Má to všechny znaky nového náboženství

Totiž: Proč by tohle kdo dělal?! Jakou by mohl mít motivaci?! To zdá být nejméně pochopitelným bodem celé agendy ESG.

Je velmi důležité pochopit, že když mluvíme o motivaci pro ESG, pak mluvíme o motivaci hlavních hráčů. Jenomže ti by sami izolovaně nedokázali vývoj civilizace překlopit směrem k ESG tak mohutně. Jak se jim to podařilo?

ESG má totiž všechny znaky normálního náboženství: Má své proroky (jako Larryho Finka z BlackRocku), má své apoštoly (jako Grétu Thunberg), má své svaté knihy (jako kniha Klause Schwaba), má své odpustky (jako sázení stromků), má své hříchy (jako pojídání hovězího masa či používání SUV), má své bezvěrce, které je třeba obrátit na svatou víru (jako klimatology, kteří tvrdí, že nejsme v klimatické krizi), má svůj dědičný hřích (v podobě uhlíkové stopy každého člověka), má své svaté války v podobě cel na zboží, které není v souladu s ESG, má svůj konec světa v podobě přehřátí planety.

A jako u každého náboženství, i tady dominuje ohromné množství indoktrinovaných pěšáků, kteří to dělají z přesvědčení, že konají dobro. Jsou to třeba typicky mladí, kteří dostali výplach ve škole, jsou to všichni, kteří naskočili na vlnu ESG z touhy konat dobro. Těch je drtivá většina.

Tato většina je ale ideologicky manipulována velkým kapitálem, kapitány ESG, kteří mají motivaci zcela odlišnou.

Pokud tito kapitáni ESG mohou ovládat finanční trh, pak také mohou řídit tok kapitálu, mají hlasovací práva v akciových společnostech, a v konečném důsledku tak mohou diktovat jakémukoli odvětví, jakým způsobem budou věci probíhat. A kromě řízení přísunu kapitálu jsou schopni v krajním případě finanční prostředky i zmrazit.

Motivací hlavních protagonistů, jako je kupříkladu Larry Fink z BlackRocku nebo Klaus Schwab a nesčetně dalších nejspíš není ani tak kumulace dalšího zisku, jako spíš růst vlivu, moci a kontroly. Zkrátka osobnostní psychologické nastavení a potřeba cítit kontrolu nad okolím. Akcionáři tak ale reálně ztrácí moc nad svými společnostmi. Kupříkladu banky JP Morgen a Goldman Sachs oznámily, že nebudou poskytovat úvěry na těžbu v Arktidě, což zcela určitě není v zájmu jejich akcionářů… Podniky nedostávají úvěry podle toho, jak jsou bonitní a ziskové, ale podle toho, jak zateplují, sází stromy a zaměstnávají sexuální menšiny. Vzniká celé odvětví investic do „nerůstu“ – neboli investic plánovaně ztrátových.

Banky a investiční společnosti na Wall Street rozhodně nejsou charitativní organizace a něco na oplátku očekávají. Když si naplánují ztrátu, chtějí za to odměnu. Stačí se podívat, které společnosti jsou odměňovány stimulačními balíčky např. kdo v USA, a máme odpověď, co finanční instituce dostávají jako odměnu.

To bychom měli banky, ale jaká je motivace státu podporovat ESG? Státní moc je do značné míry omezena ústavou. Má to své důvody. V USA je jedním takovým omezením první dodatek ústavy, díky němuž tamní vláda nemůže provádět cenzuru. Ale na soukromé společnosti se tato omezení nevztahují. Korporace se tak staly donucovací složkou vlády a provádějí to, co vláda ze zákona dělat nesmí. Už teorie veřejné volby správně pojmenovala, že hlavní motivací politika je větší osobní moc a ovládání většího rozpočtu. Zapojení do ESG dává politikům vetší kontrolu nad společností, tedy vysvětluje i motivaci politiků.

Ptáte se: „Proč by to dělaly třeba technologické společnosti, proč by se angažovaly v ESG?“ Technologické společnosti si uvědomují, že ohrožení jejich monopolního postavení vždy přicházelo zleva, jelikož levice byla vždy k agregaci korporátní moci skeptická. Proto se technologické společnosti rozhodly uchránit si své monopolní postavení tím, že si zajistí přízeň svých nepřátel, a to tak, že budou napomáhat prosazovat jejich cíle. Takže nasadily cenzuru, která upozadila nebo dokonce odstranila opoziční projevy, a ospravedlnila to údajným bojem s údajnými dezinformacemi. Např. platforma Youtube se ve své zprávě nedávno pochlubila, že od roku 2020 odstranila již 850 000 videí s údajnými dezinformacemi.

A samozřejmě ani tech společnosti to nedělají zadarmo. Očekávají, že stát nejenže nebude bránit jejich monopolnímu postavení, ale bude jim dokonce krýt záda a v případě potřeby jim pomůže zbavit se konkurentů. Společnosti, které podporují vládní linku, budou odměněny dotacemi, a ty, které tak nečiní, budou potrestány. Pro příklad netřeba chodit daleko: Ministr Rakušan přislíbil každoročně 50 mil. Kč „neziskovým“ organizacím a 100 mil. Kč „nezávislým“ médiím, která mu pomohou s „fake news“.