Korupce dělá z ukrajinského prezidenta chromou kachnu

Od počátku rusko-ukrajinské války se mluví o tom, že Ukrajina brání Evropu a evropské hodnoty, bojuje za svobodu a také za budoucnost v Evropské unii. Podle mnoha hlasů byl turbulentní vývoj na Ukrajině autentickou cestou k demokracii a právnímu státu, další z „cest do Evropy“.

V posledních týdnech ovšem z Ukrajiny přicházejí informace, které naznačují úplně jiný příběh. Ten příběh připomíná nápadně dobu Janukovyčovy „proruské“ kleptokracie a typicky východoevropského kapitalismu pro kamarády. Rozdíl oproti minulosti není jenom v tom, že i podle zpráv EU se Ukrajina úspěšně „reformuje“. Rozdíl je hlavně v tom, že Ukrajina se nachází uprostřed vyčerpávající války, za kterou platí tisíce a tisíce lidí vlastními životy a celá země svojí budoucností. Rozdíl je také v tom, že Ukrajina dnes z velké části závisí na vnějším financování, které v současnosti udržuje při životě elementární funkčnost ukrajinského státu. V tomto kontextu vypadají zlaté klosety a miliony zpronevěřených peněz o dost jinak než v době „proruského“ Viktora Janukovyče. Dokonce vzniká dojem, že Ukrajina se ocitá v jakémsi krutém uzavřeném kruhu, jehož dynamiku válka jenom těžko změnila. Korupce a sebeobohacování se na úkor druhých rozhodně nepadly mezi prvními obětmi v této tragické válce. Slovo vlastizrada s ohledem na podobné jednání není vůbec přehnané.

Nový skandál mezi špičkami dnešní Ukrajiny ukazuje, že korupce na nejvyšších místech na Ukrajině i deset let od Majdanu a uprostřed války dál kvete a má sebepoškozující dopady. Lidé, kteří stojí blízko u moci, se neštítí obohatit se v době, kdy tisíce a tisíce Ukrajinců umírají v bojích nebo na jeho následky. Podle hlavních zjištění zmizelo do soukromých kapes v rámci nově odhaleného korupčního schématu celkem 100 milionů dolarů. Za celým korupčním mechanismem stál zřejmě dlouholetý přítel současného prezidenta Tymur Mindič. Kauzu odhalila ukrajinská služba NABU a Mindič před zahájením zátahu stačil z Ukrajiny odcestovat do Polska, a to v luxusním taxi. Kauza ovšem podle všeho sahala vysoko, do nejvyšších míst dnešního ukrajinského establishmentu. Mindičův promptní útěk by mohl znamenat, že měl informace od insiderů.

Co víc. Podle informací, které přinesla Ukrajinskaja Pravda, se jeví jako pravděpodobná možnost, že Mindič sehrával v celém korupčním schématu jen jakéhosi prostředníka, které rozděloval peníze. Jinak řečeno, celé schéma mohlo sahat mnohem výš.

Podle dalších informací ale nejde v souvislosti s Mindičem jenom o korupci v energetickém sektoru Ukrajiny. S Mindičem spojovaná firma Fire Point, která před válkou fungovala jako castingová agentura pro pořady Kvartal 95, se přeorientovala na nový byznys. V posledních letech se stala významným výrobcem zbraní (konkrétně dronů) a získala 10 % ukrajinských zbrojních zakázek. Právě role Mindiče v této firmě se stala předmětem vyšetřování NABU a hovořilo se o tom, že Mindič je ve firmě vedený jako anonymní spoluvlastník. Firma spojení s Mindičem popírala.

Na začátku letošního roku se prezidentovi Volodymyru Zelenskému nepodařilo dostat NABU, což je ukrajinský Národní úřad pro vyšetřování korupce, pod svou kontrolu. Hlavním Zelenského argumentem bylo tehdy, že úřad je pod ruským vlivem, a proto je třeba v úřadě provést čistky a omezit pravomoci úřadu. Zatímco na domácí frontě by Zelenskému celá „operace“ prošla, reakce Evropské unie byla velmi negativní. Pod jejím tlakem musel nakonec Zelenskyj ustoupit.

Skandál oslabil Zelenského na domácí scéně, a to nejenom vůči politické opozici, ale také ve vlastní straně, jejíž část volá po odchodu Zelenského „šedého“ kardinála Andrije Jermaka, jehož někteří podezřívají z toho, že celé schéma ve skutečnosti řídil. Skandál zvýšil také hněv obyčejných Ukrajinců, pro které musí být tento typ zjištění navíc uprostřed vyčerpávajícího konfliktu velmi frustrující. Na Západě se ovšem ozvaly hlasy, které volaly po tom, aby se na korupci tak nějak zapomnělo, protože jinak vyhraje Putin. To ukazuje míru naprostého cynismu a dvojích metrů válečné propagandy.

Skandál se stal ale také pretextem pro Trumpův další návrh na mírové řešení rusko-ukrajinského konfliktu, který byl zveřejněn v momentě mezinárodního oslabení Zelenského postavení a image. V této souvislosti lze jenom spekulovat ohledně toho, do jaké míry měly obě události souvislost.

Opravdu krátce po postupném zveřejnění skandálu nastartovala administrativa Donalda Trumpa diplomatickou ofenzívu s maximalisticky definovaným 28 bodovým plánem na mír mezi Ukrajinou a Ruskem. Zelenskyj se ocitl díky korupčnímu skandálu v situaci, která mu velice zúžila manévrovací prostor, a dost možná z ukrajinského prezidenta učinila pověstnou „chromou kachnou“. Realita na bojišti i v mezinárodní politice je nemilosrdná: ukrajinské vítězství nad Ruskem není na pořadu dne, USA v něj nevěří a chtějí si pragmaticky uvolnit ruce pro jiné priority. Nerealistický přístup k tomu, jak tento konflikt má skončit, se v této situaci stává dalším oslabujícím faktorem pro Volodymyra Zelenského: někdo totiž bude muset (dříve nebo později) přijmout odpovědnost za kompromis, který je díky maximalistické sázce na „strategickou porážku Ruska“ vnímán jako porážka Ukrajiny…