11.11.2017
Kategorie: Společnost

Malinká štěstíčka

Sdílejte článek:

J. FRANĚK

Musím říci, že občas mám po přečtení nejnovějších zpráv pocit že jsem pod drogami, v deliriu po těžké opici či podobně. Protože to co čtu snad nemůže být pravda.

[ad#textova1]

Tak se nám prý jedna z parodií na premiéry po 90. roce rozhodla státi se presidentem všeho lidu. No co, máme demokracii, i „Pepku Vyskoč“ se může ucházet. Není to už přece jen trochu moc? Mají tyhle hroší kůže pocit, že úrověň paměťové stopy národa je shodná s měňavkou?

Kdo ví? Co si budeme namlouvat…

No nic, zkusme si jen tak teoreticky představit nedalekou budoucnost: premiérem je estébák Bureš, významný „dotační přilepšovatel“. Už to je dost bezva. A vyšla-li by k tomu i tato presidentská volba?

Hradní šedá eminence Diblík, okamžitou milostí propuštěný z krimu, intenzivně vyjednává jak co nejlépe zašmelit korunovační klenoty. Chvíle nudy než se tento megadeal zadaří, tráví Náš Nový President s (rovněž poprávu omilostněným..) kancléřem Jebouškem opileckou soutěží, zda první zmlátí na nádvoří Hradu více novinářů než druhý sejme Vietnamek. Mluvčí Bohém toto násilí s veškerým využitím své kvalifikace chovatele smažek a bláznů komentuje jako neškodnou panskou zábavu, plynoucí z přepracování a prostému lidu nepředstavitelného stresu z protokolární nutnosti žrát hromady zelí s brambory a vuřty malinkou stříbrnou vidličkou.

No co, vážení? Hrůza, aneb po Conradovsku „Horror, horror..?“

Kdeže. Buďme za to nakonec asi v Banánistánu vděčni. V příštím období se totiž nejspíš o premiérský post v nábřežní nálevně na nože porvou Ďuričko s Kočky, post presidentský pak z nedostatku nápadů převezme Velký Pjetro, který se u nás na pětiletou chvíli zastaví během panického úprku z rodné Ukrajiny…

Čecháčkové to zkousnou, proč ne? Zkousli München, Brežněva s Biľakem, zkousli Bureše, protikuřácký zákon, ti zkousnou všechno.

Už si to reálně představujete? Ani ne třicet let po Listopadu..?

Nene. Sorry. Nehodlám se propít do delírky, natož spáchat sebevraždu. Přemýšlet nad touhle ubohou chátrou déle než tři minuty denně může leda blb, z odpuštěním. Nemáme jiné starosti, a třeba i ty malinkaté radosti?

A ony jsou. Tak například, dnes konečně nezapoměl a dovezl petrolej. Doplnil lampy, a ono teplounké světlo učinilo z oblíbené „zimní knajpičky“ úplně jiný, nádherně plastický prostor. Nechť se Volta, Ampére, ČEZ a ostatní nezlobí…

Piškworek, který mne již dříve přesvědčil (na rozdíl od politických keců..) reálnými činy, že čarodějnice s kocourem na rameni nejsou žádnou pohádkovou fikcí, neb se z ramene prostě nehne, tak ten už nejspíše natolik otupěl že na rameni setrvává i když jdu ven pro dřevo, na WC a podobně. Noo.. – vždy měli doma nějaké ty kocoury, ale tohle?!!

No, a taky si přivezl auto ze servisu. Ne že by se co přihodilo, prostě potkal ve vedlejší vsi spřáteleného servisáka, slovo dalo slovo, a vyšlo, že když si kdo koupí ojetý křáp, lépe ho dát přece jen před zimou prohlédnout. Tak jo, to vypadá chytře.

Za pár hodin už si nejsem tak jist když Mistr volá, že je třeba vyměnit čepy.

Boha, zas nějaké šílené výdaje. Ty naivní, pubertální idiote, máš prachů na rozdávání? Jaký blb jezdí do servisu dokud auto jede?!!!

Hmm. Čepy á 100,-Kč. Aha.

Nechci zbytečně prudit hrdé majitele oněch „moderních“ staniolových úžasů, tak si cenu servisu radši nechám pro sebe. Na druhou, proč Vás až tak litovat.. – komplet cena auta, servisu a nových zimních gum jen nepatrně přesahuje deset tisíc. Dobrý, ne? Dle posouzení Mistra je věc navíc v natolik dobrém stavu, že v denním provozu ještě pěkných pár let v pohodě pojede. Nojo, no.

Už vůbec nechci unavovat detaily testovací jízdy, jen snad.. – lehounkej starej šrotík tě v zatáčce spíše vyhodí ze sedačky oknem než že by nějak ustřelil.. – což vše v otáčkách 1500-2200… Camaro? Bože…

Svět je zvláštní. Jak si tak spokojeně užívám večera, náhodou šmátnu a vyndávám živý koncert Hutky z devadesátého. Poslouchám si, popíjím čaj, sem tam panďulína, drbu Piškworka. Musím říci, že leccos.. – ne že by snad nedocházelo, spíše stále znova udivuje.

Dejme tomu, že bych byl zloděj. Ukradl pár desítek mega. Dobrý, povedlo se! Koupil vilu, pár holek, zlaté řetězy, auta, další ty „úžasné“ věci… A stačilo by. Dál bych už byl tak potichu jak jen lze, aby si mne raději nikdo nevšiml.

Jo, jasně. Uvažuji tak zřejmě právě proto, že zloděj a lump nejsem. Byl-li bych, asi bych rovněž nikdy neměl dost. Deset mega, sto mega.. – stále málo! Potřebuji stále víc, ať to stojí co to stojí… Pitomé děvky, pozlacený hajzlpapír! A furt nejsu žádny špica frajer, do riti…

..-a stejně nikdy nebudeš, póvle, i kdyby ses na hlavu stavěl…

Jejda jejda. S ohledem na výše řečené by mě například docela zajímalo, proč že čím větší lůza, tím nabubřelejší auto či dům potřebuje. Možná by otázku kvalifikovaně zodpověděl nějaký diplomovaný psycholog.

Nejlépe znalec učení jistého Adlera, Freudova současníka.

No nic. Osobní vzkaz – poslechněte někdy Jardu Hutku, budete možná onou nadčasovostí velmi – velmi překvapeni. Třeba Litvínov.. (dnes nejspíš Burešov).

Či snad Náměšť? ..-pravděpodobnej žal, pravděpodobnej svět, pravděpodobná láska.. – a pak se dožijeme let…

A mějte se krásně!

Gutšábes, aneb hezkou sobotu!

[ad#pp-clanek-ctverec]

franekj

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (19 votes, average: 2,42 out of 5)
Loading...