28.12.2025
Kategorie: Kultura a tipy

Když filmařský kumšt nahradí politický aktivismus

Sdílejte článek:

EVA KAPRÁLOVÁ

Loni jsem po shlédnutí štědrovečerní pohádky nevydržela – a přesto, že jsem si kladla na srdce, že si mezi svátky dám s negativními příspěvky pokoj – natočila jsem k ní tehdy video (je stále na mém FB profilu).


Letos jsem se nechtěla opakovat, tedy jsem vás, přátelé, svého komentáře ušetřila.

Ale přesto mi dovolte k těmto štědrovečerním počinům České televize pár vět – a nejenom k nim. Větu: „Na vrcholu jsme již byli,“ poslední dobou, řekla bych, až nadužívám. Možná ji používáte také…?

„Listopad 1989“ jsem prožívala jako studentka třetího ročníku gymnázia – tedy bylo mi krásných sedmnáct let. V té době jsem hrála studentské divadlo a účastnila jsem se rozličných přehlídek v uměleckém přednesu – nikoli neúspěšně.

Dobu socialismu provázelo mnoho neduhů – jedním z nich byl klientelismus. Protekce byla všudypřítomná – jak už to bývá u každého zkorumpovaného systému.

Proto bylo jasné, že mě mí rodiče zrazovali od mé touhy pokusit se o „talentovky“ na DAMU se slovy, že tam nemáme žádnou protekci. Přišel převrat. Doba nadějí a snů, že vzduch se pročistí, že konečně dostanou příležitost ti schopní – a nikoli ti s užitečnými konexemi a přijatelným třídním původem. Mimochodem talentové zkoušky jsem dělala (připravována na ně vskutku osobností z herecké branže hvězdnou) – nicméně z užšího výběru jsem již nepostoupila, uspěli ti lepší. Tedy jsem se dala na jinou dráhu (tehdy z nouze) – a mělo to tak asi být.

Ovšem jak šel čas…najednou se začala stejná příjmení v titulcích podezřele násobit, zkušenosti mnohých brzy začaly kopírovat ty „předpřevratové“…

A nyní mi dovolte malé odbočení…

Navíc k nám z vysněného západu začínala svá chapadla strkat ona zpropadená korektnost.

Dle šetření OECD má 26 – 27% občanů ve věku od 25 do 64 let vysokoškolský titul. Před rokem 1989 bylo vysokoškolsky vzdělaných lidí pod 10%. Zvláštní, že?

Také se vám stává, že nefunguje to či ono…že při zakoupení nového výrobku zjistíte, že „soudruzi z NDR udělali někde chybu“?

A nyní si k tomu ještě přidejte ten úžasný fenomén poslední doby – umělou inteligenci. Která vše bravurně vyhledá, napíše, zhodnotí, vyvrátí. Mrzí mě, že i ti, kterých jsem si doposud profesně nesmírně vážila, razí tuto „pokrokovou“ vlnu a cpou dětem, žákům a studentům do rukou tyto nástroje. A každého, kdo proti tomu bojuje, očerňují a dehonestují jako prznitele pokroku. Nechápou, že zabíjejí mozky.

Ale toto si nechám na jindy.

Odbočila jsem od pohádek, tedy se k nim opět vrátím, byť toto mé odbočení s nimi souvisí.

Když jsem byla dítě, moc jsem se těšila na takové ty pohádkové televizní hry – myslím, že je dávali zpravidla v neděli po obědě (ale mohu to již mít zkreslené). Neměly žádnou výpravu, ale jasně dětskému divákovi vytyčovaly, co spadá do světa „dobra“ a co již podlehlo „zlu“. A měly ještě jednu kouzelnou funkci, která byla určena divákovi dospělému – skrývaly se v nich jím tolik vyhledávané „narážky“ na tehdejší režim. Přesto, že byly určené pouze pro televizní využití, byli do nich obsazováni skvělí herci a dětskému divákovi byla předkládána kvalita.

A pak vznikaly výpravné pohádky, ty velké, prezentující filmařský kumšt, na něž se chodilo do kin, a které stále mile zpestřují naše Vánoce.

První, co bych vytkla nové pohádce…neměla žádnou atmosféru. Atmosféra je alfou a omegou každého příběhu.

Špatná hudba, špatný scénář, povrchní herectví, prodlevy, nelogičnosti, neměla spád…byla to prostě mizerná televizní hra bez jakéhokoli přesahu.

Vtipný byl již úvod, kdy se na zdi zámku objevil jakýsi stín…nekopíroval ho žádný zvukový efekt…tedy neznalý divák si klidně mohl myslet, že se jedná o stín helikoptéry. A mohl si říci: „Bože, to je amatérismus!“ Nicméně tvarem šlo spíše o stín draka? Tedy jsem čekala, že příběh se nějak stočí k onomu úvodu…aby tento „úkaz“ splynul s dějem. Opravdu se figura draka v příběhu zjevila…když dílem chůvy vznikala v oné „výrobně strašidel“ jeho malá replika…

Aby divák již v úvodu příběhu řešil případný amatérismus filmařů…není to příliš?!

Přátelé, mnoho věcí není v pořádku. Můžete se mnou nesouhlasit, ale já jsem přesvědčená o tom, že v neustálé honbě za něčím novým, v honbě za všespásným pokrokem za každou cenu, jsme se tak nějak otočili a vracíme se zpět. Ovšem nevracíme se pomaloučku…nýbrž z mého pohledu letíme, když ne rychlostí světla…tak alespoň rychlostí zvuku…

A ráda bych na závěr dala jedno doporučení našim aktérům filmařského řemesla.

Co kdybyste se přestali věnovat politickému aktivismu, přestali řešit témata, o kterých nic nevíte, a kterým nerozumíte, přestali demonstrovat za to své „dobro pro všechny“ a „v jednotě je síla“…a začali jste se zdokonalovat v umění hereckém a filmařském…a jali se konečně dělat pořádně svoji práci, abychom se my, diváci, opět po dlouhé době mohli pokochat nějakým kvalitním filmařským počinem…

P. S. A nemyslíte, že už je konečně načase skončit definitivně s oním projektem veřejnoprávní televize? Když něco slouží jenom některým…proč by to měli ze svých daní platit všichni? Proč má dál z našich daní fungovat něco, co se stalo synonymem klientelismu, protekce, korupce, nekvality a zkreslené reality?

Eva Kaprálová, FB

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
12 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)