Konec křesťanství v Betlémě

Zpráva z 21. listopadu 2022 informuje, že „došlo k výraznému nárůstu nábožensky motivovaných útoků palestinských muslimů na křesťany v Betlémě“ a uvádí tyto příklady:

„Před necelými dvěma týdny byl jeden muslim obviněn z obtěžování mladých křesťanek v areálu řeckého pravoslavného kostela Praotců (Forefathers Orthodox Church) v Bejt Sahúru nedaleko Betléma. Krátce poté byl tento kostel napaden početným davem palestinských mužů, kteří na budovu házeli kameny, zatímco se věřící krčili uvnitř. Několik věřících bylo při útoku zraněno.

Palestinská samospráva, která je za bezpečnost v této oblasti zodpovědná, nehnula prstem.

V říjnu ostřelovali neznámí ozbrojenci hotel Bethlehem vlastněný křesťany poté, co se na sociálních sítích objevilo video, které tento hotel spojovalo s výzdobou, jejíž součástí byly kartonové výřezy Davidovy hvězdy a menory (sedmiramenného svícnu)….

V souvislosti s touto střelbou nedošlo k žádnému zatčení.

Snad největší šok zažila křesťanská komunita v dubnu, kdy byl palestinský evangelický pastor Johnny Shahwan zatčen bezpečnostními složkami Palestinské samosprávy na základě obvinění z ‚podpory normalizace‘ vztahů s Izraelem….

V lednu napadla velká skupina maskovaných mužů s holemi a železnými tyčemi křesťanské bratry Daúda a Dahera Nassarovy na jejich farmě nedaleko Betléma. Palestinské soudy se tuto farmu, kterou rodina vlastní již od dob Osmanské říše, snaží zkonfiskovat.“

Podle rabína Pesacha Wolickiho, ředitele Centra pro židovsko-křesťanské porozumění a spolupráci, je pronásledování palestinských křesťanů ve skutečnosti dlouhodobým problémem:

„Nedávné útoky na kostely bohužel nebyly ničím novým. Křesťané jsou v Betlémě napadáni již mnoho let. Došlo zde i k pumovým útokům. Křesťané jsou zde téměř neustále fyzicky napadáni. K útokům dochází pravidelně od té doby, co moc převzala Palestinská samospráva.“

Křesťan Kamal Tarazi, který v roce 2007 uprchl z Pásma Gazy ovládaného Hamásem, uvedl: „V okamžiku, kdy Hamás převzal kontrolu nad Gazou, tak nás začal pronásledovat, ničit naše kostely a nutit všechny křesťany, aby konvertovali k islámu.“ Před svým útěkem se Tarazi snažil převzetí moci islamisty vzdorovat a vyzýval muslimy a křesťany, aby se proti Hamásu spojili. V důsledku toho „jsem byl několikrát uvězněn,“ řekl. „Víte, jak vypadá vězení Hamásu? Je to prostě mučení.“

Čísla potvrzují, že křesťané žijící pod vládou Palestinské samosprávy chronicky čelí daleko horšímu zacházení než muslimové. V roce 1947 tvořili křesťané 85 % obyvatel starobylé křesťanské bašty Betléma. Do roku 2016 se počet křesťanů v Betlémě snížil na pouhých 16 % obyvatel.

„Na tom, že arabští křesťané odcházejí, není nic překvapujícího, protože v této společnosti nemají žádný hlas a žádnou ochranu,“ poznamenal právník Justus Reid Weiner, který dobře zná situaci v tomto regionu.

„Systematické pronásledování křesťanských Arabů žijících v palestinských oblastech se setkává s téměř naprostým mlčením ze strany mezinárodního společenství, médií a aktivistů bojujících za lidská práva.“

O případech pronásledování křesťanů mezinárodní média nikdy neinformují. Jeden z křesťanských Arabů žijících v Betlémě pod podmínkou zachování anonymity zdůraznil, že o všech výše uvedených případech se v poslední době nedostatečně informovalo i v samotném Izraeli, a dodal:

„Je třeba, aby o tom bylo slyšet, aby se židovský a křesťanský svět dozvěděl o tom, jak to v Betlémě ve skutečnosti vypadá. Neustále dochází k třenicím a incidentům, ať už mezi sousedy, nebo mezi lidmi na ulicích, či dokonce mezi organizacemi a kostely. Obyčejně muslimská komunita místní křesťanskou menšinu převálcuje. „

Proč se o pronásledování křesťanů v Betlémě a dalších oblastech kontrolovaných Palestinskou samosprávou vůbec neinformuje nebo se o něm informuje jen nedostatečně? Jistě to není proto, že by zde křesťané byli méně pronásledováni než jejich souvěrci ve zbytku muslimského světa, kde jsou křesťané pronásledováni nejvíce.

„Útoky muslimů na křesťany jsou často mezinárodním společenstvím a médii ignorovány. Zdá se, že média se ozývají jen tehdy, když mohou nějak obvinit Izrael,“ napsal muslimský novinář Khaled Abu Toameh.“

„Dalším znepokojujícím aspektem celé situace je, že vedoucí představitelé křesťanské komunity na Západním břehu Jordánu se zdráhají činit za útoky odpovědnou Palestinskou samosprávu a své muslimské sousedy. Bojí se odplaty a raději se drží oficiální linie, podle níž je za utrpení křesťanské menšiny odpovědný výhradně Stát Izrael.“

Organizace Open Doors, která se zabývá lidskými právy a pronásledováním křesťanů, uvedla, že palestinští křesťané trpí „vysokou“ mírou pronásledování:

„Úplně nejhoršímu pronásledování však čelí ti křesťané, kteří ke křesťanství konvertovali z islámu. Pro tyto křesťany je velmi obtížné se bezpečně zapojit do života místních kostelů. Na Západním břehu Jordánu jsou ohrožováni a vystaveni velkému tlaku, v Pásmu Gazy je jejich situace natolik nebezpečná, že musí udržovat svou křesťanskou víru v naprosté tajnosti…. Vliv radikální islámské ideologie roste a kongregace historicky významných kostelů musí k muslimům přistupovat velice diplomaticky.“

Výjimečná situace palestinských křesťanů – žijících v politicky sporných oblastech, kde „veřejný obraz“, a tedy názor, je vším – také vysvětluje nedostatečné informování o situaci. Další případy pronásledování křesťanů dokumentuje zpráva Dr. Edyho Cohena. Všechny se odehrály těsně po sobě, krátce před zveřejněním zprávy, a o žádném z nich neinformovala takzvaná „mainstreamová média“:

• 25. dubna: „Vyděšení obyvatelé křesťanské vesnice Jifna ležící nedaleko Ramalláhu… byli napadeni muslimskými ozbrojenci… poté, co jedna vesničanka podala na policii stížnost, že syn významného vůdce hnutí Fatah napadl její rodinu. V reakci na to přijely do vesnice desítky ozbrojenců Fatahu, vystříleli do vzduchu stovky nábojů, za pokřiku nadávek kolem sebe házeli zápalné láhve a způsobili vážné škody na veřejném majetku. Jen zázrakem nebyl nikdo zabit ani zraněn.“
• 13. května: „Vandalové vnikli do maronitského kostela v centru Betléma, znesvětili jej a ukradli drahé vybavení, včetně bezpečnostních kamer…. Je to již pošesté, co se tento maronitský kostel v Betlémě stal terčem vandalských útoků a krádeží, včetně žhářského útoku v roce 2015, který způsobil značné škody a v jehož důsledku byl kostel na delší dobu uzavřen.“
• 16. května: „Tentokrát byl na řadě anglikánský kostel ve vesnici Aboud ležící západně od Ramalláhu. Vandalové zničili plot, rozbili okna kostela a vnikli dovnitř. Znesvětili jej, hledali cenné předměty a ukradli velké množství vybavení.“

Tyto útoky, k nimž došlo během tří týdnů, odpovídají stejnému vzorci útlaku, kterému jsou běžně vystavováni křesťané v oblastech s muslimskou většinou. Znesvěcování a drancování kostelů i napadání křesťanů muslimským davem je běžné. S křesťany se obvykle zachází jako s dhimmi neboli druhořadými „občany“ pod islámskou vládou, kteří by měli být vděční za to, že jsou vůbec tolerováni. Pokud se odváží hájit svá práva, tak dopadnou podobně, jako dopadli 25. dubna obyvatelé vesnice Jifna. „Výtržníci ve vesnici Jifna vyzývali křesťanské obyvatele, aby platili džizju – daň z hlavy, která byla v historii vybírána od nemuslimských menšin pod islámskou vládou. Naposledy platily džizju křesťanské komunity v Iráku a Sýrii pod vládou ISIS.“

A jak se během útoků na křesťany v zemích s muslimskou většinou běžně stává: „Navzdory volání [křesťanských] obyvatel Jifny o pomoc policie Palestinské samosprávy během několika hodin chaosu nezasáhla a ani nezatkla žádného podezřelého.“ Ani v souvislosti s útoky na dva místní kostely „nebyli zatčeni žádní podezřelí„.

Přestože jsou palestinští křesťané pronásledováni stejně jako jejich souvěrci v jiných muslimských zemích – včetně útoků na kostely, únosů a nucených konverzí – tak o pronásledování palestinských křesťanů „palestinská média neinformují. Ve skutečnosti bylo,“ podle Cohena, „v mnoha případech médiím nařízeno mlčet:“

„Jediné, co Palestinskou samosprávu zajímá, je, aby se tyto události nedostaly do médií. Hnutí Fatah pravidelně vyvíjí silný tlak na křesťany, aby neinformovali o násilnostech a vandalských zločinech, jimiž často trpí, protože taková publicita by mohla poškodit obraz Palestinské samosprávy jako subjektu, který je schopen chránit životy a majetek křesťanské menšiny pod její vládou. Ještě méně si Palestinská samospráva přeje, aby byla zobrazována jako radikální subjekt, který pronásleduje náboženské menšiny. Takový obraz by mohl mít negativní dopad na masivní mezinárodní, a zejména evropskou pomoc, kterou Palestinská samospráva dostává.“

Palestinská samospráva a její příznivci, zejména v médiích, dennodenně vykreslují Palestince obecně jako oběti nespravedlivé agrese a diskriminace ze strany Izraele. Kdyby se mezinárodní společenství dozvědělo, že palestinští muslimové pronásledují své palestinské křesťanské spoluobčany – a to pouze z důvodu náboženství – tak by byl tento narativ ohrožen. Pro tento údajně utlačovaný národ by mohlo být těžké získávat sympatie, když by si lidé uvědomili, že on sám utlačuje menšiny ve svém středu – a to jen z náboženského fanatismu.

Tyto potenciální potíže jsou politicky tak citlivé, že „představitelé Palestinské samosprávy vyvíjejí tlak na místní křesťany, aby incidenty, které hrozí demaskovat Palestinskou samosprávu jako další blízkovýchodní režim oddaný radikální islámské ideologii, neoznamovali,“ uzavírá Cohen.

Spoluviníky jsou nepochybně i někteří palestinští křesťané. Mitri Rehab, palestinský akademik a luteránský duchovní žijící v Betlémě, ve své nedávné knize „Politika pronásledování“ zdůrazňuje, že jakékoliv pronásledování, které křesťané na Blízkém východě zažívají, nemá nic společného s islámem a vše souvisí s politikou Západu a Izraele. Ve snaze svalit vinu na všechno ostatní věnoval část své knihy i otázce „klimatických změn, které budou mít negativní dopad na místní křesťanskou komunitu.“

Závěrem konstatujeme, že Palestinská samospráva nejenže potlačuje zprávy o pronásledování křesťanů, ale aktivně propaguje falešný obraz místních poměrů. Zatímco se rychle snižuje počet křesťanů v Betlémě tak podle rabína Wolickiho „dělá Palestinská samospráva z Betléma Potěmkinovu vesnici, když nadále prosazuje, aby měl Betlém křesťanského starostu.“

„Je to komedie, která slouží k ubezpečení světa, že Betlém – rodiště křesťanství – je stále křesťanským městem. Křesťanské však není. Ve všech ohledech je to muslimské město.“

O nadcházejících Vánocích je důležité si uvědomit, že kvůli pokračujícímu, a záměrně opomíjenému a zamlčovanému pronásledování je křesťanství v místě svého zrodu – v Betlémě, místě Narození Páně – na pokraji zániku. Toto ticho dává vánoční písni „Tichá noc“ zlověstný význam. „Toto pronásledování,“ tvrdí nejnovější zpráva, „ohrožuje existenci nejstarší křesťanské komunity na světě.“