana_databaze.r“ dokázal napsat taky, byť by mě to stálo více úsilí než použití výše uvedených prostředků.

Důležitý aspekt

Byly to právě totalitní režimy všeho druhu a všech dob, které zakazovaly obyvatelům, později občanům, či spíše „občanům“ cestovat. Týkalo se to v podstatě už některých starověkých státních útvarů s náběhem k totalitě, a to nejen evropských, ale podobně si počínal v určitých obdobích i starověký Egypt a také starověká Čína.

Křesťanství do jisté míry přineslo uvolnění v tom smyslu, že bylo možno cestovat na různá „svatá místa“, kterých bylo tolik a v různých destinacích, že křesťanští obyvatelé Evropy prostě měli výhodu proti muslimům i judaistům, i obyvatelům jiných kontinentů.

Starší ze čtenářů budou jistě pamatovat i restrikce cestování, jaké platily v zemích socialistického bloku. V podstatě ani v rámci socialistického „tábora míru a socialismu“ nebylo možné volně cestovat a do některých zemí prostě nebylo možné se normálně dostat, leda s cestovkou nebo v souvislosti s prací v zahraničí.

V SSSR dokonce byla silně omezena i vnitrostátní doprava osob. Menší část občanů SSSR měla pas, a ta mohla skutečně relativně volně cestovat v rámci státu (s tím, že některé oblasti SSSR byly obecně zakázané). Naprostá většina obyvatel musela žádat o povolení cesty i do relativně blízkých destinací a neobešlo se to bez velmi nepříjemného prověřování, srovnatelného s prověřováním našich občanů v souvislosti s návštěvou západních zemí.

Jistěže lze blekotat na téma, že se to týká „jen“ letadel, ale do spousty destinací se jinak než letadlem dostat nedá, a jakmile bude tabu neomezování cestování prolomeno, zcela jistě začne být zakazováno i cestování jinými prostředky.

Jinými slovy|: „Většina“ populace, a zejména mladé, se dožaduje čehosi, co fungovalo v totalitních státech, které padly v roce 1989, a ještě je tak blbá (opravdu mě jiný vhodný výraz nenapadá), že to považuje za cosi pozitivního.

Klimalež, na níž je restrikce dopravy založena coby na lživé zámince, ponechávám v tomto textu stranou. Nicméně podoba oněch restrikcí s tím, co bylo v socialistických a dalších totalitních státech, včetně současných mimoevropských totalit, by měla být varováním pro kohokoli, kdo má IQ alespoň o poznání vyšší, než jaké má houpací kůň.

Za největší problém lze ovšem považovat snahu o obnovení socialistických restrikcí pro celou EU, tedy i pro země, jejichž obyvatelé nejsou blbí a dobře si pamatují poměry před rokem 1989, případně je mají konkretizovány nějakými rodinnými a jinými historkami.

Západoevropská populace, a zejména mládež, tedy pod taktovkou klimahochštaplerů sama na sebe plete bič novodobé totality a ještě je připravována nadšeně kvitovat každé jeho švihnutí. Pochopitelně, osud těchto blbů a blbek nám může být absolutně lhostejný. Ať radostně kráčí chcípat do glulagů (nebo jejich moderních obdob), ať nadšeně pochodují do plynových komor (nebo jejich moderních ekvivalentů). Pokud by se to týkalo jen jich, lze to kvitovat jako úbytek blbců, tedy něco spíš pozitivního. Problém ovšem spočívá v tom, že podobný osud hodlají připravit i nám, kteří velice dobře známe pozadí i navazující aktivity onoho „omezení cestování“, pro nás tudíž neakceptovatelného.