17.3.2014
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Konečné řešení klimatické otázky bez ohledu na Gora: průserovzdornost lidstva

Sdílejte článek:

OD: ZBYHNEV 17|03|2014

TLDR verze: běžná opatření nominálně mířená proti “změnám klimatu” jsou prdlačku platná, potěmkinovská a pohříchu korupční. Za ty peníze je daleko rozumnější obrnit lidstvo proti jakýmkoliv katastrofám, které mohou a nemusí kdy nastat – bez ohledu na to, zda vůbec nějaké globální oteplování existuje nebo ne.

 

[ad#hornisiroka]

 

Plná verze:

 

Varuji předem, že tento článek je o globálním oteplování. Vím, že méně kontroverzní téma by byly i povinné obřízky homosexuálních velryb v ilegálních izraelských osadách na západním břehu Jordánu. Přesto se kontroverzi převážně vyhnu. Nebudu se totiž pouštět do soudů, zda a nakolik je či není GW skutečné či antropogenní. Kdyby to šlo rozseknout jedním, byť sebebrilantnějším článkem, už dávno by se tak stalo.

 

Tato úroveň otázky mě nezajímá. Zajímá mě úroveň praktických řešení, kde vidím pramálo racionality a pragmatismu.

 

Teorii antropogenního globálního oteplování (dále jen “GW”) neokrášlím pravdivostním soudem z několika důvodů. Jsou to:

 

1. Čistá data nemá před čumákem nikdo ze zanícených sektářů jednoho či druhého střihu. Všichni pouze opakují, co jejich “kmen” považuje za dogma na základě souladu s celkovým světonázorem (“civilizace a trh je zlo” na straně jedné, “levičáci jsou prolhaní lupičusové” na straně druhé). GW je kvintesenciální předsudečné téma, které se ve veřejném prostoru neřeší racionálně a nemůže být definitivně rozhodnuto, viz dále bod 2. Vidim dva znesvářené tábory s gigantickou motivací mlžit a mezi nimi velký kus ušmudlané, politizované a ideologizované vědy. Oba mají legie užitečných idiotů, kteří k tématu na úrovni dokazování, přesvědčování a vyvracení řekli už vše myslitelné. Tato úroveň otázky mě nezajímá.

 

2. Deficit vědecké metody v klimatologii. Část metodického problému je dána objektivně vnějšími okolnostmi, část je antropogenní. Do objektivní části spadá jedinečnost pozorování – vědecká metoda stojí na opakovatelnosti experimentu. Zeměkoule je ovšem jen jedna, a “experiment” probíhá jednou – v přímém přenosu. Izolovat relevantní faktory či určit nějaký “ceteris paribus” normál tedy s jistotou nelze. Tady začíná lidský faktor.

 

Výběr zohledněných faktorů a jejich váhy v modelu přitom předem rozhoduje o výsledku. Klimatické modely dlouhodobě vycházejí podstatně katastrofičtější, než jaká pak nastává skutečnost, a začíná to být podezřelé.Za období, které už predikovaly dřívější počítačové modely, se prakticky žádná z předpovědí nevyplnila.

 

Lineární extrapolace (samy o sobě nevědecké) a katastrofální hokejkové grafy z devadesátých let je nyní nutno nechat Gorovi a spol. sežrat, protože rozchod předpovědí s realitou je zásadní a v dobré víře prakticky nevysvětlitelný.

 

V nejlepším případě se přehánělo. V každém modelu jsou hausnumera, a tady jich holt bylo zjevně hodně, a byla velmi haus, či chceme-li, při žádoucím extrému přípustného rozptylu. V horším případě úmyslně. Nemam důvod věřit, že by současné modely byly lepší.

 

Metodiku klimatického modelování luxusně zkritizoval fyzik Freeman Dyson, viz článek v New York Times a rozhovor s ekologickými časopisci z Yale. To narušuje představu, že typický americký “popírač” GW (mimochodem hluboce manipulativní označení, naznačující podobnost skepticismu s popíráním holokaustu) je nevzdělaný jižanský křupan s rasistickými sklony, zamilovaný do svého obřího offroadu a brokovnice. Mno, nebo jeden z nejvýznamnějších fyziků a matematiků 20. a 21. století.

 

Tady říká Dyson nezávisle na mě (a vice versa) prakticky totéž, co tento článek. V průsečíku všech variant je příprava na následky, obrnění se vůbec proti pohromám. Great minds think alike.

 

Důvěryhodnost modelů kolabuje na styku s empirií, touto dobou už měly být póly bez ledu (tak určitě), a do kritiky prasáckých a přehánějících modelů už se pouští prvotřídní vědci. I když jim za to někteří kolegové dokonce navrhují trest smrti (!).

 

Data oteplování nenasvědčují, 1940-1970 se ochlazovalo, a posledních 15 let se neotepluje. Možná se dokonce naopak ochlazuje.

 

Ve světle toho, jak si příroda dělá z klimatologů prdel, je pochopitelné, že se po globálním ochlazování a oteplování frančíza raději přejmenovala na “změny klimatu”. To totiž znamená, že bude koryto, dokud bude počasí.

 

3. Diplomatický důvod: článek si mohou přečíst všichni, aniž by se komukoliv automaticky octl v pozici ideologického nepřítele. Ideologický nepřítel totiž nemůže mít pravdu z principu.

 

4. Především: v rámci záměru tohoto článku na existenci či neexistenci antropogenního GW vůbec nezáleží.

 

Vím, že takovýto zdrženlivý, agnostický postoj u zastánců teorie GW vyvolá rozhořčení, že vůbec zpochybňuji “klamitický konsensus” (překlep pro malebnost ponechán) a skeptikům se bude zase zdát až příliš vstřícný k ekomagorům.

 

I bať. Nevadí.

 

Je jedno, zda se otepluje nebo neotepluje. Je jedno i jestli se bude ochlazovat, což z logiky glaciálních cyklů ostatně vypadá jako pravděpodobná varianta. Dnes už si málokdo pamatuje, že před oteplováním bylo strašákem du jour naopak globální ochlazování. Platnost tohoto argumentu je na vývoji klimatu nezávislá. Platí za všech okolností, za kterých se prostředí chová či může chovat k lidem (či lidé k sobě navzájem) jakkoliv nehostinně a nepředvídatelně. Vnímavější čtenář pochopil, že tím pádem platí za všech okolností.

 

Tááákže:

 

I kdyby existovalo GW v nejalarmističtější variantě, navrhovaná protiopatření (OZ a redukce emisí) jsou neadekvátní a neúčinná, svou povahou spíše symbolická, a lze snadno vymyslet výrazně účinnější a hospodárnější, ale pohříchu méně zpeněžitelná a politicky atraktivní.

 

Politický environmentalismus má se svým duchovním dědečkem – socialismem – společnou mezi zásadní vlastnost: i tehdy, když správně identifikuje problémy, následně splete příčiny a následky a navrhuje neadekvátní a neúčinná, ba kontraproduktivní řešení.

 

Reálné následky přesně opačné, než byly deklarované cíle, jsou definujícím prokletím toho souboru existenčních omylu, kterým souhrnně říkáme levice:

 

Komunismus uvrhl stamiliony lidí do chudoby a zuboženosti, jaká byla nepředstavitelná i v nejdickensovštějším kapitalismu 19. století.

Národní socialismus udělal z Němců na několik desetiletí zbytkem lidstva zavrhované podlidi.

Environmentalismus likviduje životní prostředí kudy chodí, vnímaje “ochranu” po kmotrovsku jako eufemizované monopolní právo na exploataci.

Nemoudrost je hříchem i svým vlastním trestem.

 

Těžko odhadnout, kde budeme za 100 let, pokud bude pokračovat současná rychlost rozvoje. Alarmisté v praxi odhadují, byť formou zamlčeného předpokladu, že k žádným zásadním posunům nedojde. To je šílenství. Odhadovat úroveň techniky a situaci lidstva za x>100 let je šílenství. Je šílenství to odhadovat i za deset. Ale předpokládat, byť sebeneúmyslněji a sebesubtilněji stagnaci je šílený kretenismus. Jediné, co odhadnout s jistotou lze je, že vedle techniky za 100 let bude ta nejvyspělejší současná vypadat jako ruchadlo. Pokrok se očividně zrychluje.

 

Alarmismus tak jednoduše trpí nedostatkem představivosti. Ostatně, Adamsovo pravidlo pomalých průserů.

 

Obětovat kvůli omezené představivosti významnou část současnosti a maziva pro uspíšení příchodu budoucnosti by nebylo moudré.

 

A navíc by to bylo prdlačku platné. Alarmisté otevřeně říkají, že kdybychom hned zítra zařízli všechny krávy, sešrotovali auta a továrny a úplně přestali vypouštět ”skleníkové plyny”, ještě nejméně 100 let by trend nezačal ani zpomalovat.

 

To je podle týchž modelů pozdě. Pokud mají pravdu, ani sebe-sebevražednější opatření s katastrofální změnou klimatu už nic nenadělají. Za této situace se jeví dílčí řešení typu obnovitelných zdrojů, emisních limitů a zateplovacích dotací jako leštění příborů na Titanicu, zejména s ohledem na skutečnost, že megapolucéři typu Ruska, Indie či Číny (čičína :) ) si ze západních úmluv prd dělají a tím pádem není ani v nejoptimističtější variantě reálné větší než 20% omezení emisí. Pokud by se okamžitá 100% redukce sto let nepoznala, redukce 20% (fskutečnosťy i 10% je mokrý sen) se v horizontu několika staletí už vůbec nepozná.

 

Jinými slovy, i kdybychom kompletně obětovali ekonomiku západu a životní standard miliard lidí vrátili do předindustriální doby, nezměnilo by to v praxi vůbec nic.

 

Veškerá zmírňující a preventivní opatření, na která dáváme stovky miliard dolarů a eur ročně, jsou úplně na nic.

 

A to jsou jen přímé náklady. Ještě děsivější jsou náklady obětované přiležitosti (co se za ty peníze dá pořídit rozumnějšího), nevyčíslitelné korupční ztráty, zásadní misalokace kapitálu – a stejně to z podstaty věci nepomůže.

 

To je mi řešení.

 

Zdůrazňuji, že tady pracuji čistě s tvrzeními samotných klimatických alarmistů. Je to čistě kontradikce v jejich vlastním krédu, které si tam patrně nikdo nevšiml.

 

Dáme si špetku formální logiky. Pokud se v horizonu několika staletí zmírňující činnost vůbec nepozná, pak plyne, že:

 

1) Katastrofální dopady jsou nevyhnutelné => měli bychom se proti nim obrnit

 

nebo

 

2) Díky zásadním technologickým inovacím environmentální problémy zcela vypšouknou a nikdy nenastanou nebo nás neohrozí => měli bychom inovace urychlit, nebo aspoň nesabotovat, aby takový stav nastal co nejrychleji.

 

V obou případech ovšem => šudlací připosraná neopatření typu OZ a zateplovacích dotací jsou úplně k hovnu a ještě plýtvají omezenými prostředky, které je daleko moudřejší a rozumnější investovat do skutečného rozvoje a skutečných inovací.

 

Příprava na katastrofální změnu klimatu totiž obnáší historicky zásadní věc – víceméně soběstačné, volně škálovatelné a replikovatelné umělé prostředí. Tedy: nezávislost lidského života na vnějších vlivech. Průserovzdornost lidstva.

 

 

To pak můžeme využít kdekoliv – třeba na dně oceánu. V pouštích. V A(nta)rktidě. Na Marsu.

 

V dokonalé formě je sice taková věc mimo možnosti dnešní techniky (i té zítřejší, s tím ovšem, že o moc dál už vidět neni – pozejtří třeba dva výrostci na předměstí Stockholmu odstartujou fůzi v pixle od masovejch koulí z IKEA a bude všechno jinak), ale všechny jednotlivé dílčí kroky tím směrem jsou tak užitečné, že by stály za tu práci i kdyby nebyly hned potřeba – a v případě, že nastane nějaký zlý, ošklivý, nepěkná věc, je taková ochrana před vnějšími vlivy jistě výrazně rozumnější alokace omezených zdrojů, než se pokoušet donutit Fiat Panda prdět o dvě procenta CO2 na kilometr méně a OZ být cokoliv jiného, než totem a vítězství ideologa nad inženýrem.

 

Ty klíčové technologie jsou zejména, ovšem nejen: dotažený 3D tisk (včetně organických materiálů), dokonalé zužitkování odpadů, automatizovaná hydroponie, kompaktní (termo)nukleární reaktory . Pokročilá robotika a automatizace.

 

Přesně tam ostatně směřujeme, takže se prakticky přimlouvám za východ slunce – za věc nevyhnutelnou a nutně v dohlednu nastanuvší. Může to ovšem nastat výrazně dřív, když se nebude sypat písek do soukolí přerozdělováním a plýtváním veřejnými prostředky na ideologické pičoviny a slepé uličky.

 

Považuji za zřejmé, že kdyby polovinu prostředků vynaložených v rozvinutém světě na tzv. “obnovitelné zdroje” dostali raději šišouni z ITERu na dotažení termonukleární fúze, celá environmentální a energetická otázka by zastarala do deseti let tak, jako zastarala otázka zásobování koželužen psími hovny.

 

Tím by okamžitě bylo by po ekobyznysu a umělé podpoře apendixů dějin, Al Gore by přišel o koryto, Greenpeace by šlo do háje zeleného a Evropská Komise by neměla proč přerozdělovat peníze sobě. Tak možná proto ty peníze ITER nedostává.

 

Fůze je klíčová technologie. Potřebujeme čisté, bezpečné a spolehlivé zdroje, které nevyřadí z provozu hejno vran. OZ jsou komplement, nikoliv substitut. Substitut může být právě fůze.

 

Naprosto ukončit státní podporu obnovitelných zdrojů. Pokud někdo vynalezne zlepšovák (a že se na nich pracuje), který zvýší účinnost a sníží náklady, a lidi si to budou za svoje peníze dávat na svoje objekty, fajn. Budu první. Všechno ostatní je korupce a potěmkinovina.

 

Duševní sádlo věnované na vymýšlení trvale udržitelných střešních krytin a pasivních truhlíků na petůnie věnovat na skutečně trvale udržitelné technologie – již uvedené a další, které lidstvo imunizují vůči okolí. Nikdo neříká, že bychom měli zalezt do obřích nor nebo se všichni vystřelit na staletou cestu v plechovce na Alfu Centauri, ale je lepší tu možnost mít a nepotřebovat, než potřebovat a nemít. Technologie s tím spojené zvednou ekonomické dno a navěky naplní základní potřeby a vyřeší chudobu.

 

Realizovat pilotní projekt(y) megastaveb, arkologií , kde se mnoho technických výzev z nutnosti vyřeší inženýrsky a neideologicky.

 

Výhledově: vyjma těch už rozestavěných či plánovaných staveb např. v Dubaji nechat s touto technologií vznikat fakticky nezávislé hanzovní městské státy, zejména v oblastech dnes prakticky neobyvatelných. Na dně moře, vprostřed pouště či za polárním kruhem. Je to šajsegál, a lidstvo se tím ocitá mimo dosah environmentálních faktorů. Tím se na Zemi vyladí technologie, které se budou zatraceně hodit ve vesmíru. Pokud máme ještě zbla pudu sebezáchovy a přirozených instinktů, tohle musí znít dobře.

 

Ať už se oteplí nebo ochladí, nebo pšoukne supervulkán, nebo spadně nelikvidační šutr, nebo si Iráncí daji krátkou ale výživnou nukleární válku nebo eskaluje Ukrajina a Putin se pokusí o Sojuz 2.0, potřebujeme vyvinout techniku, která nám umožní smysluplně a pokud možno komfortně přežít, ať je prostředí jakékoliv – a kdekoliv.

 

Pokud si toho někdo dosud nevšiml, příroda je pěkná čůza. Návrat k ní láká výhradně lidi, kteří jí znají jenom z televize nebo mají zřetelné oidipovské išůzy a pletou si ji s lůnem. Ne nadarmo jsou dějiny lidstva dějinami snahy dostat se od přírody co nejdál, nebo se aspoň odstínit před jejími vrtochy.

 

Příroda je krásná – esteticky. Ale není nijak “hodná”. Je fajn v ní být jaksi rekreačně, s možností ji kdykoliv opustit. Jelikož jí nikdo z moderních zpátečníků jinak ani nezažil, sotva se lze divit, že o ní mají zoufale zkreslené, romantizující představy, které pak vedou k totalitnímu smýšlení. Tak to dopadá, když se něco soudí výhradně po estetické stránce, a to ještě selektivně.

 

Příroda neni pohodová, vlídná protiváha hektické doby a přívětivé lůno. Příroda je smrt hlady, mravenci a zimou pod stromem. Vše ostatní je výsledek lidské činnosti, tedy civilizace.

 

Ergo navrhovaná průserovzdornost lidstva. Pokud zůstanou podmínky relativně příznivé, vyřeší to staré hospodářské problémy a umožní vykročit kamkoliv, třeba na Měsíc nebo doprostřed moře. Proč? Protože můžem. Dělat věci z čiré radosti že můžem je snad ta nejlidštější motivace vůbec.

 

Pak třeba průmysl pod zem a do vesmíru, města do obřích kompaktních megastaveb a z 99% zeměkoule můžeme udělat přírodní rezervaci. To mi přijde výrazně ekologičtější, než aktuální povrchově zelené potěmkinoviny.

 

Drazí environmentalisté, teď je nutno dopředu – více techniky, ne méně. Hightech, ne biohrášek. Kůže z kmenových buněk, ne jurtový pytel. Genová terapie, ne “lékařské” konopí. Nebo klidně obojí, ale nikdy, nikdy druhé na úkor prvního. Ten luddistický impuls k jednoduchosti a návratu je hluboce kontraproduktivní – a symptomatický.

 

K mamince se vrátit nemůžete.

 

Pokud cosi nastává, je nutno se tím protlačit, promyslet, propracovat a provynalézat. Zpátky už to nejde.

 

[ad#velkadolni]

 

ZDROJ: zbyhnev.com

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Nemohu pochopit

    PAVEL TYC Nemohu pochopit, jak rodiče a prarodiče, kterým záleží na lepším životě a lepší budoucnosti jejich dětí, jak